6 C 133/2024-28 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobce se žalobou ze dne 31. 7. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 500 000 Kč s úrokem ve výši 50 000 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 500 000 Kč od 1. 8. 2017 do zaplacení. Uvedl, že dne 13. 3. 2017 uzavřel jako zapůjčitel s žalovaným jako vydlužitelem smlouvu u zápůjčce, na jejímž základě žalovanému ještě před podpisem smlouvy v hotovosti předal částku 500 000 Kč, což žalovaný svým podpisem smlouvy potvrdil. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci dlužnou částku ve výši 500 000 Kč nejpozději do 31. 7. 2017. Strany si ve smlouvě sjednaly, že pokud nebude termín splátky dodržen, bude nesplacená částka úročena 10 %. V rámci jednání o úhradě dluhu žalovaný svůj dluh vůči žalobci dne 1. 6. 2020 výslovně písemně uznal co do důvodu a výše, když se zavázal dlužnou částku uhradit do 31. 12. 2020. Žalovaný na tento dluh nic nezaplatil, ačkoliv byl k tomu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 21. 3. 2024 zaslanou na poslední známou adresu žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 3. 2017 soud zjistil a má za prokázané, že žalobce jako zapůjčitel poskytl žalovanému jako vydlužiteli zápůjčku ve výši 500 000 Kč, která byla předána žalovanému v hotovosti před podpisem smlouvy, což žalovaný výslovně potvrdil svým podpisem na smlouvě. Zapůjčenou částku se žalovaný zavázal vrátit žalobci nejpozději do 31. 7. 2017. Na spodní části smlouvy o zápůjčce je ručně připsán text podepsaný oběma smluvními stranami, podle něhož bude v případě nedodržení termínu splátky nesplacená částka úročena 10 %.4. Z uznání dluhu ze dne 1. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše, a to dluh ve výši 575 000 Kč, který sestává z půjčky ve výši 500 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 75 000 Kč. Podpis žalovaného je na uznání dluhu úředně ověřen.5. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 3. 2024, podacího lístku a informací České pošty o doručování zásilky má soud za prokázané, že žalovaný byl žalobcem s dostatečným časovým předstihem před podání žaloby vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 3. 2017. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána na poslední známou adresu žalovaného.6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci se dohodli na poskytnutí zápůjčky ve výši 500 000 Kč. Jistina zápůjčky byla žalovaného předána v hotovosti ještě před podpisem smlouvy. Zápůjčka byla splatná do 31. 7. 2017. Pro případ nedodržení termínu vrácení zápůjčky byla nesplacená částka úročena 10 %. Žalovaný na tento svůj dluh žalobci nic v termínu splatnosti nezaplatil a neučinil tak ani poté, co svůj dluh vůči žalobci dne 1. 6. 2020 písemně uznal a zavázal vrátit žalobci částku ve výši 575 000 Kč nejpozději do 31. 7. 2017. Žalovaný ničeho neuhradil ani později, přestože byl k tomu žalobcem vyzýván předžalobní výzvou ze dne 21. 3. 2024.7. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Nárok žalobce na zaplacení žalované částky vyplývá ze smlouvy o zápůjčce, která byla mezi účastníky uzavřena ve smyslu ust. § 2390 a násl. o. z. Tento dluh žalovaný písemně uznal co do důvodu a výše, a proto podle výše citovaného ustanovení § 2053 o. z. se má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Vedle žalované jistiny a smluvního úroku vzniklo žalobci právo na zaplacení požadovaného úroku z prodlení, jehož výše je v souladu s ust. § 1970 o. z. a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když dnem následujícím po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve smlouvě o zápůjčce se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením svého dluhu. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 67 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 25 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) za čtyři úkony právní služby po 10 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast na jednání dne 20. 11. 2024) a náhrada hotových výdajů za uvedené čtyři úkony po 300 Kč podle § 13 a. t.12. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobce.