6 C 150/2024-62 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 29. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 82 924 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 959,34 Kč, úrokem ve výši 24,81 % ročně z částky 47 712 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 494,76 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 712 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne 24. 3. 2022 s právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 666132406 (dále jen „smlouva“), na jejímž základě právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal půjčenou částku vrátit spolu s úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 32 551 Kč, poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a pojistným ve výši 1 935 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobkyně splatit v 15 měsíčních splátkách po 5 666 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 29. 6. 2023. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil pouze 1 288 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dopisem ze dne 29. 9. 2023 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaný dále na tento dluh svůj dluh žalobkyni nic nezaplatil, ačkoliv byl k tomu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 666132406 ze dne 24. 3. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku 49 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit půjčenou částku spolu s úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 32 551 Kč, poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a pojistným ve výši 1 935 Kč. Dále bylo sjednáno, že úroková sazba činí 86 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na splacení úvěru zaplatil celkem 1 288 Kč. Tomuto tvrzení žalobkyně žalovaný nijak neodporoval. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, přílohy č. 1 – seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 a souvisejícího podacího lístku má soud za prokázané postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 3. 2023 a souvisejícího podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu s dostatečným předstihem před podáním žaloby k soudu.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný uzavřel dne 24. 3. 2022 s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 666132406, v níž se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr ve výši 49 000 Kč vrátit spolu s úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 32 551 Kč, poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a pojistným ve výši 1 935 Kč. Celková dlužná částka 84 986 Kč byla splatná v 15 měsíčních splátkách, z čehož žalovaný splatil právnímu předchůdci žalobkyně pouze 1 288 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na tento svůj dluh žalobkyni již dále nezaplatil ničeho, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván předžalobní výzvou ze dne 28. 3. 2023.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v pl. znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 4. 2020, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vedle nároku na zaplacení jistiny a poplatku má žalobkyně podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru po uplynutí 90 dnů prodlení právo na zaplacení úroku ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V souladu s výše citovaným ustanovením § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru lze přiznat úrok za období počínaje od 28. 9. 2023, tj. po uplynutí více než 90 dnů prodlení, pouze ve výši 15 % ročně, nikoliv v procentní sazbě 24,81 %, jak požadovala žalobkyně. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru o důvodnosti podané žaloby v části jistiny 82 924 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 959,34 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 47 712 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 494,76 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 712 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. V uvedeném rozsahu soud podané žalobě vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku. Naproti tomu ohledně úroku požadovaného v rozporu s ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru byla podaná žaloba výrokem II. tohoto rozsudku částečně zamítnuta.10. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26 523,20 Kč, neboť v případě částečného zamítnutí žaloby se jedná pouze o nepatrný procesní neúspěch žalobkyně. Žalobkyni přiznané náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 318 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) za čtyři úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba a účast u jednání dne 13. 11. 2024) po 4 420 Kč, náhrada hotových výdajů za uvedené čtyři úkony po 300 Kč, jedna třetina náhrady za promeškaný čas ve výši 100 Kč za celkem tři půlhodiny podle § 14 a. t., jedna třetina cestovného ve výši 197,84 Kč (na trase z , město, v délce 80 km osobním automobilem zn. Volkswagen při průměrné spotřebě osobního automobilu 4,7 l na 100 km a průměrné ceně paliva ve výši 38,70 Kč za litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy ve výši 5,60 Kč dle vyhlášky č. 398/2013 Sb.), když zástupce žalobkyně se uvedeného dne zúčastnil u soudu celkem tří soudních jednání, a náhrada DPH 21 % ve výši 4 027,40 Kč, přiznaná v souladu s ust. § 137 odst. 1, 3 o. s. ř.11. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.