6 C 93/2025-46 — Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 24. 6. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 483,18 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. V návrhu uvedla, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) následující smlouvy o půjčce, na jejichž základě vznikl žalovanému dluh, který dosud nevyrovnal. Dne 19. 6. 2006 byla uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu se sjednaným poplatkem v týdenních splátkách, a to nejpozději do 18. 6. 2007. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 postoupena žalobkyni. Za období po postoupení pohledávky nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně se proto domáhá po žalovaném zaplacení zbývající jistiny ve výši 6 616,59 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13 233,18 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 6 616,59 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení. Dále byla dne 11. 11. 2006 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 9 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným poplatkem v týdenních splátkách, a to nejpozději do 10. 11. 2007. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 postoupena žalobkyni. Za období po postoupení pohledávky nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně se proto domáhá po žalovaném zaplacení zbývající jistiny ve výši 6 866,59 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13 733,18 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 6 866,59 Kč od 22. 7. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když současně účastníci proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud zjistil z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 19. 6. 2006, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 960 Kč, tj. celkem částku 24 960 Kč v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Dále ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 11. 11. 2006 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku 9 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 976 Kč, tj. celkem částku 14 976 Kč v 52 týdenních splátkách po 288 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 10. 2024 má soud za prokázané postoupení obou výše uvedených pohledávek žalobkyni. Z veřejného obchodního rejstříku soud dále zjistil, že právní předchůdce žalobkyně měl od 15. 1. 2001 do 13. 6. 2011 v předmětu podnikání zapsáno poskytování úvěru a půjček z vlastních zdrojů a od 13. 6. 2011 poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně nikoliv smlouvu o půjčce, ale smlouvu o úvěru podle ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“). Při posouzení otázky, jakou smlouvu mezi sebou uzavřeli, si nelze vystačit s tím, jak je smlouva označena, ale je třeba posoudit její obsah, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr. Na základě výše uvedených smluv č. , hodnota, ze dne 19. 6. 2006 a č. , hodnota, ze dne 11. 11. 2006 byl tedy žalovanému poskytnut úvěr za smluvený poplatek ve shora uvedené výši. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobkyně splatit, ale se splácením se v obou případech dostal do prodlení, a nedostál tak svému závazku, který pro něj vyplýval z jednotlivé smlouvy o úvěru. Soud měl za prokázané také to, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby v části žalované jistiny a souhrnného poplatku. Požadavek na zaplacení souhrnného poplatku lze přitom opřít o ust. § 499 obch. zák., z něhož vyplývá oprávnění požadovat úplatu za sjednání úvěru, které je vázáno na skutečnost, že poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele, což bylo v daném případě splněno. Vedle nároku na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení úroku z prodlení jako sankce za prodlení s plněním jednotlivých týdenních splátek, a to podle ust. § 369 odst. 1 obch. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2010, tj. ve znění účinném ke dni, kdy prodlení nastalo. Soud proto dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, a proto jí v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku).6. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Žalobkyni přiznané náklady řízení v celkové výši 2 615 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů právního zastoupení, které spočívají v mimosmluvní odměně ve výši za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a žaloba) po 400 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. za uvedené tři úkony po 100 Kč a náhrady DPH 21 % ve výši 315 Kč v souladu s § 137 odst. 1, 3 o. s. ř.7. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.