1 CO 1/2022-840 — Vrchní soud v Olomouci

1. Rozsudkem označeným v záhlaví (třetím ve věci vydaným) Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, podle níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 1 500 000 Kč z důvodu zásahu právní předchůdkyně žalovaných [titul] [jméno] [příjmení] do jeho osobnostní sféry, uložil žalobci zaplatit žalovaným náklady řízení ve výši 12 342 Kč a dále rozhodl, že stát nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. První ve věci vydaný rozsudek soudu prvního stupně byl totiž zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 24. dubna 2018 č.j. 1 Co 19/2016-452 a věc byla vrácena soudu prvního stupně s tím, že soud prvního stupně se má především zabývat otázkou promlčení žalovaných nároků, protože v případě závěru, že nároky jsou promlčeny, je nadbytečné se zabývat důvodností žaloby. Soud prvního stupně poté vydal dne 16. listopadu 2018 pod č.j. 23 C 88/2012-492 druhý rozsudek (ve znění opravného usnesení ze dne 20. prosince 2018 č.j. 23 C 88/2012-501). Ten však byl usnesením odvolacího soudu ze dne 12. února 2019 č.j. 1 Co 5/2019-518 opět zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně, protože soud prvního stupně si nezjednal dostatečný skutkový základ k právnímu posouzení otázky promlčení žalovaných nároků, jak mu to bylo uloženo prvním kasačním rozhodnutím, a jeho rozhodnutí tak bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodu. Po vrácení věci soud prvního stupně rozhodl s ohledem na úmrtí [titul] [příjmení] o procesním nástupnictví na straně žalovaných a v řízení nadále pokračoval se žalovanými označenými v záhlaví tohoto rozhodnutí. Soud prvního stupně poté doplnil dokazování znaleckým posudkem znaleckého ústavu [anonymizována tři slova] v [obec] a výslechem zástupce znaleckého ústavu [titul] [jméno] [příjmení] a dospěl k závěru o skutkovém stavu, podle něhož žalobce utrpěl v březnu roku 2001 pracovní úraz pravého zápěstí, které bylo následně opakovaně operováno. K tišení bolesti byly žalobci předepisovány léky obsahující účinnou látku tramadoli hydrochloridum (dále rovněž jen„ Tramal“). Od roku 2003 žalobci [příjmení] (kromě jiných lékařů) předepisovala rovněž [titul] [příjmení], u níž se žalobce dne 17. února 2003 registroval jako pacient. Ta žalobci [příjmení] předepisovala v dávkách několikanásobně překračujících doporučené dávkování. [titul] [příjmení] žalobce odeslala dne 24. května 2004 do psychiatricko poradny a tam u něj bylo diagnostikováno zneužívání opioidů. Poprvé se kód závislosti na opioidech ve zdravotní dokumentaci žalobce objevil dne 10. února 2005, přičemž v rámci hospitalizace v PL [obec] ve dnech 11. – 15. listopadu 2004 žalobce přiznával tříletý abusus Tramalu. Žalobce trpí závislostí na opioidech, která se u něj pravděpodobně rozvinula ještě předtím, než se stal pacientem [titul] [příjmení], a v téže době došlo k ustálení jeho zdravotního stavu v tomto směru. Samotná závislost na opioidech neovlivňuje schopnost žalobce právně jednat a tvrzená závislost na lékařce, která mu měla bránit činit vůči ní právní kroky v době, kdy byl jejím pacientem, není duševní porucha, a to ani přechodná, ale jde o pseudozdůvodňování užívání návykových látek a současně racionální účelové jednání, jak si zajistit návykovou látku, která se u těchto osob často vyskytuje. Tvrzená„ závislost na lékařce“ schopnost žalobce právně jednat neovlivňuje a [titul] [příjmení] nadměrným předepisováním Tramalu tuto schopnost nemohla ovlivnit. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně po právní stránce posoudil podle ustanovení § 11 a § 13 občanského zákoníku ve znění účinném do konce roku 2013 (z.č. 40/1964 Sb., dále rovněž jen„ OZ“). Dospěl přitom k závěru, že zásahy do práva na ochranu zdraví a práva na ochranu soukromí lze posoudit v rámci odškodnění za ztížení společenského uplatnění v řízení o náhradu škody na zdraví a nejedná se tedy o„ převis“ nároků. O takový„ převis“ naopak jde ve vztahu k tvrzenému zásahu do práva na svobodné rozhodování omezeného v důsledku závislosti na Tramalu, a do práva na svobodu pohybu, kdy se žalobce podle svého tvrzení v důsledku své závislosti na [titul] [příjmení] a na opioidech nemohl volně pohybovat po republice, či v zahraničí. Dále dospěl soud prvního stupně k závěru, že [titul] [příjmení] se dlouhodobým předepisováním Tramalu v množství mnohonásobně překračujícím doporučenou denní dávku dopustila jednání, které je v rozporu s právními předpisy a v rozporu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy („ non lege artis“). Závislost na opioidech se u žalobce rozvinula ještě předtím, než se stal žalobce pacientem [titul] [příjmení], když sám v listopadu roku 2004 v PL [obec] přiznal tříletý abusus, přičemž žalobce se domáhal vydávání tohoto léku mj. tak, že současně navštěvoval dva lékaře, kteří mu tento lék předepisovali, aniž je o tom informoval. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru o splnění předpokladů pro vyhovění žalobě. Žalobě však nelze vyhovět z důvodu důvodně vznesené námitky promlčení. Žalobce totiž získal vědomost o své závislosti již v roce 2004, popřípadě počátkem roku 2005, kdy u něj byla závislost diagnostikována, a již v té době rovněž věděl, že [titul] [příjmení] mu předepisuje Tramal v nadměrném množství. Již v té době se tedy mohl žalobce obrátit na soud se žalobou směřující vůči [titul] [příjmení] a s ohledem na délku subjektivní promlčecí doby se jeho nároky promlčely v roce 2007, zatímco žaloba byla podána teprve v roce 2011. Za situace, kdy samotná závislost žalobce neovlivňovala jeho schopnost právně jednat, neshledal soud prvního stupně možnost přiměřeného ustanovení § 113 OZ. Soud prvního stupně pak neshledal ani žádné důvody, které by mohly vést k závěru, že vznesená námitka promlčení odporuje dobrým mravům. Je sice skutečností, že nárok na náhradu nemajetkové újmy byl v minulosti posuzován jako nepromlčitelný a k akceptaci opačného právního názoru došlo teprve pod vlivem rozhodnutí publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2008, žaloba však byla podána teprve několik let poté, co toto rozhodnutí bylo zveřejněno (a několik let po uplynutí promlčecí doby), přestože žalobci nic nebránilo v tom, aby ji uplatnil včas. Podle názoru soudu prvního stupně opírajícím se o závěry nálezu Ústavního soudu ve věci vedené pod sp.zn. III. ÚS 450/2020 pak [titul] [příjmení] nevznesla námitku promlčení v úmyslu žalobce poškodit, a nejde o zneužití práva na úkor účastníka řízení, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, protože žalobce mohl svá práva uplatnit kdykoliv poté, co se o své závislosti, jakož i o důvodu jejího vzniku a o její původkyni dozvěděl. Uplatnění námitky promlčení pak nebránila ani zásada koncentrace řízení, protože důvodnost námitky bylo možno posoudit na základě předtím přednesených skutkových tvrzení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž při určení jejich výše přihlédl soud prvního stupně ke skutečnosti, že se v předchozím průběhu řízení tehdejší žalovaná práva na jejich náhradu vzdala, a bylo možno proto přiznat pouze náhradu nákladů vzniklých po tomto úkonu, a neshledal žádné skutečnosti, které by mohly vést k závěru o možnosti použití ustanovení § 150 o.s.ř., když takovým důvodem nemohou být pouze žalobcovy majetkové poměry. Při vyčíslení výše náhrady vyšel soud prvního stupně z vyúčtování zpracovaného zástupcem žalovaných, který požadoval odměnu za jeden úkon poskytnuté právní služby v řízení, v němž zastupoval dvě žalované, ve výši 3 100 Kč. 2. Rozsudek byl napaden odvoláním všech účastníků řízení. 3. Žalobce soudu prvního stupně vytkl, že jeho závěr o odpovědnosti [titul] [příjmení] za zásah do osobnostní sféry žalobce je sice správný, opírá se však o závěry znaleckého posudku, které nelze akceptovat. Znalecký ústav totiž za základ pro určení doby vzniku závislosti žalobce na opioidech vzal zprávu [titul] [příjmení], která však podle názoru žalobce jednak snad ani neexistuje (zástupce žalobce ji ve zdravotní dokumentaci žalobce nenalezl), jednak je v rozporu se zjištěními z jiných lékařských zpráv, které vznik závislosti umísťují do jiného časového období. Soud prvního stupně pak nesprávně posoudil otázku počátku běhu subjektivní promlčecí doby. Po dobu předepisování Tramalu [titul] [příjmení] docházelo k výraznému ovlivnění mozkových a tělesných funkcí žalobce, který si byl vědom, že v případě výpadku podávání léku bezprostředně nastanou abstinenční příznaky, které mu zabránily absolvovat odvykací léčbu, a byla právě [titul] [příjmení], které tento protiprávní stav, který žalobci bránil ve včasném uplatnění svých nároků, vyvolala. Není podle názoru žalobce třeba ani znaleckého posudku k závěru, že po dobu, kdy mu předepisovala Tramal, nebyl žalobce s to podat na ni žalobu. Počátek běhu promlčecí doby by tedy měl nastat teprve v okamžiku, kdy byl žalobce reálně schopen své nároky uplatnit u soudu. Pokud pak jde o závislost žalobce na osobě lékařky, závěry znaleckého posudku [anonymizováno] fakultní nemocnice v [obec] označil žalobce za nepodložené a spekulativní s poukazem na obsah výpovědi [t