4 CO 53/2021-61 — Vrchní soud v Olomouci

1. Shora označeným usnesením krajský soud zamítl žalobu (výrok I.) a povinné uložil povinnost zaplatit oprávněnému na nákladech řízení částku 6.534 Kč (výrok II.). Krajský soud při postupu dle § 235e odst. 2 o. s. ř. uzavřel, že žaloba pro zmatečnost podaná povinnou je přípustná, včasná avšak nedůvodná. Dle závěru krajského soudu doručení dovoláním napadeného usnesení je ve spise řádně vykázáno doručenkou, převzetí písemnosti bylo stvrzeno otiskem razítka advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], datovým razítkem, podpisem přebírající osoby a čitelným uvedením jejího jména a příjmení (§ 50a odst. 4 o. s. ř.), doručení advokátovi povinné bylo účinné i přesto, že v rozporu s pokynem soudce nebylo doručení realizováno prostřednictvím systému datových schránek (§ 45 odst. 2 o. s. ř.) a předání usnesení povinné na soudě dne 28. 2. 2020 bylo bez procesněprávních účinků. Za této situace je dle krajského soudu bez významu, jak bylo v advokátní kanceláři [anonymizováno] [příjmení] s písemností převzatou dne 28. 8. 2019 naloženo. Dle krajského soudu by irelevantní bylo i to, pokud by dne 28. 2. 2020 příslušná doručenka v soudním spisu skutečně nebyla, neboť účinky řádného doručení již nastaly a marné proběhnutí lhůty k podání dovolání již proběhlo dávno předtím. Povinná měla v podstatě šanci se svou žalobou pro zmatečnost uspět pouze v případě, že by zpochybnila řádnost vykázaného doručení, což neučinila. 2. Proti tomuto usnesení podala včasné odvolání povinná, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení se zrušuje. V odvolání s odkazem na bod 8. odůvodnění napadeného usnesení namítala, že před jejím nahlédnutím do spisu končil spis listem číslo 125 a je nemožné, aby přehlédla 8 listů od konce spisu a nalepených doručenek si nevšimla, to vše zvláště za situace, kdy byla podrobně seznámena s jejich podobou svým zástupcem [anonymizováno] [příjmení] a za tímto účelem výslovně do spisu nahlížela. Dále uvedla, že nezpochybňuje, že v daném okamžiku, kdy soudce nahlížel do spisu, byly doručenky na čísle listu 118 vylepeny, stejně tak ale nelze zpochybňovat její tvrzení, že v době jejího nahlížení tam doručenka nebyla a v tom spatřuje zmatečnost ve spise. Dále v odvolání uvedla, že zpochybňuje doručení předmětného usnesení jejímu původnímu právnímu zástupci, neboť ten jí opakovaně sděloval, že usnesení ještě nepřišlo a ona nemá důvodu mu nevěřit. Předmětné usnesení převzala u Okresního soudu Třebíč dne 28. 2. 2020. 3. Oprávněný se k odvolání povinné nevyjádřil. 4. Vrchní soud odvolání v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal v nepřítomnosti oprávněného a jeho zástupce u jednání dne 24. 2. 2022, když oprávněný ani jeho zástupce, ač řádně předvoláni, se k jednání bez omluvy nedostavili, o odročení nepožádali. Vrchní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v celém rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání povinné důvodné není. 5. Z obsahu spisu se podává, že žalobou pro zmatečnost podanou dne 4. 1. 2021 u Okresního soudu v Třebíči se povinná s odkazem na § 229 odst. 4 o. s. ř. domáhala zrušení usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. 5. 2020, č. j. 15 EXE 2912/2017-145, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka Jihlava ze dne 16. 9. 2020, č. j. 72 Co 212/2020-167 s tvrzením, že Okresní soud v Třebíči svým usnesením ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 15 EXE 2912/2019 zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, přičemž toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka Jihlava usnesením ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. 72 Co 74/2019. Proti potvrzujícímu usnesení podala povinná dovolání, které bylo usnesením Okresního soudu ze dne 19. 5. 2020, č. j. 15 EXE 2912/2017-145 odmítnuto pro opožděnost, přičemž Krajský soud v Brně, pobočka Jihlava usnesením ze dne 16. 9. 2020, č. j. 72 Co 212/2020-167 odmítnutí dovolání pro opožděnost potvrdil, ačkoliv povinné ani jejímu právnímu zástupci nebylo doručeno usnesení krajského soudu o potvrzení zamítnutí návrhu na zastavení exekuce a toto bylo doručeno povinné až při jejím nahlížení do spisu dne 28. 2. 2020, kdy zjistila, že se ve spise nenachází doručenka od doručení usnesení krajského soudu o potvrzení zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce a celé řízení tak je zmatečné. Okresní soud předložil věc k posouzení věcné příslušnosti k projednání žaloby s tím, že Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 3. 2021, č. j. Ncp 54/2021-20 rozhodl tak, že věcně příslušné k projednání a rozhodnutí věci jsou krajské soudy a věc postoupil Krajskému soudu v Brně. Oprávněný se k podané žalobě vyjádřil v podání ze dne 21. 7. 2021 tak, že navrhl její zamítnutí s odůvodněním, že se jedná pouze o snahu povinné zvrátit pro ni nepříznivá rozhodnutí a pouhá skutečnost, že povinná nenalezla ve spise doklad o doručení předmětného usnesení, nezakládá ani neprokazuje důvodnost podané žaloby pro zmatečnost. Krajský soud nařídil na den 20. 8. 2021 jednání ve věci, u kterého po sdělení podstatného obsahu spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 15 EXE 2912/2017 vyhlásil odvoláním napadené usnesení. 6. Předně vrchní soud zcela odkazuje na správná zjištění krajského soudu podrobně uvedená v bodě 8. odůvodnění napadeného usnesení s tím doplněním, že na doručence do vlastních rukou ze dne 28. 8. 2019 (založené na č.l. 118 spisu okresního soudu) je označen odesílatel (Okresní soud v Třebíči, 674 34 Třebíč), doručovaná písemnost (15 EXE 2912/2017-118), adresát ([anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokát, [příjmení] [ulice a číslo], [PSČ] [obec]), otisk razítka uvedeného advokáta, jméno a příjmení osoby, která zásilku převzala ([jméno] [anonymizováno]), datum převzetí (28. 8. 2019 prostřednictvím datového razítka) a rukou psaný podpis přebírající osoby, dále doručenka obsahuje v části prohlášení doručujícího orgánu datum dodání zásilky (28. 8. 2019 prostřednictvím datového razítka co do barvy odlišného od datového razítka použitého v části potvrzující převzetí zásilky) a jméno a příjmení doručovatele ([jméno] [anonymizováno]), razítko doručujícího orgánu - otisk razítka Okresního soudu v Třebíči a rukou psaný podpis doručovatele. Z referátu soudu ze dne 2. 9. 2019 se podává, že [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] dal pokyn soudní kanceláři k zaslání usnesení krajského soudu o potvrzení usnesení okresního soudu o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce s vyznačenou doložkou právní moci příslušnému soudnímu exekutorovi. Ze záznamu o nahlížení do spisu se pak dále podává, že povinné bylo předáno usnesení KS Brno – č.l. 115-117 (konverze-PM), při nahlížení do spisu povinná žádnou plnou moc nezaložila. K dovolání povinná připojila usnesení, které jí bylo předáno při nahlížení do spisu dne 28. 2. 2020, ze kterého se podává, že je na něm vyznačena doložka právní moci (Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 8. 2019. Připojení doložky provedla [jméno] [příjmení] [jméno] dne 9. 9. 2019) a byla připojena též doložka konverze z moci úřední ze dne 28. 2. 2020 k převedení dokumentu obsaženého v datové zprávě do listinné podoby. 7. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. 8. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz) se podává, že důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. je skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno. Pro výsledek řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání pro opožděnost (resp. usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost), je z tohoto hlediska podstatné jen to, zda závěr, že odvolání bylo opožděné, je věcně správný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 489/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2006, sp. zn. 29 Odo 783/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 2437/2013, uveřejněné pod číslem 42/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2016, sp. zn. 21 Cdo 2919/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5184/2017). Nerespektování zákonem stanovených pravidel pro doručování nemá vždy za následek neúčinnost doručení písemnosti soudem, neboť z platné právní úpravy neúčinnost takového doručení nevyplývá. Jestliže by se účastník řízení s obsahem doručované písemnosti seznámil, potom otázka, zda bylo doručeno předepsaným způsobem, ztrácí význam. Nedodržení postupu při doručování tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat, rozhodující vždy je, zda se př