1 Co 7/2023-1731 — Vrchní soud v Olomouci

1. Úvodem odvolací soud předesílá, že toto rozhodnutí je v projednávané věci jeho druhým rozsudkem, když rozsudek ze dne 1. 11. 2023 č. j. 1 Co 7/2023-1461 (dále jen „předcházející rozsudek“) byl rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024 č. j. 25 Cdo 768/2024-1592 (dále jen „rozsudek dovolacího soudu“) částečně zrušen a ve zrušeném rozsahu byla věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.2. Pro přehlednost lze rekapitulovat, že pravomocně bylo dosud rozhodnuto o:- uložení povinností omluv obsažených ve výroku I předcházejícího rozsudku (a ve výrocích I a V napadeného rozsudku soudu prvního stupně).- zamítnutí požadavku, aby žalovaný 3 byl povinen uveřejnit omluvu na internetových stránkách periodického tisku https://sip.denik.cz v souvislosti s jeho výrokem č. 11.- povinnosti žalovaného 3 zaplatit žalobci částku 20.000 Kč.- povinnosti žalovaného 5 zaplatit žalobci částku 30.000 Kč.3. K projednání a rozhodnutí tedy zůstal:- požadavek, aby žalovaný 3 byl povinen uveřejnit na svůj náklad formou placené inzerce omluvu v periodickém tisku Lidové noviny, Respekt, Olomoucký deník, na internetových stránkách periodického tisku www.denik.cz, a na televizní stanici TV Nova (část výroku II napadeného rozsudku soudu prvního stupně).- požadavek, aby žalovaný 5 byl povinen uveřejnit na svůj náklad formou placené inzerce omluvu v periodickém tisku Týden, Olomoucký deník, Brněnský deník, na internetových stránkách www.zpravy.idnes.cz, www.olomoucky.denik.cz, https://sip.denik.cz. (výrok VI napadeného rozsudku soudu prvního stupně).- požadavek, aby žalovaný 3 zaplatil žalobci částku 200.000 Kč (část výroku IV napadeného rozsudku soudu prvního stupně).- požadavek, aby žalovaný 5 zaplatil žalobci částku 190.000 Kč (část výroku VIII napadeného rozsudku soudu prvního stupně).4. Vztaženo k žalobou vymezeným mediálním výrokům tak předmětem stávajícího řízení před odvolacím soudem bylo posouzení, zda žalovaní zasáhli do osobnostních práv žalobce vedle výroků č. 3 a 7 pronesených žalovaným 3 a výroků č. 1, 3, 7, 9, 11, 15, 17, 20 a 21 vyřčených žalovaným 5 také dalšími sděleními, které odvolací soud v předcházejícím rozsudku vyhodnotil jako neopodstatněnou část žaloby. Z uvedeného se pak odvíjejí případné uložení povinnosti dalších omluv a navýšení náhrady nemajetkové újmy v penězích.5. Ohledně věcných stanovisek účastníků řízení a důvodů, na základě nichž soud prvního stupně vydal napadený rozsudek, odvolací soud (vzhledem k rozsahu žalovaných skutků, obšírnosti tvrzení účastníků a opakovanému projednávání věci) odkazuje pro stručnost na obsah odůvodnění předcházejícího rozsudku, jakož i odůvodnění rozsudku dovolacího soudu.6. Ve vyjádřeních realizovaných v období po vydání rozsudku dovolacího soudu žalobce akcentoval, že dovolací soud přisvědčil jeho argumentaci ve vztahu k adresnosti všech žalobou uplatněných mediálních ataků a jejich způsobilosti zasáhnout do osobnostních práv žalobce. V této souvislosti mimo jiné poukázal, že nejen sousedé a známí žalobce, ale i další obyvatelé , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , v němž žalobce žije a pracuje, měli povědomí o jeho pracovní činnosti. Ve vztahu k námitce promlčení zdůraznil, že řádným uplatněním některých zásahů bylo i jejich uvedení v tzv. monitoringu tisku. K hodnotě finančního zadostiučinění mimo jiné argumentoval, že žalovaní opakovaně a dlouhodobě šířili nepravdivá tvrzení prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, často v hlavních vysílacích časech, příp. na titulních stranách internetových portálů, deníků a časopisů, a také prostřednictvím webových stránek, jejichž obsah byl veřejnosti neomezeně přístupný, přičemž užívali expresivní výrazy a bulvární styl. Poukázal, že v obdobných případech soudy stanovují finanční zadostiučinění obvykle ve výši od 80.000 Kč až do 1 mil. Kč, tedy žalobci by mělo být oproti předcházejícímu rozsudku přiznáno vyšší zadostiučinění a rovněž by mělo být vyhověno požadavku na rozsah omluv. V neposlední řadě navrhoval přiznání plné náhrady nákladů řízení s tím, že takové právo je založeno již pouhým konstatováním soudu o důvodnosti základu žaloby, tedy zásahu do osobnostních práv, bez zřetele na požadované a soudem přiznané zadostiučinění.7. Žalovaní zdůraznili, že jim nebylo umožněno prokázat, že obdobné výroky o žalobci a způsobech prováděných kontrol odběru elektřiny nebyly prvotně vyřčeny žalobci, nýbrž jinými osobami, a proto požadovali zrušení zbývající nepravomocné části napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K věci namítli, že některé výroky, např. „strhávali lidem plomby“, se ani nemohly týkat žalobce, který na odběrném místě nebyl a věc vyřizoval toliko v kanceláři. Případnou odpovědnost žalovaných přitom musí snižovat i to, že žalobce byl za činnosti, které byly předmětem vyjádření žalovaných, trestněprávně obviněn. Poukázali také na výrazný časový odstup s tím, že předmětem rozhodnutí jsou sankce za výroky, které byly proneseny již v letech 2008 až 2010. Nesouhlasili s případnou plnou náhradou nákladů řízení žalobci, neboť jejich částečný úspěch ve věci samé musí mít odraz v rozhodnutí o nákladech řízení založeném na poměrném úspěchu.8. Ve vztahu k rozhodným skutkovým závěrům odvolací soud nadále navazuje na správná zjištění soudu prvního stupně, a ohledně zveřejňování informací na webových stránkách rovněž na doplňující zjištění odvolacího soudu (viz b. 15 a 16 odůvodnění předcházejícího rozsudku). Nově odvolací soud doplnil dokazování a z listin označených jako monitoring tisku a aktualizovaný monitoring tisku zjistil, jaké mediální výroky přičítané žalovaným uvedl žalobce v příloze žaloby, resp. podání doručeném soudu dne 9. 10. 2012. Tato zjištění odvolací soud aplikoval u konkrétních mediálních výroků, bylo-li to třeba pro vyhodnocení vznesené námitky promlčení finančního zadostiučinění.9. Konečně z videozáznamů kontrol odběrných míst u žalovaných odvolací soud zjistil, že ustrojení pracovníků společnosti , právnická osoba, se velmi podobalo ustrojení tzv. zásahových jednotek např. policie. Shodné zjištění plyne i z několika fotografií obsažených ve spise, byť ty byly pořízeny při kontrolní činnosti na jiných odběrných místech; takto byl vystrojen i žalobce. Nebylo-li provedeno další účastníky navržené dokazování, pak toho nebylo třeba, neboť stávající výsledky dokazování a obsah shodných tvrzení účastníků, byly pro posouzení věci dostatečné.10. Dovolací soud konstatoval, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení adresnosti zásahů do osobnostních práv, promlčení práva na poskytnutí finančního zadostiučinění a výše přiměřeného finančního zadostiučinění za neoprávněné zásahy do osobnostních práv.11. Odvolací soud v návaznosti na závazný právní názor dovolacího soudu a jím připomenutou judikaturu (zejména rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 26. 3. 1927, sp. zn. Zm I 576/26, Vážný 2713/1927, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 231/2021 a nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 1174/09) při posouzení adresnosti jednotlivých mediálních ataků vyšel z toho, že z hlediska způsobilosti zasáhnout do cti a vážnosti konkrétní osoby není nezbytné, aby tato osoba byla přímo jmenována; postačující je její označení, které může vést ke ztotožnění napadené osoby, přičemž výroky o „zaměstnancích společnosti , právnická osoba, , komandu či šéfovi odboru“ apod. mohlo dojít k zásahu do osobnostních práv každého, kdo může být třetí osobou považován za osobu, k níž se výrok vztahuje. Významným aspektem posuzované věci bylo množství dehonestujících či nepravdivých výroků v médiích, které nadto byly po určité době v zásadě zopakovány, přičemž v některých mediálních sděleních byl žalobce přímo jmenován; adresnost i způsobilost ataků byla navíc umocněna informacemi, které žalovaní zveřejňovali na internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz, www., Anonymizováno, -, Anonymizováno, .com či www., Anonymizováno, -, Anonymizováno, .cz. Žalobce jakožto vedoucí odboru pro odhalování netechnických ztrát společnosti , právnická osoba, proto mohl důvodně vnímat, že i takové výroky zasáhly do jeho práv, přičemž i třetí osoby, které měly povědomost o jeho tehdejší pracovní pozici, jej v kontextu shora uvedeného mohly identifikovat jako osobu, vůči níž výroky žalovaných směřovaly.12. Při vyhodnocení námitky promlčení práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích odvolací soud v souladu s pokynem dovolacího soudu aplikoval judikaturní závěry (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1752/2019), dle nichž skupina článků na jedno téma spoluvytváří ve výsledku jednotnou újmu a povyšuje tak svou negativní kvalitu na úroveň celistvého působení, aniž by bylo dost dobře možné určit, jakou část celkové újmy ten který článek způsobil; počátek běhu promlčecích lhůt se tehdy odvíjí až od ukončení takto uceleného působení. Případná delší časová prodleva mezi články znamená, že na následující článek