6 Cmo 111/2020-139 — Vrchní soud v Praze

1. Soud I. stupně výše uvedeným usnesením zamítl návrh na určení, že rozhodnutí přijatá na zasedání členské konference účastníka konaném dne 23. 5. 2018 pod bodem 4, 5, 6, 7, 8 programu dle uvedené specifikace jsou neplatná, dále rozhodl o nákladech řízení podle jeho výsledku a navrhovatelům uložil povinnost zaplatit účastníkovi každý rovným dílem na jejich náhradu Kč 24 684,-.2. Podle odůvodnění rozhodnutí navrhovatelé nebyli aktivně legitimování k podání návrhu na posouzení neplatnosti předmětného rozhodnutí účastníka (dále též spolku), neboť nebyli jeho členy a nesvědčí jim zájem hodný právní ochrany na určení neplatnosti, který přes poučení nebyl zjištěn nebo tvrzen (§ 258 obč.zák., § 118 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z.ř.s.). Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že navrhovatelé nesplnili základní a jasně formulované předpoklady stanov předepsané pro to, aby se stali členy spolku, tedy podání přihlášky, tudíž členy účastníka se nestali a jimi nejsou. Při tom otázku členství posuzoval z obsahu stanov spolku z roku 2014, pro případ pravomocného rozhodnutí o jejich neplatnosti pak ze stanov z roku 1994, resp. 1990, jejichž platnost nebyla zpochybněna. V těchto byla obsažena úprava vzniku členství, to je podání písemné přihlášky u výboru oddílu a jejím schválením výborem oddílu, resp. podle prvně uvedených stanov výborem účastníka. K námitce navrhovatelů, že v předchozím období byli členy výboru spolku, pak soud I. stupně uvedl, že jejich funkce musela zaniknout nejpozději 5 let po datu 27. 5. 2009, kdy byli nesporně naposledy zvoleni členy statutárního orgánu účastníka, tj. 27. 5. 2014 (§ 246 odst. 1 obč. zák.).3. Proti tomuto rozhodnutí podali navrhovatelé odvolání a navrhli jeho změnu, tedy trvali na určení neplatnosti rozhodnutí přijatých na členské konferenci účastníka ze dne 23. 5. 2018, dále požadovali náhradu nákladů řízení, popř. navrhli zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu I. stupně k novému projednání.4. Soudu I. stupně navrhovatelé vytýkají, že právní závěr o neexistenci jejich členství ve spolku založil na tom, že neprokázali podání písemné přihlášky, dále též popírají, že by podání přihlášky bylo podle stanov z roku 1994 podmínkou vzniku členství. Ostatně i kdyby přihlášku podali, pak nejsou tuto schopni předložit, neboť by ji odevzdali spolku. Namítají, že vznik členství mohl probíhat zcela neformálně, např. ústně. Navrhovatelé jsou toho názoru, že jestliže dříve byli členy orgánu spolku, pak museli být tudíž i členy samotného spolku. Podle registrace hráče ČTS navrhovatel b) byl členem oddílu minimálně do roku 2012. Navíc pokud se účastník pokoušel navrhovatele ze spolku vyloučit, sám tím jejich členství potvrdil. Uvádějí, že o existenci jejich členství nebyly pochybnosti, jako vedoucí oddílů se účastnili jejich aktivit, členské příspěvky uhradili naposledy v roce 2010, což účastník sám potvrdil, ohledně svého členství tak byli navrhovatelé v dobré víře.5. Podle názoru navrhovatelů jejich aktivní legitimaci svědčí, pokud by soud dospěl k závěru, že členy nejsou, jejich zájem hodný právní ochrany. Napadenou členskou konferencí byli vyloučeni a tím jim bylo znemožněno se na spolkové činnosti podílet, tedy realizovat právo na svobodné sdružování. Aktivní legitimaci tak zákonná úprava přiznává i nečlenům pro jejich zájem na výsledku sporu.6. Ve vyjádření k odvolání navrhovatelů účastník navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí, dále požadoval náhradu nákladů odvolacího řízení. Trvá na tom, že podmínkou členství ve spolku bylo vždy podání přihlášky a že navrhovatelé tuto stanovami stanovenou základní a jasně formulovou podmínku pro vznik členství neprokázali. Dále uvádí, že jejich funkce ve spolku, do nichž byli jmenování v roce 2009, zanikly nejpozději uplynutím pětiletého funkčního období, popř. nejpozději jejich členství zaniklo k 1. 3. 2013 nezaplacením členského příspěvku za předchozí roky, a to ani v přiměřené lhůtě určené spolkem dodatečně ve výzvách k zaplacení. Účastník tak nadále popírá aktivní legitimaci navrhovatelů k podání návrhu z titulu členství. Dále poukazuje na chování navrhovatelů, kteří v minulosti jednali v rozporu se zájmy spolku a svým jednáním spolek zásadně poškodili, byli pravomocně odsouzení pro zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku, za poškození spolku jim byla uložena povinnost k náhradě škody. Dále opakovaně podávají proti spolku účelové návrhy na určení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku či návrhy na zápis změn ve spolkovém rejstříku. Účastník pak v závěru vyjadřuje souhlas se závěrem soudu I. stupně, že svědčící zájem hodný právní ochrany na posuzované neplatnosti nebyl navzdory řádnému poučení navrhovatelů soudem I. stupně zjištěn nebo potvrzen.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, avšak toliko ve vztahu k navrhovateli b), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolání navrhovatele a) bylo odklizeno ještě před rozhodnutím odvolacího soudu, neboť odvolací řízení ve vztahu k navrhovateli a) soud I. stupně usnesením ze dne 16. 3. 2020 zastavil z důvodu nezaplacení soudního poplatku za odvolání.8. Navrhovatelé se domáhali určení neplatnosti usnesení členské konference spolku konané dne 23. 5. 2018 z důvodů jejího svolání v rozporu se stanovami a zákonem a z důvodu nedostatku usnášeníschopnosti pro nedostatečný počet oprávněných delegátů. Určení neplatnosti se domáhali v rozsahu specifikovaném ve výroku, bod 4-8/ usnesení (týká se změny stanov, volby funkcionářů, vyloučení navrhovatelů, potvrzení složení výboru spolku). Účastník navrhl zamítnutí návrhu pro nedostatek aktivní legitimace navrhovatelů, kteří v rozhodné době nebyli členy spolku, neplatili členské příspěvky, poškozovali zájmy spolku, byli odsouzeni za poškozování spolku, v žádném oddíle nebyli aktivní, což bylo i důvodem pro jejich odvolání z funkcí již v roce 2011. Soud I. stupně provedl dokazování listinami, zejména stanovami spolku 1990, 1994, 2014, zápisy z jednání výboru, seznamy členů, notářským zápisem, jednak cit. předchozími soudními rozhodnutími. Zabýval se především zásadní otázkou členství navrhovatelů ve spolku a uzavřel, že navrhovatelé se členy účastníka nestali a jimi nejsou, přičemž jejich funkce člena statutárního orgánu zanikla již v 2014.9. Soud I. stupně návrh zamítl z důvodu nedostatku aktivní legitimace navrhovatelů k podání návrhu jak z titulu členství ve spolku, tak z důvodu, že jim nesvědčí zájem hodný právní ochrany na určení neplatnosti. Při tom vycházel z obsahu předchozích stanov účastníka, které vznik členství ve spolku spojovaly s podáním písemné přihlášky a příp. zánik členství s neplacením členských příspěvků jako základní povinnosti člena spolku. Žádnou z těchto podmínek pro vznik a existenci členství navrhovatelé nesplnili, jak soud I. stupně uvedl, aniž pro nadbytečnost prováděl další dokazování.10. Odvolací soud se s postupem soudu I. stupně, provedeným dokazováním, právním hodnocením, a tedy i napadeným rozhodnutím plně ztotožnil. V otázce členství navrhovatelů ve spolku vycházel soudu I. stupně ze stanov a právní úpravy, provedl dokazování v dostatečném rozsahu, nelze mu vytknout neprovedení dalších navrhovaných důkazů pro nadbytečnost, přijal správné závěry a rozhodnutí řádně odůvodnil, se vznesenými námitkami důležitými pro rozhodnutí se vypořádal. Správně se též vypořádal s otázkou, zda navrhovatelé jsou osobami majícími na určení neplatnosti zájem hodný právní ochrany. Takovými osobami navrhovatelé zajisté nejsou už s ohledem na jejich předcházející působení ve spolku, poškozování zájmů a majetku spolku, rozpory a nepřátelské vztahy vůči spolku, jak se podává ze spisu. Odvolací soud pak pro stručnost odkazuje v dalším na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí.11. Jestliže tedy soud I. stupně návrh navrhovatelů na určené neplatnosti usnesení členské konference účastníka zamítl, zde se má na mysli jen v rozsahu odvolacího řízení vůči navrhovateli b), pak nelze takovému rozhodnutí vytknout pochybení. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, o nákladech odvolacího řízení pak rozhodl podle jeho výsledku dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 cit. zákona a v řízení úspěšnému účastníkovi přiznal právo na jejich náhradu za právní zastoupení dle advokátního tarifu v rozsahu dvou úkonů právní pomoci včetně režijního paušálu a DPH.