6 Cmo 119/2020-216 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro , adresa, dne 15. února 2012 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 100 444 Kč s příslušenstvím jako neuhrazených pravidelných záloh na úhradu nákladů za služby a výdaje spojené se správou domu a nedoplatků vyplývajících z vyúčtování záloh za období listopad a prosinec 2009, listopad a prosinec 2010 a leden až prosinec 2011.2. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. prosince 2012, č. j. Ncp 1517/2012-25 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. u/ o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2013) v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy (výrok I.) a po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze (dále jen „soud I. stupně“ - výrok II.).3. Podáním ze dne 12. srpna 2013 žalobce omezil původní nárok na částku 89 302 Kč s odpovídajícím příslušenstvím, což soud I. stupně promítl do usnesení ze dne 21. října 2013, č. j. 80 Cm 48/2013-67 o zastavení řízení do částky 11 142 Kč s příslušenstvím odkazem na ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř..4. Výsledkem mimosoudního jednání účastníků řízení ve věci bylo částečné zpětvzetí žaloby podáním žalobce ze dne 19. května 2014 do částky 78 225 Kč s odpovídajícím příslušenstvím z důvodu její úhrady žalovaným po podání žaloby a s požadavkem úhrady dluhu v částce 11 077 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 11 540,43 Kč a odpovídajícího zákonného úroku z prodlení, což soud I. stupně promítl do usnesení ze dne 6. června 2014, č. j. 80 Cm 48/2013-82, kterým řízení o částku 89 302 Kč s příslušenstvím co do částky 78 225 Kč zastavil odkazem na ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř.5. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 5. října 2015, č. j. 80 Cm 48/2013-104 rozhodl o povinnosti žalovaného žalobci zaplatit částku 11 077 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 11 540,43 Kč, odpovídající zákonný úrok z prodlení a nahradit náklady řízení v částce 45 966,40 Kč na účet jeho právní zástupkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.6. Ke včasnému odvolání žalovaného ze dne 21. prosince 2015 proti uvedenému rozsudku Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 2. října 2017, č. j. 8 Cmo 64/2016-127 napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.7. Navrženou změnu žaloby v podání žalobce ze dne 22. ledna 2018 soud I. stupně podle ustanovení § 95 odst. 1 o. s. ř. připustil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 077 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 31. prosince 2017 v částce 17 300,50 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 11 077 Kč ode dne 1. ledna 2018 do zaplacení.8. Podáním ze dne 12. listopadu 2018 žalobce odkazem na dosavadní průběh, délku a ekonomiku řízení a neschopnost nepochybně prokázat doručení vyúčtování služeb za roky 2009 a 2010 žalovanému, vzal žalobu zcela zpět do částky 11 077 Kč včetně odpovídajícího příslušenství s tím, že trvá na zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení v celkové částce 11 540,43 Kč a náhradě nákladů řízení po zohlednění procesního úspěchu žalobce v řízení.9. Soud I. stupně usnesením ze dne 22. listopadu 2018, č. j. 80 Cm 48/2013-161 řízení do částky 11 077 Kč s příslušenstvím zastavil odkazem na ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř.10. Ke včasnému odvolání žalovaného ze dne 11. prosince 2018 proti uvedenému usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 1. dubna 2019, č. j. 6 Cmo 8/2019-172 napadené usnesení potvrdil.11. K výzvě soudu I. stupně v usnesení ze dne 23. srpna 2019, č. j. 80 Cm 48/2013-186 odkazem na ustanovení § 43 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení upřesnit svůj nárok dle požadavku soudu I. stupně, žalobce v podání ze dne 1. října 2019 uvedl, že předmětem žaloby zůstává zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení v částce 11 540,60 Kč a náhrada nákladů řízení s ohledem na procesní úspěch žalobce v celém řízení.12. Při ústním jednání dne 30. ledna 2020 žalobce po provedené rekapitulaci dosavadního stavu řízení a nastínění právního názoru soudu I. stupně na věc sdělil, že žalobu bere zpět i ve zbývajícím rozsahu.13. Soud I. stupně usnesením ze dne 30. ledna 2020, č. j. 80 Cm 48/2013-207 rozhodl, že řízení se zastavuje (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 31 982,76 Kč na účet jeho právního zástupce do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.).14. V odůvodnění uvedl, že žalobce vzal několika postupnými zpětvzetími žalobu zpět, což soud I. stupně promítl do postupných částečných zastavení řízení. Při ústním jednání dne 30. ledna 2020 vzal žalobce žalobu zpět i co do zbývající částky 11 540,60 Kč jako kapitalizovaných úroků z prodlení, a proto soud I. stupně odkazem na ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil řízení i v této zbývající části.15. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně za použití ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., když přihlédl k zaplacení částky 73 241 Kč po podání žaloby, jež byla v tomto rozsahu vzata zpět pro chování žalovaného ve smyslu věty druhé; žalobci přiznal tomu odpovídající náhradu nákladů řízení ve výši 73 % vzniklých nákladů, když uvedená částka představuje 73 % z původně žalované částky 100 444 Kč.16. Výrok II. uvedeného usnesení žalovaný napadl včas podaným odvoláním ze dne 18. března 2020, označil jej za nesprávný a nespravedlivý a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a odkazem na ustanovení § 146 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.17. V odůvodnění uvedl, že žalobní návrh nemusel být vůbec podán, pokud by se žalobce řídil předchozími rozhodnutími Obvodního soudu pro , adresa, a soudu I. stupně, prohlášením vlastníka a smlouvou o nabytí vlastnického práva, správným výkonem činnosti správce a nárokováním oprávněných plateb po žalovaném. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 33 C 61/2010 vzal žalobce žalobu zpět z důvodu úhrady oprávněných plateb za roky 2009 a 2010 včetně stanovených záloh na rok 2010 po podání žaloby. Chyby a vady ve vyúčtování, vedoucí k získání neoprávněných částek, byly opraveny až v roce 2015, kdy následně došlo k jejich vrácení jednotlivým vlastníkům, a nejednalo se o první pochybení v rámci účetních operací ze strany žalobce a mandatáře. Žalovaný nemá jakýkoliv podíl viny na zahájení soudního řízení, když naopak žalobce opakovaně nerespektoval nabytí vlastnického práva ke konkrétní bytové jednotce i podíl na společných prostorech a neřídil se předchozími rozhodnutími soudů v této záležitosti.18. Použití ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. je podle názoru žalovaného právně i fakticky chybné, nesprávné, neobjektivní a vůbec nevychází ze skutečností v rámci celého soudního řízení. Žalobce se neřídil pravomocnými rozhodnutími příslušných soudů i vlastnickým právem, pokračoval nadále v činnosti z pozice správce majetku, údaje a doklady neuvedl do souladu s vlastnickým právem a soudními rozhodnutími, odmítal jakékoliv jednání se žalovaným a přímo podal žalobní návrh, jenž nebyl důvodný, neboť vycházel z nesprávných a neoprávněně požadovaných plateb.19. Žalobce se k podanému odvolání nevyjádřil.20. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.21. Podle ustanovení § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. je účastník povinen hradit náklady řízení, pokud zavinil, že řízení muselo být zastaveno; podle věty druhé byl-li pro chování žalovaného vzat zpět důvodně podaný návrh, je povinen hradit náklady řízení žalovaný.22. Stěžejní je posouzení z procesního hlediska, který z účastníků řízení zavinil zastavení řízení a pro chování kterého z účastníků řízení byl podaný návrh vzat zpět, resp. zda byl návrh podán důvodně či nikoliv. Procesním výsledkem je zastavení řízení na základě zpětvzetí žaloby žalobcem s uvedením důvodu zpětvzetí.23. Soud I. stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný uhradil částku 73 241 Kč po podání žaloby, kterou v tomto rozsahu žalobce vzal zpět pro chování žalovaného, a analogicky mu přiznal náhradu nákladů řízení odpovídající procentuelně uvedené uhrazené částce z celkově uplatněného nároku. Na tomto logickém postupu soudu I. stupně odvolací soud neshledal žádné pochybení, a proto napadené usnesení soudu I. stupně ve výroku II. odkazem na ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.24. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a úspěšnému žalobci v souvislosti s odvolacím jednáním žádné náklady nevznikly.