6 Cmo 164/2020-121 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen „soud I. stupně“) dne 24. dubna 2016 se žalobce domáhal určení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku žalovaného 1).2. Soud I. stupně rozhodl ve věci rozsudkem č. j. 20 Cm 50/2016-74 ze dne 29. října 2018, který Vrchní soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudkem č. j. 6 Cmo 62/2019-99 ze dne 19. prosince 2019.3. V podaném dovolání žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně i rozsudek odvolacího soudu, neboť soudy obou stupňů se při rozhodování odchýlily od ustálené rozhodovací praxe a jejich rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci.4. Soud I. stupně usnesením č. j. 20 Cm 50/2016-111 ze dne 15. dubna 2020 vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za podané dovolání ve vyměřené výši 14 000 Kč s poučením o zastavení dovolacího řízení v případě nesplnění platební povinnosti ve stanovené lhůtě.5. Na uvedenou výzvu žalobce reagoval podáním ze dne 7. května 2020, v němž odkazem na nastolená restriktivní opatření v rámci vyhlášení nouzového stavu požádal, aby soud I. stupně lhůtu, o kterou byl zásahem státní moci ochuzen, zcela nahradil, a to jejím prodloužením minimálně o měsíc tak, aby lhůta započala běžet prvním dnem po vyhlášení nouzového stavu. Lhůta dvou měsíců pro podání mimořádného opravného prostředku nebyla zákonodárcem stanovena bezdůvodně, dovolací řízení klade na dovolatele přísnější podmínky řízení a proto má žalobce zájem na dispozici všech práv, standardně daných každému účastníkovi dovolacího řízení. Nevyhovění uvedenému požadavku by žalobce vnímal jako diskriminaci a zásah do práva na spravedlivý proces.6. Soud I. stupně usnesením č. j. 20 Cm 50/2016-114 ze dne 14. května 2020, rozhodl, že- řízení o dovolání žalobce proti rozsudku soudu I. stupně č. j. 20 Cm 50/2016-74 ze dne 29. října 2018, a rozsudku odvolacího soudu č. j. 6 Cmo 62/2019-99 ze dne 19. prosince 2019 se zastavuje (výrok I.),- žádost žalobce o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za dovolání se zamítá (výrok II.).7. V odůvodnění uvedl, že žalobci, jenž podal dovolání v poslední den lhůty nikoliv prostřednictvím advokáta, byla odkazem na položku 23, odst. 1, písm. d) Sazebníku poplatků jako přílohy zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SoP“), zaslána výzva na zaplacení soudního poplatku za podané dovolání ve vyměřené výši. Výzva byla žalobci do jeho datové schránky doručena fikcí dne 26. dubna 2020, stanovená lhůta uplynula dne 11. května 2020, uložená platební povinnost v ní nebyla žalobcem splněna a proto bylo dovolací řízení v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 SoP zastaveno. Žádosti žalobce o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání soud I. stupně nevyhověl s odůvodněním, že jej k tomu neopravňuje žádný právní předpis, a žalobce měl možnost požádat o osvobození od soudního poplatku, ale tuto možnost nevyužil.8. Ve včas podaném odvolání žalobce (odvolatel) odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř. navrhl, aby odvolací soud uvedené usnesení zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k novému projednání. Kromě jiného uvedl, že požádal soud I. stupně o prodloužení jím stanovené lhůty k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání nejméně o 30 dnů z důvodu vyhlášení nouzového stavu a omezení volného pohybu osob vládou dne 12. března 2020, čemu soud I. stupně nevyhověl, neboť žádný právní předpis neumožňuje žádosti vyhovět. Žalobce vytkl soudu I. stupně neodstranění vad blanketního podání dovolání a za vadný označil postup soudu I. stupně při vydání výzvy k zaplacení předmětného soudního poplatku, když zmíněná výzva předcházela neexistující výzvě k odstranění vad. Žalobce se neztotožnil s názorem soudu I. stupně o nedostatku jeho pravomoci k rozhodnutí o prodloužení lhůty k zaplacení předmětného soudního poplatku, když lhůta alespoň 15 dnů dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o SoP může být ve smyslu ustanovení § 55 o. s. ř. předsedou senátu prodloužena. Názor soudu I. stupně o nedostatku pravomoci soudce prolongovat lhůtu k zaplacení soudního poplatku tudíž spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je vadou, jež může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud I. stupně pochybil, když nesplnil podmínku o nutnosti rozhodnutí ve věci čekáním na marné uplynutí stanovené lhůty a následně vydáním zamítavého stanoviska o jejím prodloužení, což je zela nezákonný a vadný postup. Žádost o osvobození od soudního poplatku by žalobce učinil, pokud by soud I. stupně vydal zamítavé stanovisko k požadovanému prodloužení lhůty před zastavením řízení; byl však nečinný a tím zatížil řízení vadou, jež mohla a měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žádost o prodloužení lhůty byla podána s cílem odstranit vady podání, k němuž nebyl žalobce soudem I. stupně vyzván, ač tak měl učinit. Standardně má každý účastník dovolacího řízení k dispozici v součtu dva měsíce, dobu určenou na odstranění vad a případnou prolongaci.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně podle ustanovení § 210 a násl. o. s. ř. včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.10. Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. c) zákona o SoP u poplatku za řízení vzniká poplatková povinnost podáním dovolání.11. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o SoP nebyl-li poplatek za řízení, splatný podáním dovolání, zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení v určené délce alespoň 15 dnů (výjimečně může určit lhůtu kratší). Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví a nepřihlíží k zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí lhůty.12. Soud při vyzývání účastníků řízení k zaplacení soudního poplatku u žalob, odvolání, dovolání nebo kasačních stížností, podaných po 30. září 2017 (zákon č. 296/2017 Sb., kterým byl novelizován zákon o SoP), musí stanovit lhůtu alespoň 15 dnů, pouze ve výjimečných případech lhůtu kratší. Poplatková povinnost je navázána již na podání žaloby nebo opravného prostředku, soudní poplatek je ze zákona splatný již k tomuto dni. Stanovení této soudcovské lhůty k zaplacení soudního poplatku v délce alespoň 15 dnů s následkem zastavení řízení v případě jejího marného uplynutí nemůže být nepřiměřené ve vztahu k možnosti uplatnit u soudu tvrzené právo, neboť jde již o lhůtu náhradní pro případ nesplnění povinnosti zaplatit soudní poplatek současně s podáním návrhu na zahájení řízení nebo opravných prostředků. Poplatník má svou poplatkovou povinnost pojmově splnit již při podání návrhu, a pokud tak neučiní, a to dokonce ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity.13. V dané věci žalobce nesplnil poplatkovou povinnost podáním dovolání, byl proto soudem I. stupně důvodně vyzván k úhradě soudního poplatku ve vyměřené výši v maximální lhůtě stanovené zákonem, a jelikož platební povinnost nesplnil, bylo dovolací řízení v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 SoP zastaveno. Soud I. stupně neshledal důvod pro prodloužení požadované žalobcem odkazem na vzniklé mimořádné okolnosti, i dle názoru odvolacího soudu byla tato lhůta zcela dostatečná ke splnění uložené platební povinnosti.14. Na základě takto posouzeného skutkového a právního stavu odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.15. Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. vzal odvolací soud v úvahu skutečnost, že žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný a ostatním účastníkům řízení v souvislosti s tímto odvolacím řízením žádné náklady nevznikly.