6 Cmo 190/2020-48 — Vrchní soud v Praze

1. Výše uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (dále jen soud) ve výroku I. řízení zastavil a ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Žalobce uplatnil proti žalovanému nárok na zaplacení celkem částky 57 066 Kč s úrokem z prodlení, jenž opřel o listinu ze dne 5. 11. 2012, nazvanou dohoda o uznání dluhu a o jeho splátkách, přistoupení k závazku. Žalobu žalobce podal u Okresního soudu v , adresa, dne 19. 2. 2014.3. Žalobce podáním ze dne 28. 1. 2020 vzal žalobu zpět vzhledem k insolvenčnímu řízení dlužníka (žalovaného), a navrhl, aby soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.4. Soud na základě tohoto procesního projevu žalobce řízení zastavil podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř.5. O nákladech řízení soud rozhodl s odkazem na pravomocné usnesení insolvenčního soudu, Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 11. 7. 2019, č. j. KSHK 35 INS 2567/2015-B-23/celk.3, jímž insolvenční soud rozhodl o splnění oddlužení a současně o osvobození od placení pohledávek, a dále s odkazem na § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.6. Proti výroku II. usnesení soudu podal žalobce odvolání, v němž uvedl zejména, že žaloba byla podána důvodně, byla vzata zpět, protože pohledávka mezitím v důsledku oddlužení zanikla. Žalovaný procesně zavinil, že řízení bylo zastaveno. Pro nepřiznání nákladů řízení žalobci neexistuje žádný důvod. Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok II. usnesení soudu změnil a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený výrok II. usnesení soudu podle § 212 a násl. o. s. ř.8. Z § 146 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).9. Podle spisového materiálu usnesením ze dne 20. 2. 2015, č. j. KSHK 35 INS 2567/2015-A-6/celk.3, Krajský soud v Hradci Králové jako insolvenční soud mj. zjistil úpadek dlužníka - žalovaného a povolil řešení úpadku oddlužením. Krajský soud v Hradci Králové jako insolvenční soud usnesením ze dne 11. 7. 2019, č. j. KSHK 35 INS 2567/2015-B-23/celk.3, mj. vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka (žalovaného) a osvobodil dlužníka od placení pohledávek, jak je uvedeno v tomto usnesení, tj. insolvenční soud osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na pohledávky, které vznikly s vymáháním přihlášených i nepřihlášených pohledávek věřitelů do insolvenčního řízení (náklady a odměny v exekučním řízení). Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu. Insolvenční soud postupoval ohledně osvobození dlužníka od placení pohledávek podle § 414 IZ.10. Soud (jenž věc rozhodl jako věcně příslušný soud ve shodě s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2015, č. j. Ncp 1130/2014-17, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy a že věc bude postoupena k dalšímu řízení soudu) řízení o zaplacení částky 57 066 Kč s úrokem z prodlení zastavil, a to na základě zpětvzetí žaloby žalobcem v podání ze dne 28. 1. 2020, jež žalobce učinil z důvodu insolvenčního řízení dlužníka (žalovaného).11. Odvolací soud vyšel z toho, že rozhodné je určení okamžiku vzniku nároku na náhradu nákladů řízení jako pohledávky vůči procesně neúspěšnému účastníkovi řízení. Nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu konstitutivní povahy, tj. bez právní moci rozhodnutí soudu, kterým byla přiznána náhrada nákladů zastoupení před soudem, neexistuje pohledávka. K otázce, zda lze pohledávku z titulu práva na náhradu nákladů nalézacího řízení přihlásit do insolvenčního řízení, vedeného na majetek dlužníka jako příslušenství pohledávky, uplatněné v nalézacím řízení, před právní mocí rozhodnutí, jímž soud přiznal věřiteli náhradu nákladů řízení, zaujal Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 ICdo 62/2014, záporné stanovisko.12. Náklady řízení patří coby náklady spojené s uplatněním pohledávky mezi příslušenství pohledávky. V občanském soudním řízení platí zásada, že náklady řízení, vznikající účastníku i jeho zástupci, si každý účastník platí sám (§ 140 odst. 1 o. s. ř.), a o povinnosti k jejich náhradě soud zpravidla rozhodne až v rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). I když příslušenství pohledávky vzniká později až po právní moci soudního rozhodnutí, nemůže mít z hlediska možnosti uspokojení pohledávky (jistiny) a jejího případného exekučního vymožení jiné (lepší) pořadí než pohledávka (jistina) samotná.13. V posuzované věci soud rozhodl o náhradě nákladů řízení (žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení) až po přiznání uvedeného osvobození žalovanému. Poněvadž i na tuto část příslušenství pohledávky dopadají účinky přiznaného osvobození, nelze žalovaného zavázat k náhradě nákladů řízení, tj. tuto pohledávku jako naturální obligaci nelze žalobci přiznat. I v případě, že by byl žalovaný při přiznaném osvobození zavázán k náhradě nákladů řízení, nebylo by možno danou pohledávku coby naturální obligaci vymáhat soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí.14. Za daného stavu se obecné ustanovení o. s. ř. o nákladech řízení neuplatní. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený výrok II. usnesení soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.15. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.