6 Cmo 229/2020-40 — Vrchní soud v Praze

Městský soud v Praze výše uvedeným usnesením zamítl návrh na odvolání likvidátora v záhlaví uvedené obchodní společnost , Anonymizováno, a dále rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.Podle odůvodnění soud neshledal pochybení likvidátora, které by odůvodňovalo jeho odvolání a jmenování likvidátora nového. Navrhovatel, společník a jednatel likvidované obchodní společnosti, v návrhu namítal, že jmenovaný likvidátor je nečinný a nekontaktní, což ale nebylo v řízení potvrzeno. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že likvidátor publikační povinnost splnil ještě čtyři měsíce před podáním návrhu na jeho odvolání. K tomu uvedl, že ke zveřejnění vstupu společnosti do likvidace společně s konvokací věřitelů sice došlo s odstupem několika měsíců po nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení společnosti, avšak to nepokládá za takovou skutkovou okolnost, která by odůvodňovala závěr, že soudem jmenovaný likvidátor není nadále osobou vhodnou pro výkon této funkce. Likvidátor rovněž činil kroky ke zjištění majetku společnosti. Skutečnost, že svou činnost vykonává likvidátor na nové adrese, rovněž není důvodem k jeho odvolání z funkce, uvádí se dále v odůvodnění rozhodnutí.V odůvodnění rozhodnutí soud I. stupně citoval příslušná ustanovení obč. zák. a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel, že návrh na odvolání likvidátora je nedůvodný a tento proto zamítl.Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně podal navrhovatel odvolání, v němž uvedl, že soud zcela ignoroval doloženou skutečnost, že jmenovaný likvidátor nepřebírá na jím uvedené adrese korespondenci. To je podle navrhovatele pro výkon funkce likvidátora tak negativně zásadní, že není možné, aby v této funkci tato osoba nadále setrvávala. Navrhovatel tak trvá na návrhu, aby funkce likvidátora byla svěřena jemu, stávajícímu jednateli.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. o. s. ř., včetně řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.Návrh na odvolání soudem jmenovaného likvidátora uvedené obchodní společnosti navrhovatel odůvodnil tím, že likvidátor je nečinný a není kontaktní. Současně navrhl, aby byl sám jako jednatel jmenován likvidátorem. Stávající likvidátor namítl, že ve funkci likvidátora činil příslušná právní jednání, která byl dle zákona povinen a která doložil, potvrdil změnu adresy a poukázal na fungující doručování datovou schránkou a komunikaci se zmocněncem navrhovatele.Soud I. stupně vycházel z výsledků předchozího řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců, , Anonymizováno, , a následného řízení o návrhu navrhovatele, kterým se domáhal neúspěšně revokace rozhodnutí. Na opakované výzvy soudu I. stupně likvidátor sdělil a doložil vykonané úkony svěřené mu likvidace společnosti, jak je ze zákona povinen, a soud I. stupně na to vyslovil závěr, že neshledal pochybení likvidátora, které by odůvodňovalo jeho odvolání. Na podporu tohoto závěru pak citoval mj. z usnesení Nejvyššího soudu, podle něhož v řízení o odvolání likvidátora z funkce (§ 191 odst. 2 o.z.) může soud otázku vhodnosti osoby likvidátora opětovně posuzovat jen tehdy, nastala-li taková změna poměrů, skutkových okolností, jež by mohla vést k závěru, podle něhož není původně jmenovaná osoba nadále vhodná pro výkon funkce likvidátora. V odůvodnění rozhodnutí pak soud I. stupně podrobně uvedl důvody, které ho vedly k hodnocení námitek navrhovatele proti stávajícímu likvidátorovi jako nedůvodných.Odvolací soud se ztotožnil se zjištěními soudu I. stupně a ve shodě s ním je téhož názoru, že nejsou v daném případě dány zákonné důvody pro odvolání jmenovaného likvidátora, který řádně vykonává funkci likvidátora, jak popsáno v odůvodnění rozhodnutí, na něž odvolací soud pro stručnost plně odkazuje. Proto napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil. O nákladech odvolacího řízení pak rozhodl dle § 23 z.ř.s., jak ve výroku uvedeno, přičemž neshledal okolnosti, které by vedly k přiznání náhrady některému z účastníků.