6 Cmo 239/2020-128 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud I. stupně“) dne 8. prosince 2017 navrhovatelé a) až g) navrhli vydání rozsudku, kterým soud vysloví neplatnost rozhodnutí spolku účastníka ze dne 23. března 2017, jež uložilo navrhovatelům a) až g) kárné opatření, spočívající v nevydání povolenky k lovu spárkaté zvěře na dobu jednoho roku od 1. dubna 2017 do 31. března 2018, za údajné porušení povinnosti stát se do 31. prosince 2016 členy , právnická osoba, (dále jen „ČMMJ“).2. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 17. června 2020, č. j. 49 Cm 164/2017-107- vyslovil neplatnost rozhodnutí členské schůze účastníka, konané dne 8. září 2017, týkající se kárného opatření, a to nevydání povolenky k lovu spárkaté zvěře na dobu jednoho roku od 1. dubna 2017 do 31. března 2018 navrhovatelům a) až g) (výrok I.),- uložil účastníkovi povinnost zaplatit každému z navrhovatelů a) až g) částku 13 132 Kč k rukám právního zástupce navrhovatelů do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).3. Soud I. stupně dospěl k závěru, že účastník nutil navrhovatele a) až g) k účasti v ČMMJ, tito vyslovili nesouhlas a z důvodu, že se nestali členy, bylo jim uloženo zmíněné kárné opatření. Zrušení tohoto rozhodnutí potvrdila i členská schůze jako nejvyšší orgán účastníka. Uplatněný nárok byl shledán důvodným, když nutit kohokoliv stát se členem ČMMJ je v rozporu s právními předpisy, neboť je nepřípustné založit obligatorní členství členů účastníka v ČMMJ (odkaz na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2019, č. j. 14 Cmo 99/2018-165 k odvolání navrhovatelů a účastníka proti rozsudku soudu I. stupně ze dne 15. listopadu 2017, č. j. 41 Cm 43/2017-127).4. Ve včasném odvolání proti výroku II. uvedeného rozsudku účastník uvedl, že dle jeho názoru soud I. stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávním skutkovým zjištěním, jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navrhl, aby výrok II. odvolací soud změnil tak, že žádnému z účastníků řízení nepřizná právo na náhradu nákladů řízení. Soud I. stupně konstatoval, že neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení navrhovatelům a) až g) odkazem na rozhodnutí ve věci vedené u soudu I. stupně pod sp. zn. 41 Cm 43/2017, kdy v návaznosti na závěr odvolacího soudu mohl revidovat své rozhodnutí. Nabídnutou možnost narovnání situace při jednání členské schůze účastníka navrhovatelé a) až g) odmítli. Není správný názor soudu I. stupně o zpětvzetí žaloby v případě změny rozhodnutí na členské schůzi účastníka, když byl vysloven nesouhlas s tímto postupem. Účastník navrhl přerušení tohoto řízení do doby ukončení věci vedené pod sp. zn. 41 Cm 43/2017, jelikož projednávané věci spolu souvisely, a rovněž zamezit zbytečným dalším nákladům řízení, jež vznikly odmítnutím návrhu smírčího vyřešení záležitosti a nedoložením písemných důkazů pro podporu návrhu ze strany navrhovatelů a) až g).5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací bez nařízení jednání přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání účastníka není důvodné.6. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl; podle odst. 2 měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.7. Ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. ř. s.“), podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, použije se o. s. ř., a ustanovení § 23 citovaného zákona, podle něhož bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.8. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatňuje zásada úspěchu ve věci, nerozlučně spjatá s civilním soudním řízením sporným, tj. procesně neúspěšný účastník řízení hradí náklady řízení potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, vzniklé procesně úspěšné protistraně. Ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Toto právo vychází ze základního strukturního principu, uplatňovaného v civilním soudním procesu, a to systému dvou stran v kontradiktorním postavení, kdy účastníci řízení vystupují jako vzájemní oponenti, uplatňující v řízení protichůdné zájmy. V případě úspěšné procesní obrany by neúspěšný účastník řízení měl nahradit úspěšnému účastníku řízení účelně vynaložené náklady, neboť by bylo v rozporu s ochrannou funkcí civilního práva procesního, pokud by civilní proces neumožňoval odstranit zmenšení majetkové sféry úspěšného účastníka řízení pouze tím, že byl nucen důvodně hájit svá práva, do nichž zasahoval někdo jiný, což by bylo v rozporu s požadavkem plné a efektivní soudní ochrany ve smyslu ustanovení článku 90 Ústavy České republiky.9. Podle ustanovení § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.10. Za důvody hodné zvláštního zřetele se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě jako nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení ve věci neúspěšnému účastníku řízení, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat po úspěšném účastníku řízení, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Soud přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení se zřetelem jak na poměry účastníka řízení, jenž by měl hradit náklady řízení, tak se zvážením, jak by se takové rozhodnutí promítlo zejména do majetkových poměrů úspěšného účastníka řízení.11. Odkazem na výše uvedené odvolací soud neshledal pochybení soudu I. stupně při aplikaci ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 23 z. ř. s., resp. důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., a proto napadený rozsudek ve výroku II. podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.12. O nákladech odvolacího řízená rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že navrhovatelům žádné náklady v souvislosti s tímto odvolacím řízením nevznikly a neúspěšný účastník jejich náhradu nepožadoval tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.