7 Cmo 109/2014-759 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze rozhodl shora uvedeným rozsudkem tak, že návrh na určení, že přiměřené protiplnění za 1 kus akcie společnosti , právnická osoba, ., (dříve , Anonymizováno, .) se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, , o nominální hodnotě 1 000 Kč, z důvodu přechodu vlastnického práva ke všem akciím společnosti , právnická osoba, ., (dříve , Anonymizováno, .) se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, , z akcionářů společnosti odlišných od hlavního akcionáře na hlavního akcionáře, dle ust. § 183i a násl. Obchodního zákoníku, o kterém rozhodla valná hromada společnosti , Anonymizováno, ., se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, , konaná dne 31. 8. 2005, činí 43 260 Kč, se zamítá (výrok I.), že žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 32 280 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), a že žalobce je povinen zaplatit Českému státu na účet zdejšího soudu znalečné ve výši 45 248 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku vyšel z toho, že navrhovatel se uvedeného domáhá proto, že mimořádná valná hromada společnosti , právnická osoba, ., (dříve , Anonymizováno, ., dále i jen „Společnost“) konaná dne 31. 8. 2005 schválila usnesení o přechodu všech akcií společnosti, které jsou ve vlastnictví menšinových akcionářů na hlavního akcionáře, přičemž navrhovatel považuje poskytnuté protiplnění za neadekvátní reálné hodnotě akcie, a že protiplnění mělo být poskytnuto ve výši 43 260 Kč na 1 akcii. Dle zjištění soudu prvního stupně byl návrh na přezkoumání výše protiplnění podán dne 26. 10. 2005, zákonná lhůta byla zachována a návrh je tedy včasný. Po té soud prvního stupně uzavřel, že uvedené námitce Společnosti, že návrh navrhovatele je spekulativní a šikanózní, nemohl přisvědčit, byť vzhledem k okolnosti že navrhovatel nabyl pouze jedinou akcii ve Společnosti a to až poté, kdy bylo o vytěsnění menšinových akcionářů rozhodnuto valnou hromadou, v té době již byla známa výše protiplnění, která bude za akcii poskytnuta, lze mít pochybnosti o souladu jeho jednání s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 ObčZ a § 56a ObchZ). Tato pochybnost však, dle názoru soudu prvního stupně, navrhovatele nemůže vyloučit z ochrany výslovně poskytnuté zákonem. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že posudek zadaný soudem poskytuje správný odhad ceny 1 ks kmenových akcií Společnosti o jmenovité hodnotě 1 000 Kč ke dni 27. 10. 2005, která dle něj činila 21 354 Kč. Hlavním akcionářem bylo vytěsněným akcionářům poskytnuto protiplnění ve výši 20 661 Kč. Vzhledem k faktu, že ocenění akcií je jako každý odhad zatíženou určitou chybou nelze z tohoto rozdílu v řádu jednotek procentních bodů činit závěr o nepřiměřenosti protiplnění. Poskytnuté protiplnění je tak nutno považovat za přiměřené. Z těchto důvodu soud návrh zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy soud žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, přiznal vyúčtovanou náhradu nákladů řízení dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále i jen „AT“) ve znění účinném vždy k datu provedení úkonu právní služby v celkové výši 32 280 Kč. Dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. soud žalobci, který neměl v řízení úspěch, uložil zaplatit znalečné, jež nebylo kryto zálohou 10 000 Kč, ve výši 45 248 Kč.3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včas odvolání navrhovatel, který namítal, že písemné odůvodnění v relevantní části rozsudku je v rozporu s vyhlášeným odůvodněním soudu prvního stupně, který uvedl, že považuje jednání navrhovatele za šikanózní jednání, pro které mu nelze poskytnou ochranu. Pokud měl soud prvního stupně tento právní názor, nebylo již třeba nechat vypracovat jakýkoliv znalecký posudek a náklady vzniklé jeho vyhotovením tak byly vynaloženy zcela bezúčelně a v rozporu se zákonem (zásadou hospodárnosti řízení). Dále se věcně vyjadřoval k samotnému posudku a uvedl, že soud prvního stupně se rovněž nevypořádal s námitkou navrhovatele, že znalec jmenovaný soudem postupoval v rozporu s usnesením NS sp. zn. 29 Cdo 723/2011 ze dne 31. 1. 2013, když stanovil 3 % výši přirážky za nižší likviditu akcií a tuto výši přirážky ani nijak neodůvodnil a dle posudku znaleckého ústavu , Anonymizováno, nemá likvidita akcií na vlastní ocenění podniku žádný vliv. Odvolatel dále uvedl, že soud prvního stupně porušil jeho právo na spravedlivý proces, když nevyslechl znalce jmenovaného soudem tak, jak navrhovatel požadoval. Při jednání odvolacího soudu (první odvolací řízení v této věci) odvolatel reagoval na vyjádření účastnice k odvolání tak že právo domáhat se přezkumu přiměřenosti protiplnění podle ust. § 183k obch. zák. přitom mají všechny osoby, které účastnické cenné papíry nabyly do okamžiku přechodu vlastnického práva k těmto akciím na hlavního akcionáře a navrhovatel nejednal při koupi akcie a následně podáním návrhu v rozporu s dobrými mravy, když odkázal na rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 3354/2012 ze dne 26. 6. 2014. Své odvolání doplnil tak, že soud prvního stupně měl především ve svém rozhodnutí určit přiměřenou výši protiplnění vzhledem k odůvodnění rozhodnutí částkou 21 354 Kč, což neučinil, a náklady řízení pak měla nést žalovaná strana. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.4. Účastnice se k podanému odvolání vyjádřila tak, že navrhovatel není v tomto řízení aktivně legitimován, když zakoupil 1 ks akcie společnosti poté, kdy bylo usnesení valné hromady společnosti o přechodu vlastnictví akcií ve vlastnictví minoritních akcionářů na hlavního akcionáře zapsáno do obchodního rejstříku a zveřejněno v Obchodním věstníku s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Olomouci a na rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 723/2011. Dále obšírně popisuje šikanózní výkon práva navrhovatele a rozpor jeho jednání s dobrými mravy, neboť se mu zjevně nejedná o ochranu práv minoritních akcionářů, když věděl, přinejmenším měl a mohl vědět, že nabývá akcii společnosti MUZO, která přejde dne 28. 10. 2005 ze zákona na hlavního akcionáře a jaká je výše protiplnění, která bude za tuto akcii poskytnuta. Účastnice současně odkázala i na další obdobné spory vedené navrhovatelem. Účastnice dále uvedla, že hlavním důvodem pro zamítnutí žaloby byla výše protiplnění poskytnutého minoritním akcionářům, nikoliv pochybnosti soudu o souladu jednání navrhovatele v rozporu s dobrými mravy, jak tvrdí navrhovatel a předmětný znalecký posudek byl nařízen výlučně z důvodů na straně navrhovatele a v jeho prospěch a je na místě, aby nesl náklady znaleckého posudku. Dle účastnice pak postup znalce , fyzická osoba, , , tituly za jménem, jmenovaného soudem k vypracování znaleckého posudku, odpovídá situaci, s níž Nejvyšší soud souhlasí, neboť sníženou likviditu akcií zohlednil pouze v rámci stanovení hodnoty podniku tzv. výnosovou metodou, a to konkrétně při určování nákladů vlastního kapitálu. Prvostupňový soud dále odůvodnil, že od výslechu znalce upustil, neboť původní znalecký posudek vypracovaný společností , Anonymizováno, a znalecký posudek , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, jmenovaného soudem dospěly (s minimální odchylkou) ke shodným výsledkům a při jednání soudu uvedl, že znalec veškeré dotazy a námitky vysvětlil v rámci několika písemných odpovědí. Účastnice navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uplatnila náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.5. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. května 2015, 7 Cmo 109/2014 - 516 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a navrhovateli uložil povinnost zaplatit účastnici náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč k rukám jejího zástupce, a to do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.).6. Nejvyšší soud k dovolání navrhovatele proti usnesení odvolacího soudu, usnesením ze dne 5. 12. 2019, č. j. 27 Cdo 4444/2017-710, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Cmo 109/2014-516, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.7. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky přípustnosti aplikace přirážky za nižší likviditu při stanovení hodnoty podniku společnosti výnosovou metodou pro účely posouzení přiměřenosti protiplnění v řízení podle § 183k obch. zák.; při posouzení této otázky se odvolací soud odchýlil od závěrů Nejvyššího soudu, formulovaných v rozhodnutí přijatém po vydání napadeného usnesení. Dovolací soud konstatoval, že odvolací soud, jakož i soud prvního stupně, postupoval při řešení uvedené otázky v souladu s (v době rozhodování obou soudů ustálenou) judikaturou Nejvyššího soudu, jež výslovně nevylučovala, aby případná nižší likvidita akcií společnosti byla vzata v úvahu při stanovení výše nákladů vlastního kapitálu [v rámci zjišťování hodnoty (podniku) společnosti tzv. výnosovou metodou]. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňoval, že to, zda je takový postup na místě, je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odb