7 Cmo 109/2020-34 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. zrušil společnost , Jméno navrhovatele, ., sídlem , Adresa navrhovatele, , identifikační číslo , IČO navrhovatele, (dále jen „Společnost“) a nařídil její likvidaci, ve výroku II. jmenoval likvidátorem Společnosti , tituly před jménem, , Anonymizováno, , sídlem , adresa, , identifikační číslo , IČO, , ve výroku III. uložil Společnosti povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč a ve výroku IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že Společnost byla do obchodního rejstříku zapsána dne 4. 1. 2006. Od roku 2013 nebylo do rejstříkového spisu ani do sbírky listin založeno žádné rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady a Společnost nevykonává žádnou činnost. Společnost neuložila do sbírky listin od svého vzniku žádné účetní závěrky, ačkoliv k tomu byla podle obchodního zákoníku a zákona o účetnictví povinna. Usnesením ze dne 10. 4. 2019, č. j. 18 Cm 320/2017 - 15 byla Společnost vyzvána, aby se vyjádřila k návrhu. Dne 23. 4. 2019 bylo soudu doručeno vyjádření Společnosti, že s návrhem nesouhlasí v celém rozsahu, neboť nejsou splněny podmínky pro její zrušení. Poté soud citoval ustanovení § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“) s tím, že zjištěné skutečnosti naplňují podmínky zákona pro zrušení Společnosti a nařízení její likvidace dle uvedeného zákonného ustanovení. Dále uvedl, že v daném případě nemá Společnost statutární orgán, a proto soud vybral jako likvidátora osobu vedenou v seznamu insolvenčních správců (§ 191 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč soud Společnosti uložil podle § 2 odst. 1 písm. e), § 4 odst. 1. písm. j), § 5, § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, bodu 1c a bodu 5 položky č. 4 Sazebníku soudních poplatků a výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“), neboť neshledal žádné okolnosti odůvodňující jejich přiznání.2. Proti tomuto usnesení podala Společnost včasné odvolání, doplněné podáním doručeným soudu prvního stupně dne 31. 7. 2019 s odkazem na § 205 odst. 2 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále pouze „o.s.ř.“). Namítla, že soud Společnost zrušil dle § 93 ZOK, nicméně neschopnost vykonávat činnost a plnit účel je chápána jako objektivní neschopnost. Primárním důvodem navrhovatele k podání návrhu bylo ustanovení § 238 odst. 4 daňového řádu, což nebylo v rozhodnutí soudu žádným způsobem řečeno. Nadto plnění či neplnění daňových povinností není samo o sobě považováno za důvod pro zrušení Společnosti. V důsledku novelizace ustanovení § 238 odst. 4 daňového řádu zákonem č. 170/2017 Sb., navrhovatel ztratil aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na zrušení Společnosti z důvodů uvedených v § 238 odst. 4 daňového řádu. Dále namítla, že napadené usnesení považuje za nepřezkoumatelné, když se odůvodnění týkalo úplně jiného subjektu než je Společnost, a to společnosti , právnická osoba, ., identifikační číslo , IČO, . Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popř. aby napadené usnesení zrušil a návrh pro nedůvodnost zamítl.3. Podáním doručeným soudu dne 9. 3. 2020 se k odvolání Společnosti vyjádřil navrhovatel. Uvedl, že důvody pro něž k podání návrhu přistoupil, se nezměnily a stále trvají. Společnost, ani přes výzvu správce daně, nepodala přiznání k dani z příjmů právnických osob ani za další roky 2016-2018. Na základě místního šetření provedeného v roce 2016 a opakovaně v roce 2019 správce daně zjistil, že Společnost nesídlí na adrese vedené jako její sídlo, od dubna roku 2018 nemá statutární orgán a je nekontaktní.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Dle obsahu předloženého soudního spisu navrhovatel podal dne 23. 3. 2017 návrh na zrušení Společnosti dle tehdy platného a účinného ustanovení § 238 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále též jen „d.ř.“), dle kterého pokud daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani po dobu déle než 4 roky a je zapsán v obchodním rejstříku, podá správce daně příslušnému soudu návrh na zrušení Společnosti a provedení její likvidace. Konkrétně pod bodem II. návrhu uvedl, že dovozuje naplnění důvodů § 238 odst. 4 d. ř. z toho, že Společnost za zdaňovací období roku 2012, 2013, 2014 a 2015 nepodala daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob, a to ani přes výzvy správce daně, na něž Společnost nereagovala. Z uvedeného dovozuje navrhovatel i splnění podmínek pro zrušení Společnosti s likvidací podle § 93 písm. b) ZOK. Dále uvedl, že Společnost nepostupovala podle § 777 odst. 2 ZOK, nepřizpůsobila listiny současné právní úpravě a nedoručila je do sbírky listin, ač to byla povinna učinit do 30. 6. 2015. Tím je dán další důvod pro zrušení Společnosti. Nahlédnutím do sbírky listin navrhovatel zjistil, že Společnost nezaložila do sbírky listin účetní závěrky od svého vzniku až dosud, tedy za roky 2006-2016. Tím je dána možnost na základě § 105 zákona č. 304/2013 Sb. zahájit řízení o zrušení Společnosti s likvidací.6. Dle § 238 odst. 4 d. ř., ve znění platném a účinném do 30. 6. 2017, „…pokud daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani déle než 4 roky, …jde-li o daňový subjekt zapsaný v obchodním rejstříku, podá správce daně … návrh na zrušení právnické osoby a provedení její likvidace soudu příslušnému k vedení obchodního rejstříku“. Podle § 238 d. ř., ve znění platném a účinném od 1. 7. 2017, odstavce čtvrtého „správce daně při zjištění, že daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani, učiní opatření potřebná k urychlenému zjištění, stanovení a vybrání daně, jakož i k úhradě nedoplatků“, dle odstavce pátého „správce daně oznámí příslušnému orgánu veřejné moci skutečnosti zjištěné při své činnosti nasvědčující naplnění podmínek stanovených jinými právními předpisy pro zrušení: a) právnické osoby, b) živnostenského oprávnění nebo pozastavení provozování živnosti nebo c) oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován správcem daně“, dle odstavce šestého „pokud je zrušení právnické osoby vázáno na návrh, podá jej správce daně v případě podle odstavce 5 písm. a) příslušnému soudu“.7. Pro posouzení a rozhodnutí věci ve vztahu k důvodu ad 1/ musel odvolací soud ponejprve vyřešit otázku, zda bude na věc aplikovat ustanovení § 238 daňového řádu ve znění účinném do 30. 6. 2017 či ve znění účinném od 1. 7. 2017, tedy ve znění, které je platné a účinné v době rozhodování odvolacího soudu. Z obsahu předloženého soudního spisu vyplývá, že návrh příslušného finančního úřadu na zrušení předmětné obchodní společnosti s likvidací byl podán dne 23. 3. 2017, tedy na základě ustanovení § 238 d. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2017. V tomto znění byla výslovně stanovena speciální skutková podstata, jejíž naplnění je podmínkou pro zrušení právnické osoby – „pokud daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani déle než 4 roky“. Ta v případě svého naplnění u daňového subjektu zapsaného v obchodním rejstříku zakládala správci daně povinnost podat návrh soudu (příslušnému k vedení obchodního rejstříku, krajskému soudu) na zrušení takové právnické osoby a provedení její likvidace. Soud byl při posouzení věci vázán návrhem ve smyslu, zda byla naplněna speciální skutková podstata uvedená v předmětném zákonném ustanovení či nikoli. Dle zákona č. 170/2017 Sb. (který novelizoval ustanovení § 238 daňového řádu), a jeho přechodných ustanovení týkajících se změn daňového řádu, „řízení nebo jiné postupy při správě daní, které byly zahájeny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“ Protože podání návrhu soudu (příslušnému k vedení obchodního rejstříku) správcem daně na zrušení obchodní společnosti s likvidací, není řízením při správě daní ani jiným postupem při správě daní, ale návrhem na zahájení řízení ve statusové věci právnických osob v režimu zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, citované přechodné ustanovení v zákoně č. 170/2017 Sb. na novelizovanou část § 238 d. ř. nedopadá, a tudíž je nelze v dané věci ani aplikovat. Rozhodnutí soudu o zrušení právnické osoby, tedy i předmětné obchodní společnosti, má konstitutivní účinky. Právnická osoba je zrušena dnem právní moci rozhodnutí soudu o jejím zrušení, případně k pozdějšímu soudem určenému dni. Proto se musí v každém okamžiku řízení zkoumat existence důvodu zrušení právnické osoby, a to zda je naplněna skutková podstata existující ke dni rozhodování soudu, včetně soudu odvolacího. V daném případě ke dni rozhodování odvolacího soudu již předmětná skutková podstata neexistuje, neboť novelizované ustanovení § 238 d. ř. (ve znění