7 Cmo 11/2020-32 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že , Anonymizováno, , advokátce, se sídlem , adresa, , opatrovníkovi účastníka se přiznává na odměně opatrovníka částka 400 Kč a na hotových výdajích částka 300 Kč, dále DPH 21% ve výši 147 Kč. Částka 847 Kč bude po právní moci tohoto usnesení vyplacena prostřednictvím účtárny zdejšího soudu. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, účastníkovi byl v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanoven opatrovník - advokát. Jelikož bylo ve věci již pravomocně rozhodnuto, náleží opatrovníkovi odměna a hotové výdaje podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále též jen „vyhláška“ či „advokátní tarif“). Odměnu určil podle § 9 odst. 5, § 7 bod 2., § 12a odst. 1 vyhlášky, když opatrovník zastupoval účastníka a učinil jeho jménem jeden úkon právní služby. Za to mu náleží odměna 400 Kč (za 1 úkon právní služby 500 Kč snížená podle § 12a odst. 1 vyhlášky na 400 Kč). Jako náhrada hotových výdajů přiznal opatrovníku jeden režijní paušál podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300 Kč a dále náhradu z daně z přidané hodnoty ve výši 147 Kč.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal opatrovník včasné odvolání. V odvolání konstatoval, že usnesením č. j. 85 Cm 2319/2019-6 ze dne 14. 11. 2019 odvolatele soud ustanovil opatrovníkem účastníka , Anonymizováno, podle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. z důvodu, že se soudu nepodařilo účastníkovi doručit písemnost na známou adresu v cizině. Po skončení řízení soud rozhodl napadeným usnesením o odměně za zastupování, přičemž soud při rozhodování o odměně aplikoval ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky. Poukázal na to, že nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019 s účinností od 20. 11. 2019 se ustanovení § 9 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb, ruší ve slovech „jehož pobyt není znám“ a citoval odst. 46 tohoto nálezu. Uvedl, že v dané věci nebyl sice ustanoven opatrovníkem účastníkovi jako osobě, jejíž pobyt není znám, ale jako osobě, které se nepodařilo doručit písemnost soudu na známou adresu v cizině, je však zřejmé, že po praktické stránce není žádný rozdíl mezi těmito dvěma důvody ustanovení opatrovníka - v obou případech soud nezná místo pobytu účastníka. Rovněž je zřejmé, že důvody, které vedly Ústavní soud ke zrušení slov „jehož pobyt není znám“ v ust. § 9 odst. 5 advokátního tarifu, se vztahují i na ustanovení opatrovníka osobě, které se nepodařilo doručit písemnost soudu na známou adresu. Má za to, že soud neměl z úřední povinnosti aplikovat ust. § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve smyslu citovaného odůvodnění nálezu Ústavního soudu a měl o odměně rozhodnout podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 a § 12a odst. 1 advokátního tarifu takto: 1x úkon právní služby á 2 480 Kč (3 100 - 20%) 2 480 Kč, 1x režijní paušál á 300 Kč a 21 % DPH z 2 780 Kč 583,80 Kč; celkem 3 363,80 Kč. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a přiznal odměnu za zastupování účastníka ve výši 3 363,80 Kč.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.4. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.5. Dle § 9 odst. 5 vyhlášky ve znění do 19. 11. 2019 „Při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení, ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob, jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, se považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč.“6. Stanovení nižší odměny pro advokáta jako opatrovníka v případech vypočtených v ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky (výše citovaného znění) vychází z ničím nepodloženého a paušalizujícího předpokladu jednoduchosti takového zastupování. V kontextu právní úpravy zařazené do § 9 odst. 5 advokátního tarifu dochází k porušení principu rovnosti, a to zejména vůči ustanoveným zástupcům podle § 30 o. s. ř. V obecné rovině nelze dovodit žádné kritérium, dle kterého by činnost opatrovníka zastupujícího osoby v případech vypočtených v tomto ustanovení měla být myšlenkově méně náročná než zastupování osoby jiné dle § 30 odst. 2 o. s. ř. Náročnost úlohy opatrovníka osoby např. neznámého pobytu, či jíž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, totiž nijak nesnižuje skutečnost, že opatrovaný je neznámého pobytu či se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ale závisí především na konkrétní skutkové a právní složitosti případu. Není vyloučeno, že některé případy výkonu opatrovnictví mohou být snadné, stejně jako některé případy, v nichž byl advokát ustanoven zástupcem účastníka podle § 30 o. s. ř. Stejně tak je možné, že opatrovník z řad advokátů bude ustanoven účastníku ve věci skutkově i právně složité a jinému účastníku stejně tak bude ustanoven advokát coby zástupce podle § 30 o. s. ř. ve věci skutkově i právně složité. Z hlediska stanovení výše odměny je však takové rozlišování nedůvodně diskriminační a v rozporu s principem rovnosti. Nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně je zřejmá za použití srovnávací metody logického a systematického výkladu. Je-li v rámci jednoho a téhož řízení, kdy soud rozhoduje o otázkách obchodních společností (např. o zrušení obchodní korporace s likvidací), jednomu z účastníků (společníku společnosti s ručením omezeným) ustanoven zástupcem advokát k ochraně jeho zájmů dle § 30 odst. 2 o. s. ř., náleží mu odměna dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky, dle něhož se za tarifní hodnotu považuje částka 50 000 Kč. Byl-li by jinému účastníku (společníku téže společnosti) v rámci téhož řízení ustanoven advokát jako opatrovník (jenž je vlastně též zástupcem účastníka), počítala by se sazba mimosmluvní odměny dle § 9 odst. 5 vyhlášky z tarifní hodnoty v částce 1000 Kč. Přičemž de facto stejné povinnosti ohledně téže projednávané a rozhodované věci v rámci jednoho řízení musí plnit advokát ustanovený opatrovníkem v případech vypočtených v § 9 odst. 5 vyhlášky, tak i zástupce ustanovený podle § 30 odst. 2 o. s. ř. Z uvedeného je zřejmé, že aplikací ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky by došlo ke zjevné nespravedlnosti při stanovení odměny pro advokáta jako opatrovníka v případech vypočtených v ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky ve srovnání s odměnou, jež náleží ustanoveným advokátům coby zástupcům účastníků k ochraně jejich zájmů dle § 30 odst. 2 o. s. ř. Takový postup soudů je však nepřípustný.7. Ústavní soud nálezem ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 4/19 (302/2019 Sb.) zrušil část § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jehož pobyt není znám,“, a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů, neboť dovodil, že daná část citovaného ustanovení je rozporná se zásadou rovnosti ve vztahu k právu získávat prostředky pro životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 3 Listiny a s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny, a to z důvodů, které v nálezu podrobně rozvedl. Ústavní soud v tomto nálezu dále stanovil vodítko pro obecné soudy, jak mají rozhodovat i vůči jiné části § 9 odst. 5 advokátního tarifu, když v odstavci 46 nálezu výslovně uvedl: „Ačkoliv Ústavní soud nemohl podrobit přezkumu celé ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu, je zřejmé, že jeho výtky přesahují jím nyní zrušenou část hypotézy tohoto ustanovení. K tomu je vhodné připomenout, že obecné soudy jsou podle čl. 95 odst. 1 Ústavy vázány jen zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, když dále jsou oprávněny posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem (tedy i s ústavním zákonem) nebo s takovou smlouvou. Podle judikatury Ústavního soudu [srov. například nález ze dne 11. 3. 2003 sp. zn. I. ÚS 276/01 (N 34/29 SbNU 291)] je soudce při použití jiného právního předpisu (tedy podzákonného předpisu) rozporného podle něj se zákonem oprávněn jej v konkrétním případě (tedy s účinky inter partes) nepoužít. Shledají-li proto obecné soudy v jiných jimi vedených řízeních, že důvody, které v této věci vedly Ústavní soud ke zrušení § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jehož pobyt není znám,“, jsou naplněny i vůči jiné části § 9 odst. 5 advokátního tarifu, nebudou ani ve zbývající části dané ustanovení v konkrétním případě aplikovat.“ (podtržení doplněno odvolacím soudem).8. Následně Ústa