7 Cmo 152/2019-35 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Soud přiznává , Anonymizováno, , advokátovice, …, odměnu za výkon funkce opatrovníka ustanoveného soudem usnesením ze dne 5.11.2018, č. j. 38 Cm 57/2018-7, právnické osobě , právnická osoba, ., …, v celkové výši 2 541,00 Kč.“. V odůvodnění uvedl, že usnesením ze dne 5. 11. 2018, č. j. 38 Cm 57/2018-7, které nabylo právní moc dne 5. 12. 2018 ohledně výroku I., jímž soud ustanovil právnické osobě , právnická osoba, ., procesní opatrovnicí , Anonymizováno, (dále jen „opatrovnice“). Řízení, pro které byla opatrovnice účastníku ustanovena, skončilo usnesením ze dne 1. 4. 2019 pod č. j. 38 Cm 57/2018-20, kterým soud rozhodl o zrušení právnické osoby, nařídil její likvidaci a jmenoval likvidátora právnické osoby, jež nabylo právní moci dne 1. 5. 2019. Opatrovnice podáním doručeným soudu dne 17. 5. 2019 vyúčtovala svou odměnu. Zároveň opatrovnice doložila, že je plátcem DPH. Dále soud s odkazem na ustanovení § 9 odst. 5 a § 7 bodu 2. advokátního tarifu dovodil, že opatrovnici vznikl nárok na odměnu za 3 úkony právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 400 Kč/úkon, celkem v částce 1 200 Kč, a na paušální náhradu nákladů za 3 úkony po 300 Kč/úkon, celkem v částce 900 Kč. Opatrovnici tak vznikl nárok na zaplacení částky 2 100 Kč. Vzhledem k tomu, že opatrovnice je plátcem DPH, přísluší jí i náhrada za 21 % DPH v částce 441 Kč. Celkem tak vznikl opatrovnici nárok na zaplacení částky 2 541 Kč, uzavřel soud prvního stupně.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podala opatrovnice včasné odvolání. V odvolání odkázala na své vyúčtování - odměnu za 3 úkony právní služby - „6. 11. 2018 převzetí věci“, „19. 3. 2019 valná hromada“, „písemné vyjádření“ po 400 Kč „ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb. § 9 odst. 5 s odkazem na § 7 a 12a odst. 1 vyhlášky“ a 3x režijní paušál po 300 Kč, 21% náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 441 Kč a soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, celkem 4 541 Kč. Brojila proti tomu, že jí byla přiznána odměna ve výši 2 541 Kč, ale nebyla jí přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, který byl zaplacen dne 11. 4. 2019 (viz výpis z účtu , Anonymizováno, - společný účet se zaměstnavatelem opatrovníka). Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné nejen kvůli opomenuté náhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, ale i kvůli nesprávně stanovené výši odměny, k jejímuž přezkumu je v souladu se zásadou oficiality odvolací soud též povinen.4. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.5. Sazba mimosmluvní odměny opatrovnice za jeden úkon právní služby činí v daném případě 3 100 Kč (§ 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), snížená dle § 12a odst. 1 vyhlášky o 20 %, tj. o 620 Kč. Odměna tedy činí 2 480 Kč za jeden úkon právní služby, a to převzetí věci (1x), náhrada hotových výdajů vážící se k tomuto úkonu právní služby činí 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky, a dále je třeba přičíst náhradu 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 583,80 Kč, celkem 5 363,80 Kč.6. Odkaz odvolatelky při vyúčtování své odměny na § 9 odst. 5 vyhlášky je nepřípadný a na danou věc vůbec nedopadá. Opatrovnice byla předmětné společnosti ustanovena z důvodu absentujícího statutárního orgánu a nikoliv z důvodů vyjmenovaných v tomto ustanovení vyhlášky a navíc předmětné ustanovení je v důsledku kasačních nálezů Ústavního soudu zcela neaplikovatelné. Ústavní soud nálezem ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 4/19 (302/2019 Sb.) zrušil část § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jehož pobyt není znám,“, a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů, neboť dovodil, že daná část citovaného ustanovení je rozporná se zásadou rovnosti ve vztahu k právu získávat prostředky pro životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 3 Listiny a s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny, a to z důvodů, které v nálezu podrobně rozvedl. Následně Ústavní soud rozhodoval ohledně některých zbývajících částí § 9 odst. 5 advokátního tarifu, když rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 22/19 dne 14. ledna 2020 takto: „Ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky … se ve slovech „nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení“ ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.“ Dále rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 23/19 dne 28. ledna 2020 tak, že „Ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky …, se ve slovech „ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob,“ ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů“ a dále rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 26/19 dne 3. března 2020 tak že „Ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky … se ve slovech ,,jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní“ ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.“ s prakticky totožnou argumentací jako v nálezu sp.zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019. V důsledku výše citovaných kasačních nálezů Ústavního soudu zůstalo z posuzovaného ustanovení vyhlášky torzo (ke dni rozhodnutí odvolacího soudu zní: „Při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, se považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč.“), jehož aplikace v tam zbylých případech postrádá jakoukoliv logiku a smysl. Odvolací soud odvolatelkou uvedené ustanovení vyhlášky z vyložených důvodů při stanovení výše odměny neaplikoval.7. Odvolatelkou vyúčtovaný úkon právní služby - písemné vyjádření, a to bez uvedení konkrétního data, ze kterého by mělo pocházet, se ve spisu nenachází, proto odvolací soud žádnou odměnu za tento úkon právní služby nepřiznal. Odvolatelce odvolací soud nepřiznal ani odměnu za jí vyúčtovaný úkon právní služby: „19. 3. 2019 valná hromada“. Odvolatelka byla soudem ustanovena „procesním opatrovníkem“, nikoliv hmotněprávním, proto jí ani nepříslušelo svolávat pozvánkou a konat valnou hromadu společnosti. Byla ustanovena pouze „procesním opatrovníkem“ a z tohoto důvodu jí za tento úkon nepřísluší žádná odměna.8. Odvolací soud proto zcela vyhověl odvolání a usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.