7 Cmo 163/2018-88 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh na určení neplatnosti členské schůze , Anonymizováno, konané dne 6. 5. 2016 ve , Anonymizováno, , kterým byl schválen provozní řád mysliveckého spolku (výrok I.) a dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že navrhovatel se domáhal určení neplatnosti usnesení členské schůze Mysliveckého spolku , adresa, ze dne 6. 5. 2016 v rozsahu, jímž byl schválen provozní řád daného spolku. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že návrh byl podán ve lhůtě stanovené § 259 o. z. Navrhovatel tvrdil, že provozní řád ukládá jeho členům nepřiměřené povinnosti, které nejsou vyváženy řádným odůvodněním a legitimním záměrem. Soud tuto námitku neshledal důvodnou zejména s ohledem na tu skutečnost, že schválený provozní řád odpovídá i v předchozích letech schválenému provoznímu řádu, kdy členové spolku dle něj postupují, řídí se jím a lze předpokládat, že pokud nedošlo v průběhu let k jeho změně, je i vyhovujícím. Pokud navrhovatel uváděl, že není zaručena ochrana osobních údajů, když návštěvní knihy, do nichž se zapisuje příjmení osoby a doba, kdy se nachází na konkrétním posedu, jsou volně přístupné, pak tuto námitku neshledal soud důvodnou. Uvedení příjmení v daném sešitě není možné považovat za osobní údaj, když pouze na základě takového údaje nelze určit, o jakou osobu se jedná. Nelze ani dospět k závěru, že by schválený provozní řád byl v rozporu s dobrými mravy. Povinnosti uložené členům spolku jsou stanoveny pro všechny členy spolku stejně, pouhá skutečnost, že každý z členů spolku má ke knize návštěv jinou vzdálenost, nezakládá jeho rozpor s dobrými mravy. Z důvodů výše uvedených, kdy soud neshledal usnesení členské schůze, jímž byl přijat provozní řád spolku, za neplatné, návrh navrhovatele zamítl. Náhradově nákladový výrok odůvodnil úspěchem účastníka ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř., který však náhradu nákladů řízení nepožadoval.2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání namítl, že v napadeném rozsudku nalézací soud dospěl k závěru, že napadené usnesení účastníka, kterým byl přijat provozní řád, neukládá navrhovateli nepřiměřené povinnosti, které by nebyly vyváženy řádným odůvodněním a legitimním záměrem, a to zejména z důvodu, že provozní řád přijatý na schůzi dne 6. 5. 2016 je prakticky totožného znění jako provozní na rok 2015, kterým se řídili členové spolku v předcházejících obdobích, a z tohoto důvodu lze mít za to, že je provozní řád vyhovujícím. Odvolatel s uvedeným závěrem nalézacího soudu nesouhlasí, neboť není zřejmé, na základě jakých skutečností nalézací soud dospěl k uvedenému závěru. Již v minulosti se členská schůze spolku zabývala návrhem na zrušení provozního řádu v rozsahu povinnosti členů se zapisovat při vstupu do honitby a není tak pravdou, že všichni členové žalovaného shledali provozní řád vyhovujícím, byli s ním ztotožněni a bezvýhradně jej akceptovali. Nalézací soud se nedostatečně vypořádal s tvrzeními navrhovatele, když se nezabýval účelem přijetí provozního řádu neboť, jak účastník sám uvedl, provozní řád byl přijat za účelem zamezení kolize a zabezpečení přehledu o pohybu členů spolku v honitbě, kteří do honitby vstupují, tedy ke zvýšení bezpečnosti v honitbě. Účastník v řízení před nalézacím soudem tvrdil a prokazoval, že tvrzeného účelu účastníka nemůže být dosaženo, neboť pro zapisování byly podle čl. 3. odst. 8 napadeného provozního řádu vyhotoveny návštěvní knihy a každá z návštěvních knih byla určena pro určitou část honitby (2 x pro oblast , adresa, , l x pro oblast , adresa, , l x pro oblast , adresa, a 2 x pro oblast , adresa, ). Pokud jsou pro jednu oblast určeny dvě samostatné návštěvní knihy, nelze zamezit případné kolizi členů žalovaného na jednom loveckém místě a vytváření nebezpečných situací v případě, kdy člen spolku předpokládá (dle zápisu v návštěvní knize), že je na určitém loveckém místě sám. Je zřejmé, že zapisováním do návštěvních knih v těchto oblastech nelze zaručit zvýšení bezpečnosti v honitbě, právě naopak. Za situace, kdy jediného tvrzeného účelu provozního řádu nemůže být dosaženo, je důvod ponechání provozního řádu v platnosti a povinnost zapisovat se povinností nepřiměřenou, neodůvodněnou a zřejmě omezující členy spolku způsobem uvedeným v podaném návrhu a jeho doplnění. Nalézací soud v napadeném rozsudku dále konstatoval, že: „ Uvedení příjmení v daném sešitě není možné považovat za osobní údaj, když pouze na základě takového údaje nelze určit, o jakou osobu se jedná" a zcela rezignoval na řádné odůvodnění uvedeného závěru. Žalobce s uvedeným názorem nalézacího soudu nesouhlasí a má za to, že údaje zapisované do knihy návštěv spadají pod ustanovení § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů"). Za situace, kdy se do návštěvních knih zapisují členové spolku je zřejmé, že pouhé uvedení příjmení navrhovatele, jakožto člena spolku, je dostatečným údajem, na základě kterého lze ztotožnit osobu navrhovatele, a to nejen pro správce osobních údajů, jimiž je účastník podle § 4 písm. j) zákona o ochraně osobních údajů, ale rovněž pro třetí osoby, pro které může být navrhovatel určitelným subjektem podle zákona o ochraně osobních údajů, a to zejména s ohledem na okruh osob, které se do návštěvních knih zapisují. Za situace, kdy údaje obsažené v návštěvních knihách jsou osobními údaji podle zákona o ochraně osobních údajů a současně provozní řád a ani jiný dokument účastníka nestanovuje způsob vedení a zabezpečení návštěvních knih, ačkoliv je k tomu účastník, jako správce osobních údajů podle § 13 odst. 1 zákona o ochraně osobních údajů, povinen, je napadené usnesení, kterým byl přijat provozní řád, v rozporu citovaným zákonem o ochraně osobních údajů. Dále navrhovatel v tomto podání pod bodem V. výslovně uvedl následující: „Žalobce dále rozvádí důvody, pro které má za to, že provozní řád, který rozděluje honitbu do jednotlivých úseků, omezuje výkon práva myslivosti žalobce, a jako takový je v rozporu se zákonem č. 449/2001 Sb. (dále jen „zákon o myslivosti“) a s platnými stanovami žalovaného. V čl. 2 odst. 1 stanov žalovaného je uvedeno, že hlavní činností žalovaného je společný výkon práva myslivosti. Ačkoliv v zákoně o myslivosti není zákaz rozdělení honitby do jednotlivých úseků výslovně uveden, teleologickým výkladem jednotlivých ustanovení zákona o myslivosti lze k tomuto závěru dospět. Např. § 35 odst. 5 zákona o myslivosti stanoví, že: „Honitbu nelze rozdělit na části a v nich přenechat někomu provozování myslivosti;….“ Z uvedeného je zřejmé, že smyslem a účelem zákonné úpravy je zamezení nabourání koncepce společného provádění výkonu práva myslivosti členy spolku, tedy členy žalovaného. Obecně lze pak stanovit, že výkon práva myslivosti má být vykonáván členy žalovaného rukou společnou a nerozdílnou a právo myslivosti v honitbě je nedělitelné.“ S ohledem na výše uvedené odvolatel uzavřel, že se nalézací soud nedostatečně vypořádal s tvrzeními navrhovatele, závěry v napadeném rozsudku jsou nepřezkoumatelné, a na základě těchto dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek nalézacího soudu změnil tak, že se návrhu vyhovuje v celém rozsahu, eventuálně, aby odvolací soud napadený rozsudek nalézacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.3. Odvolací soud usnesením ze dne 15. října 2019, č. j. 7 Cmo 163/2018 – 64 (jež nabylo právní moci dne 16. 12. 2019) rozhodl tak, změna návrhu navrhovatele obsažená v podání ze dne 2. 5. 2018 se nepřipouští. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že změnou návrhu, o němž je soud povinen rozhodnout, je nejen změna rozsahu napadaných rozhodnutí orgánu spolku …, ale i situace, kdy navrhovatel změní důvody, na základě nichž napadá platnost rozhodnutí orgánu spolku. Tedy buďto nahradí důvody dosud uvedené důvody jinými, nebo k důvodům, které uvedl v návrhu, přiřadí ještě i další důvod /důvody/, které dosud neuvedl. Novými, tedy od původních důvodů odlišnými, jsou důvody, jež nemají skutkovou souvislost s důvody již dříve uplatněnými. Uzavřel, že v odvolacím řízení nelze připustit takovou změnu návrhu, která by znamenala uplatnění nového nároku, jenž nebyl před soudem prvního stupně projednáván. Uvedl – li navrhovatel výslovně pod bodem V. ve svém podání ze dne 2. 5. 2018 výše citované rozšíření důvodů neplatnosti napadeného usnesení členské schůze spolku, jedná se o změnu návrhu, o níž musí odvolací soud rozhodnout s tím, že odvolatelem nově uplatněný důvod neplatnosti usnesení členské schůze představuje důvod, ohledně něhož by výsledky dosavadního řízení před soudem prvního stupně nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu v odvolacím řízení, neboť soud prvního stupně se (v podání ze dne 2. 5. 2018) nově tvrzeným rozporem provozního řádu se zákonem o myslivosti a stanovami, vůbec nezabýval. V odvolacím řízení nelze proto připustit popsanou změnu návrhu.4. Vrchní soud v Praz