§ 25 zákon o zvláštních řízeních soudních – Rozhodnutí
Zákon o zvláštních řízeních soudních · 292/2013 Sb. · účinné od 1. 1. 2018 · Procesní právo
Stručně: Paragraf 25 zákona o zvláštních řízeních soudních stanoví, že soud v těchto řízeních rozhoduje ve věci samé usnesením, pokud zákon nestanoví jinak, a že nelze použít rozsudek pro uznání, rozsudek pro zmeškání ani platební rozkaz. Soudní rozhodnutí ve věci samé v těchto typech řízení má formu usnesení, nikoli rozsudku, pokud speciální ustanovení zákona nestanoví jinak. (§ 25 zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních, znění účinné od 1. 1. 2018)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Rozhodnutí
- Týká se: soud
- Judikatura: na § 25 odkazuje 14 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2028 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 292/2013 Sb.
(1) Soud rozhoduje ve věci samé usnesením, nestanoví-li zákon jinak.
(2) V řízení nelze rozhodnout rozsudkem pro uznání, rozsudkem pro zmeškání ani platebním rozkazem.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Soudní rozhodnutí ve věci samé v těchto typech řízení má formu usnesení, nikoli rozsudku, pokud speciální ustanovení zákona nestanoví jinak.
- V těchto řízeních se nepoužívají zjednodušené formy rozhodnutí, jako je rozsudek pro uznání (když žalovaný uzná nárok), rozsudek pro zmeškání (když se žalovaný nedostaví k soudu) nebo platební rozkaz (pro rychlé vymožení peněžitého dluhu).
- To znamená, že soud musí vždy provést dokazování a rozhodnout na základě zjištěného stavu věci, i kdyby se účastníci řízení neshodli nebo se jeden z nich nedostavil.
Na co si dát pozor
- Je důležité si uvědomit, že i když se rozhoduje usnesením, jde o rozhodnutí ve věci samé, které má stejnou závaznost jako rozsudek.
- Vzhledem k vyloučení rozsudku pro uznání, rozsudku pro zmeškání a platebního rozkazu je řízení obvykle komplexnější a vyžaduje aktivní účast soudu při zjišťování skutkového stavu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 25
Jak soudy aplikují § 25
Jde tak o řízení podle § 2 písm. e), § 3 odst. 2 písm. a) a § 85 až 92 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), tedy řízení svým charakterem nesporné, v němž se podle § 25 odst. 1 z. ř. s. rozhoduje ve věci samé usnesením.
Je-li současně namítáno, že rozhodnutí, na něž nižší soudy odkazovaly, má povahu „jen“ usnesení, je nutno dodat, že v rámci pozůstalostního řízení se rozhoduje zásadně jen formou usnesení (viz § 25 odst. 1 z. ř. s.), přičemž nešlo o rozhodnutí, jímž by bylo dovolání toliko odmítnuto (jen v takové situaci by projevem ustálené judikatury Nejvyššího soudu vskutku nebylo, srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1291/2022).
Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). [33] Skutečnost, že soud nižšího stupně rozhodl o věci samé rozsudkem (ačkoliv měl v souladu s § 25 odst. 1 z. ř. s. rozhodnout usnesením), nezbavuje soud vyššího stupně povinnosti rozhodnout o opravném prostředku proti takovému rozhodnutí (o odvolání nebo o dovolání) usnesením.
Právní otázky
Související
§ 50 Zveřejnění rozhodnutí o přestupku (Zákon o odpovědnosti za přestupky a říze)§ 24 Doložka o právní moci a vykonatelnosti rozhod (Vyhláška ministerstva spravedlnosti Česk)§ 268 Zastavení výkonu rozhodnutí (Občanský soudní řád)§ 99 Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení (Zákon správní řád)§ 51 Oznámení rozhodnutí (Zákon o správním řízení (správní řád))