Zákon o zvláštních řízeních soudních · 292/2013 Sb. · § 25 · Procesní právo
Stručně: Paragraf 25 zákona o zvláštních řízeních soudních stanoví, že soud v těchto řízeních rozhoduje ve věci samé usnesením, pokud zákon nestanoví jinak, a že nelze použít rozsudek pro uznání, rozsudek pro zmeškání ani platební rozkaz.
§ 25 Rozhodnutí
(1) Soud rozhoduje ve věci samé usnesením, nestanoví-li zákon jinak.
(2) V řízení nelze rozhodnout rozsudkem pro uznání, rozsudkem pro zmeškání ani platebním rozkazem.
Paragraf 25 zákona o zvláštních řízeních soudních stanoví, že soud v těchto řízeních rozhoduje ve věci samé usnesením, pokud zákon nestanoví jinak, a že nelze použít rozsudek pro uznání, rozsudek pro zmeškání ani platební rozkaz.
Co to znamená v praxi
Soudní rozhodnutí ve věci samé v těchto typech řízení má formu usnesení, nikoli rozsudku, pokud speciální ustanovení zákona nestanoví jinak.
V těchto řízeních se nepoužívají zjednodušené formy rozhodnutí, jako je rozsudek pro uznání (když žalovaný uzná nárok), rozsudek pro zmeškání (když se žalovaný nedostaví k soudu) nebo platební rozkaz (pro rychlé vymožení peněžitého dluhu).
To znamená, že soud musí vždy provést dokazování a rozhodnout na základě zjištěného stavu věci, i kdyby se účastníci řízení neshodli nebo se jeden z nich nedostavil.
Na co si dát pozor
Je důležité si uvědomit, že i když se rozhoduje usnesením, jde o rozhodnutí ve věci samé, které má stejnou závaznost jako rozsudek.
Vzhledem k vyloučení rozsudku pro uznání, rozsudku pro zmeškání a platebního rozkazu je řízení obvykle komplexnější a vyžaduje aktivní účast soudu při zjišťování skutkového stavu.