7 Cmo 169/2018-43 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením zastavil předmětné řízení (výrok I.), rozhodl o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč žalobci (výrok II.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 8 228 Kč (výrok III).2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že se žalobce domáhal vyloučení žalovaného pro prodlení se splnění vkladové povinnosti. Při jednání soudu konaném dne 11. května 2018 vzal žalobu zpět, a proto soud řízení zastavil dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). O vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobci bylo rozhodnuto dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., když to byl žalobce, kdo zpětvzetím žaloby zavinil z procesního hlediska zastavení řízení. Podle soudu prvního stupně tvoří náklady řízení žalovaného odměna za zastoupení advokátem v celkové výši 6 200 Kč, (tarifní hodnota byla stanovena dle § 9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /dále jen „a. t.“/), a to za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a e) a. t. (převzetí a příprava zastoupení a účast na jednání před soudem prvního stupně 3 100 Kč/úkon, náhrada 2 režijních paušálů ve výši 600 Kč (po 300 Kč za jeden úkon) a náhrada 21 % DPH ve výši 1 428 Kč (z částky 6 800 Kč); celkem se jedná o částku 8 228 Kč.3. Proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání, navrhujíce, aby jej odvolací soud zrušil a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem.4. Žalobce vytýká soudu prvního stupně, že nesprávně zhodnotil míru zavinění v souvislosti se zpětvzetím žaloby. Uvedené je dáno tím, že dne 6. prosince 2017 soudu doručená žaloba byla podána v době, kdy žalovanému běžela lhůta k podání návrhu na určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady, konané dne 20. září 2017 ve 14 hod., o jeho vyloučení. Tento den (žalobce omylem uvádí 27. září 2017) se konala od 15 hod. další valná hromada žalobce. Ačkoliv byl žalovaný na obě řádně pozván, tak se jich nezúčastnil. V žalobě jsou uvedeny dva důvody vyloučení žalovaného, a to pro neuhrazení celého vkladu společníka a pro porušení loajality vůči žalobci. Tento druhý důvod byl předmětem programu druhé valné hromady společníka. Je tak zřejmé, že žaloba byla podána po právu. Ke zpětvzetí žaloby došlo pro nečinnost žalovaného, jenž tak přes avizované podání žaloby na neplatnost usnesení valné hromady žalobce o jeho vyloučení neučinil, čímž se rozhodnutí valné hromady stalo účinné.5. Žalovaný ve svém vyjádření k podanému odvolání vyslovil souhlas s napadeným usnesením. Daná žaloba byla podána předčasně, protože žalobce měl vyčkat marného uplynutí zákonné lhůty pro napadení daného rozhodnutí valné hromady. Zároveň je nepodstatné, že měl soud rozhodnout o vyloučení žalovaného i pro porušení principu loajality. Vyloučení žalovaného bylo účinné rozhodnutím valné hromady, respektive uplynutím zákonné lhůty pro její napadení, a proto bylo podání žaloby nadbytečné a jen šikanózní ve vztahu k žalovanému. Postup žalobce lze přirovnat k podání žaloby na zaplacení dluhu před tím, než marně uplyne lhůta splatnosti. Proto by měl odvolací soud napadený výrok III. usnesení soudu prvního stupně potvrdit a dále by měl přiznat žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., protože dospěl k závěru, že žalobce zpětvzetím žaloby zavinil zastavení řízení.8. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).9. Co se týká rozhodování o náhradě nákladů řízení, jež bylo zastaveno pro zpětvzetí návrhu, soudy podle § 146 odst. 2 o. s. ř. zkoumají, zda tímto procesním úkonem zavinil zastavení řízení sám žalobce (věta první) nebo zda tento úkon učinil pod vlivem chování žalovaného (věta druhá). Ve druhém případě se z procesního hlediska také posuzuje důvodnost podané žaloby, tedy to, jestli se žalobce po podání žaloby domohl v ní uplatněného nároku. Soudy se ale nemohou zabývat tím, zda by k tomu byl žalovaný povinen i z hlediska hmotného práva.10. Z procesního spisu se podává, že předmětné řízení bylo zahájeno dne 6. prosince 2017, přičemž se žalobce domáhal vyloučení žalovaného, protože byl v prodlení se splněním své vkladové povinnosti dle § 151 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „z. o. k.“), a protože porušil povinnost loajality vůči žalobci (§ 204 z. o. k.). Z notářského zápisu sp. zn. N 722/2017, NZ 1211/2017, sepsaného dne 20. září 2017 , tituly před jménem, , Anonymizováno, , notářem se sídlem v Praze, o rozhodnutí valné hromady žalobce, konané ve stejný den ve 14 hod., se podává, že usnášeníschopná valná hromada přijala rozhodnutí o vyloučení žalovaného z žalující společnosti. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 11. května 2018 vyplývá, že k plnému zpětvzetí žaloby došlo poté, co soud seznámil účastníky se svými závěry o podané žalobě.11. Z výše uvedených skutkových okolností je zřejmé, že žalobce svou žalobu podával v době (6. prosince 2017), kdy již dosáhl vyloučení žalovaného prostřednictvím rozhodnutí své valné hromady (konané dne 20. září 2017 ve 14.00 hod.). Je tak zřejmé, že v takovém případě nemá předmětná žaloba žádného opodstatnění, tedy že by nemohla být ani úspěšná.12. Ostatně podle § 45 odst. 4 věty první z. o. k. působí rozhodnutí orgánu obchodní korporace vůči obchodní korporaci okamžikem jeho přijetí. Z tohoto důvodu je třeba považovat argumentaci žalobce, že jeho žaloba byla důvodná, neboť byla podána v době, kdy žalovanému běžela tříměsíční lhůta k dovolání se neplatnosti daného usnesení valné hromady dle § 191 a násl. z. o. k., za irelevantní. Podání takové žaloby by na účinnost rozhodnutí valné hromady nemělo vliv; tomu by bylo jen v případě, že by v takovém řízení dle § 191 a násl. z. o. k. (ale jen v něm) byla vyslovena jeho neplatnost.13. Ze stejného důvodu je mylný i další závěr žalobce, že „nečinností“ žalovaného nabylo dané usnesení účinnosti. Jak již výše odvolací soud uvedl, žalobce dosáhl svého záměru vyloučit žalovaného na základě rozhodnutí jeho valné hromady, a to již před podáním žaloby. To, zda se žalovaný bude proti tomu bránit, záleží pouze na jeho úvaze, nikoliv na úvaze žalobce. Proto nelze za daného skutkového stavu věci považovat nepodání žaloby na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, jímž byl vyloučen, či pouhé oznámení o tom, že bude podána, za chování žalovaného ve smyslu § 146 odst. 1 věty druhé o. s. ř.14. Bez relevance je i tvrzení žalobce, že by byl úspěšný se svou žalobou, protože žalovaný porušoval loajalitu vůči žalobci. Takový závěr nelze v předmětném řízení učinit, protože jak již bylo výše uvedeno, zde se daná věc posuzuje jen z procesního hlediska, nikoliv hmotněprávního – tedy nelze k věci samé provádět dokazování. Tomu by bylo možné pouze v případě, že by v této části nevzal žalobu zpět.15. Ve shodě se soudem prvního stupně tak odvolací soud uzavírá, že na náhradu nákladů řízení v předmětné věci dopadá § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. V souladu s příslušnými právními předpisy a procesním spisem je i výpočet nákladů řízení žalovaného, a proto odvolací soud pouze odkazuje na výše ocitovanou pasáž odůvodnění soudu prvního stupně k nákladovému výroku.16. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený výrok III. usnesení soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v odvolacím řízení byl plně úspěšný žalovaný. Náklady řízení žalovaného tvoří odměna za zastoupení advokátem ve výši 1 550 Kč, a to za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. (vyjádření k odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí) s odměnou sníženou o polovinu z částky 3 100 Kč, náhrada 1 režijního paušálu ve výši 300 Kč a náhrada 21 % DPH ve výši 388,50 Kč (z částky 1 850 Kč); celkem se jedná o částku 2 238,50 Kč, jež byla žalovanému i přiznána.18. Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že soud prvního stupně nesprávně vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku, přičemž ten jej na základě této chybné výzvy uhradil. V této věci je napaden jen nemeritorní výrok rozhodnutí, a proto se zde dle položky 22 bod 14 Sazebníku soudních poplatků nevybírá poplatek. Soud prvního stupně tak bude muset v dalším řízení postupovat dle § 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích.