7 Cmo 169/2020-68 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením ze dne 20. 4. 2015, č. j. 74 Cm 105/2013-34, soud ve výrocích I. a II. zrušil společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , posledně se sídlem , adresa, (dále jen „Společnost“), nařídil její likvidaci a jejím likvidátorem jmenoval , tituly před jménem, , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, . Usnesení nabylo právní moci dne 20. 5. 2015.2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně přiznal likvidátorovi , tituly před jménem, , Anonymizováno, odměnu ve výši 8 500 Kč (výrok I.) a náhradu hotových výdajů spojených s likvidací ve výši 8 566 Kč (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že návrhem u soudu podaným dne 17. 4. 2020 požádal likvidátor Společnosti za provedenou likvidaci přiznání odměny ve výši 8 000 Kč a hotových výdajů ve výši 9 626 Kč. Soud s odkazem na § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „Nařízení“) a s ohledem na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 74/2016, dle kterého za likvidaci nečinné a nemajetné společnosti má být odměna likvidátora stanovena na úrovni 10 000 Kč, určil odměnu likvidátora částkou 8 500 Kč. Tato částka byla určena z důvodu, že likvidátor přenesl část úkonů, ke kterým byl v rámci likvidace povinen, na externí dodavatele a nemusel tak na tyto úkony vykládat finanční náklady na rozdíl od likvidátorů, kteří tyto úkony provádí sami a na externí dodavatele je nepřenášejí. V souladu s § 9 odst. 2 Nařízení a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2019, č. j. 14 Cmo 353/2019 - 54, soud prvního stupně uznal všechny náklady likvidátora a to vyjma nákladů za zpracování daňových přiznání, které by dle názoru Vrchního soudu v Praze neměly přesáhnout 1 000 Kč za jedno daňové přiznání. Vzhledem k tomu, že v tomto případě byla zpracována tři daňová přiznání za roky 2013 až 2015, přiznal soud prvního stupně za zpracování daňových přiznání na náhradě nákladů likvidace částku 3 x 1 000 Kč spolu s 21% DHP (630 Kč), namísto požadovaných 4 690 Kč, tedy celkově namísto požadovaných 9 626 Kč přiznal soud prvního stupně na nákladech likvidace likvidátorovi částku 8 566 Kč.3. Do výroku II. tohoto usnesení podal likvidátor včasné odvolání a navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a likvidátorovi přiznal náhradu hotových výdajů spojených s likvidací ve výši 9 626 Kč. Odvolatel nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně ohledně nepřiznání náhrady za výdaj ve výši 4 690 Kč včetně DPH za zprostředkování služeb spočívající ve zpracování daňových přiznání Společnosti, jelikož je soud prvního stupně považoval za neúčelné. Odvolatel uvádí, že na základě faktury č. 1901065 vystavené společností , právnická osoba, . dne 9. 9. 2019 v celkové výši 9 626 Kč včetně DPH je jednou z položek v hodnotě 6 050 Kč služba označená jako zpracování a podání daňového přiznání k dani z příjmů PO za roky 2015 - 2016. Tyto služby zprostředkovatel řádně provedl. Dále bylo dle odvolatele potřeba účetnictví rekonstruovat a dokumenty roztřídit a zanalyzovat. Vzhledem k těmto důvodům má odvolatel za to, že vynaložené náklady byly účelné.4. Odvolací soud dne 11. 8. 2020, č. j. 7 Cmo 169/2020, vyzval likvidátora, aby předložil listiny prokazující existenci hotových výdajů likvidátora ve výši 2 178 Kč za zpracování a vedení účetnictví za roky 2013 - 2015 a ve výši 4 690 Kč za zpracování a podání daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2013 - 2015, když likvidátor ve specifikaci svých hotových výdajů ze dne 14. 4. 2020 požadoval přiznání částek za roky 2013 - 2015, avšak fakturu doložil pouze za roky 2015 - 2016.5. Likvidátor ve své odpovědi ze dne 20. 8. 2020 uvedl, že v jeho návrhu na určení odměny likvidátora ze dne 14. 4. 2020 došlo k písařské chybě, kdy namísto chybně uvedeného období 2013 - 2015 mělo být správně uvedeno 2015 - 2016. Ve faktuře č. 1901065 vystavené společností , právnická osoba, . na částku 9 626 Kč splatnou dne 9. 9. 2019, kterou likvidátor přiložil k návrhu, je uvedeno správné období 2015 - 2016. Vzhledem k výše uvedenému žádá likvidátor, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že se mu přiznává náhrada nákladů spojených s likvidací ve výši 9 626 Kč.6. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není, přesto jsou dány důvody pro změnu rozhodnutí.7. Podle § 4 Nařízení jsou-li odměna a hotové výdaje náležející likvidátorovi, likvidačnímu správci a členovi orgánu právnické osoby jmenovanému soudem hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud, který odměnu určil.8. Podle § 9 Nařízení likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů (odst. 2). Hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč (odst. 3).9. Ze spisu odvolací soud zjistil, že dne 17. 4. 2020 bylo soudu prvního stupně doručeno podání likvidátora, jehož obsahem je návrh na přiznání odměny a současně vyčíslení náhrady hotových výdajů (dále jen „vyúčtování“). Likvidátor na náhradě hotových výdajů vyúčtoval celkovou částku 9 626 Kč, a to za poštovné 420 Kč, za kopie, konverze, ověřování a kolky 160 Kč, za publikaci v obchodním věstníku 2 178 Kč včetně DPH, za zpracování a vedení účetnictví za roky 2013-2015 částku 2 178 Kč včetně DPH a za zpracování a podání daňového přiznání k dani z příjmu PO za roky 2013-2015 částku 4 690 Kč. Tato částka byla vypočtena tak, že částka 5 000 Kč byla navýšena o 21 % DPH na 6 050 Kč a od této částky bylo odečteno 1 360 Kč. Z vyúčtování dále vyplývá, že likvidační majetek Společnosti je 0 Kč.10. Z faktury ze dne 9. 9. 2019 č. 1901065 založené na č. l. 46 odvolací soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . vyúčtovala , tituly před jménem, , Anonymizováno, , likvidátorovi Společnosti, po odečtení slevy 1 360 Kč částku 9 626 Kč. Mezi vyúčtovanými položkami je též zpracování a vedení účetnictví za r. 2015 - 2016 ve výši 1 800 Kč bez DPH, s 21 % DPH ve výši 2 178 Kč, a zpracování a podání daňového přiznání k dani z příjmu PO za rok 2015 a 2016 ve výši 5 000 Kč bez DPH, s 21 % DPH ve výši 6 050 Kč. Faktura byla splatná do 9. 9. 2019.11. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka 68145 ze dne 17. 6. 2020 odvolací soud zjistil, že Společnost byla dne 23. 4. 2016 z obchodního rejstříku vymazána. Důvodem výmazu bylo provedení a dokončení likvidace v souladu s právními předpisy České republiky. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích oddíl C, vložka 4450 ze dne 17. 6. 2020 odvolací soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . má v předmětu podnikání od 22. 7. 1996 zapsán výkon činnosti daňového poradce prostřednictvím daňového poradce a od 29. 4. 2014 zapsanou činnost účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence.12. Likvidátor není povinen při provádění likvidace vykonávat veškerou činnost sám. Za účelem provedení nezbytných odborných prací (např. zpracování a vedení účetnictví, vyhotovení daňových přiznání) je oprávněn sjednat jejich provedení třetími osobami. Je třeba mít na zřeteli, že jmenovaný likvidátor je při výkonu funkce povinen jednat s péčí řádného hospodáře (§ 193 o. z., ve spojení s § 51 odst. 1 a § 52 odst. 1 ZOK). Pokud jmenovaný likvidátor nemá pro provedení některých činností potřebné odborné znalosti, nemělo by při určení výše náhrady hotových výdajů jít k jeho tíži, že jejich provedení zadal za úplatu třetí osobě podnikající v předmětném oboru. Musí se však jednat o výdaje účelně vynaložené, jak plyne z cit. ust. § 9 odst. 2 Nařízení. Společností , právnická osoba, . vyúčtovaná odměna za zpracování a podání dvou přiznání k dani z příjmu právnických osob (za roky 2015 - 2016) je 5 000 Kč bez DPH. Odvolacímu soudu je z rozhodovací činnosti známo, že obvyklá odměna za vyhotovení a podání jednoho přiznání k dani z příjmu právnické osoby je 1 000 Kč bez DPH s přihlédnutím k tomu, že v dané věci se jedná o nemajetnou společnost a vyhotovení daňového přiznání by nemělo být obtížné (viz usnesení Vrchního soudu ze dne 19. 11. 2019, č. j. 14 Cmo 353/2019-54). Za zpracování a podání 2 přiznání k dani z příjmu právnických osob (za roky 2015 – 2016) náleží tedy společnosti , právnická osoba, . obvyklá odměna podle § 2438 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Obvyklá odměna za dvě daňová přiznání je 2 000 Kč, s 21 % DPH ve výši 420 Kč se jedná o částku 2 420 Kč. Odvolací soud proto dospěl k odlišnému závěru než soud prvního