7 Cmo 232/2020-0 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil společnosti , Jméno advokáta K, ., IČO , IČO advokáta K, , sídlem , Adresa advokáta L, , povinnost doložit soudem ustanovenému znalci , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení kopie smluv, na jejichž základě společnost , Jméno advokáta K, . (dříve , Anonymizováno, .) koupila akcie společnosti , právnická osoba, . od společnosti , Anonymizováno, v roce 2017. Jako důvod soud uvedl vypracování znaleckého posudku o zaplacení dorovnání na protiplnění. Soud společnost , Jméno advokáta K, . současně poučil, že v případě neposkytnutí součinnosti ve stanovené lhůtě ji soud může uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč. V poučení soud uvedl, že do tohoto usnesení nelze podat odvolání.2. Proti tomuto usnesení podala společnost , Jméno advokáta K, ., IČO , IČO advokáta K, , sídlem , Adresa advokáta L, , odvolání.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nejprve posoudil přípustnost odvolání.4. Podle § 127 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) (1) Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce. (4) Účastníkovi, popřípadě i někomu jinému, může předseda senátu uložit, aby se dostavil ke znalci, předložil mu potřebné předměty, podal mu nutná vysvětlení, podrobil se lékařskému vyšetření, popřípadě zkoušce krve, anebo aby něco vykonal nebo snášel, jestliže to je k podání znaleckého posudku třeba.5. Podle § 201 o. s. ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.6. Podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolání není přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.7. Podle § 218 písm. c) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.8. Ve stanovisku ze dne 23. 12. 1980 sp. zn. Cpj 161/79 uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslem 1/1981 Nejvyšší soud konstatoval, že „..usnesení o ustanovení znalce je usnesením, kterým se upravuje vedení řízení (§ 170 odst. 2 o. s. ř.), jímž soud není vázán a proti němuž není přípustné odvolání (§ 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.)”. Dále zde Nejvyšší soud uvedl, že “Důkaz ohledáním předmětu podle ustanovení § 130 o. s. ř. provádějí soudy při jednání tehdy, je-li možné předmět k soudu dopravit; jinak provádějí ohledání na místě. Je-li k tomuto ohledání třeba odborných znalostí, popřípadě mají-li být výsledky ohledání podkladem nebo jedním z podkladů pro podání znaleckého posudku, umožňuje ustanovení § 127 odst. 3 o. s. ř. (nyní ustanovené § 127 odst. 4 o.s.ř.-poznámka odvolacího soudu), aby soud uložil účastníku řízení, popřípadě někomu jinému, kdo věc má u sebe, aby ji předložil znalci, aby mu podal vysvětlení, případně něco vykonal nebo snášel. Jde o procesní opatření, jehož účelem je zajistit provedení důkazu znaleckým posudkem. O povinnosti účastníků, popřípadě jiných osob, předložit určitou věc, může rozhodnout jen soud. Znalec jim takovou povinnost nemůže ukládat a nemůže na nich sám splnění soudem uložené povinnosti vynucovat. Není proto správný postup těch soudů, které nevyužívají náležitě ustanovení § 127 odst. 3 o. s. ř. a neukládají účastníkům řízení, popřípadě jiným osobám, aby splnili povinnosti v něm uvedené, je-li to třeba k podání posudku.”9. S ohledem na citované závěry Nejvyššího soudu odvolací soud konstatuje, že uložení povinnosti k součinnosti podle § 127 odst. 4 o. s. ř. je procesním opatřením, jehož účelem je zajistit provedení důkazu znaleckým posudkem. Jedná se tedy, právě tak jako v případě usnesení o ustanovení znalce podle § 127 odst. 1 o. s. ř., o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§ 170 odst. 2 o. s. ř.), jímž soud není vázán a proti němuž není přípustné odvolání podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.10. Z vyložených důvodů odvolací soud odvolání podle § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.