7 Cmo 41/2019-171 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně (dále též soud) v záhlavím uvedeným usnesením rozhodl o schválení konečné zprávy ze dne 23. 12. 2018 a účetní závěrky ke dni 27. 12. 2018 (výrok I.), o přiznání odměny likvidátorovi ve výši 5 000 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 5 317 Kč, kdy tyto nároky byly zcela pokryty poskytnutou zálohou (výrok II.), likvidátorovi byla uložena povinnost vrátit státu – Krajskému soudu v Ústí nad Labem, část vyplacené zálohy ve výši 4 683 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). V odůvodnění usnesení uvedl, že usnesením ze dne 2.6.2015 č.j. 38 Cm 24/2015-19, jež nabylo právní moci dne 29.8.2015, bylo rozhodnuto o zrušení právnické osoby , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále též právnická osoba nebo společnost) s likvidací a byl jmenován likvidátor. Dne 27.12.2018 likvidátor předložil soudu zprávu o průběhu likvidace s návrhem na rozdělení čistého majetkového zůstatku ze dne 21.12.2018 a předložil ke schválení účetní závěrku ke dni 27.12.2018, likvidátor rovněž vyúčtoval a doložil hotové výdaje související s danou likvidací, přičemž uvedl, že v Obchodním věstníku dvakrát uveřejnil oznámení o vstupu právnické osoby do likvidace, že své pohledávky do likvidace přihlásili tři věřitelé, likvidačního zůstatku nečinil.2. Soud schválil konečnou zprávu likvidátora a účetní závěrku a zároveň rozhodoval o odměně a náhradě nákladů likvidátora a ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 nař. vl. č. 351/2013 Sb. přiznal likvidátorovi odměnu ve výši 5 000 Kč a dále dle ustanovení § 9 nař. vl. č. 351/2013 Sb. mu přiznal náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši 5 317 Kč. Soud uvedl, že jelikož byla likvidátorovi poskytnuta záloha v celkové výši 15 000 Kč a jeho nároky z titulu odměny a náhrady hotových výdajů činí pouze částku ve výši 10 317 Kč, uložil likvidátorovi, aby část zálohy ve výši 4 683,00 Kč vrátil soudu. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 1 odst. 2 z.ř.s. a dle ustanovení § 142 odst 1 o.s.ř., kdy žádnému účastníku náklady řízení nevznikly.3. Proti výrokům II., III. a IV. tohoto usnesení podal likvidátor odvolání. Zejména uvedl, že rozhodnutí včetně rozhodovacího procesu považuje za porušení zákona. Důvody nesprávnosti rozhodnutí obšírně popsal v odvolání. Dále uvedl, že je rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné, protože není odůvodněna výše odměny likvidátora určená částkou 5 000 Kč. Určená výše odměny neodpovídá množství času a práce, která byla likvidátorem a jeho týmem věnována. Likvidátor a jeho tým strávili celkem 35 hodin práce na provedení likvidace spočívající v převzetí likvidace, žádosti o zálohu, činnosti spojené se zasíláním výzev v rámci zjišťování majetku, zpracování odpovědí na součinnost, zadání do Obchodního rejstříku, přípravě konečné zprávy, archivaci a přípravě daňových přiznání. Odměna likvidátora podléhá dani z příjmů a likvidátor z ní po odvodu sociálního a zdravotního pojištění a daně z obdržené hrubé odměny obdrží částku 3 132 Kč. Likvidátor argumentoval čl. 9 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a rozhodl o přiznání požadovaných nároků, resp. aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně.4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu odvoláním napadeném (§ 212 o.s.ř.) a shledal odvolání důvodným.5. Podle § 195 o.z. odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.6. Podle § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.7. Podle § 9 nařízení likvidátorovi náleží cestovní náhrady v rozsahu a za podmínek stanovených pro zaměstnance v pracovním poměru v zákoníku práce s tím, že za pravidelné pracoviště likvidátora se považuje jeho sídlo, případně bydliště (odst. 1). Likvidátor má právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů (odst. 2). Hradí-li stát náhradu hotových výdajů v případě, že ji nelze zcela nebo zčásti uhradit z majetku zrušené právnické osoby, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z těchto zdrojů, nejvýše však ve výši 50 000 Kč (odst. 3).8. Ze spisu vyplývá, že soud usnesením ze dne 2.6.2015, č.j. 38 Cm 24/2015-19, rozhodl o zrušení společnosti , právnická osoba, . a nařídil její likvidaci; likvidátorem jmenoval , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, Dne 27.12.2018 likvidátor předložil soudu zprávu o průběhu likvidace s návrhem na rozdělení čistého majetkového zůstatku ze dne 21.12.2018 a předložil ke schválení účetní závěrku ke dni 27.12.2018, likvidátor rovněž vyúčtoval a doložil hotové výdaje a uvedl, že v Obchodním věstníku dvakrát uveřejnil oznámení o vstupu právnické osoby do likvidace, že své pohledávky do likvidace přihlásili tři věřitelé, likvidačního zůstatku nečinil.9. V posuzovaném případě byl likvidátor jmenován do funkce rozhodnutím soudu, tudíž odměnu likvidátora určuje soud. Na soudu je, aby při stanovení odměny vždy zvážil, zda v konkrétním případě nejsou důvody pro využití zákonné možnosti zvýšení odměny. Tvrzení likvidátora, že likvidace společnosti zabrala 35 hodin práce, se odvolacímu soudu jeví jako značně nadhodnocené, a to s ohledem na obsah závěrečné zprávy o průběhu likvidace a s ohledem na to, že společnost nedisponovala žádným majetkem. Odvolací soud však vycházel ze skutečnosti, že likvidátor jmenovaný podle § 191 odst. 4 o. z. je jmenován z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Jejich profesní kvalita je dána právními předpisy (viz zákon č. 312/20106 Sb., o insolvenčních správcích, vyhláška č. 312/2007 Sb. o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců), které mají zaručovat odbornou způsobilost insolvenčních správců. Likvidátor nabývá okamžikem svého povolání do funkce působnost statutárního orgánu (§ 193 o. z.). Na likvidátora přechází okamžikem jeho ustanovení do funkce jednak vnější jednatelská působnost statutárního orgánu a dále vnitřní působnost statutárního orgánu v činnostech, které bezprostředně souvisí s likvidací a jsou nutné pro její úspěšný průběh a dokončení. Podle § 193 o. z. za řádný výkon funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu. Likvidátor, včetně toho, jenž byl jmenován se seznamu insolvenčních správců, tak plně odpovídá za porušení péče řádného hospodáře a je povinen k náhradě vzniklé újmy (tedy nejenom majetkové, leč též i nemajetkové škody) viz § 53 ZOK. U právnických osob, tedy i obchodních společností, rušených rozhodnutím soudu a jsoucích povětšinou fakticky bez majetku či bez podstatného majetku, je likvidátor povinen postupovat podle § 199 odst. 1 o. z., a sestavit ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací rozvahu a soupis jmění právnické osoby. Nemá-li k dispozici účetnictví, je třeba, aby toto bylo rekonstruováno. Likvidátor musí činit všechny úkony nutné ke zjištění majetku právnické osoby a jeho případného stavu, což představuje minimálně lustraci v příslušných evidencích a databázích. Jde například o lustraci v katastru nemovitostí, v registru vozidel, evidenci plavidel, dotaz likvidátora u centrálního depozitáře cenných papírů. Rovněž tak lustraci v obchodním rejstříku ohledně případných majetkových účastí likvidované obchodní společnosti. Dále likvidátor zjišťuje u všech bank resp. poboček bank působících na území České republiky, zda u některé z nich nemá likvidovaná právnická osoba zřízen účet. Zjišťuje dále informace o právnické osobě (v případě nespolupracujícího statutárního orgánu resp. dalších vnitřních orgánů) u organizačních složek státu jako například u finančního, živnostenského či celního úřadu. Dále je likvidátor povinen oznámit vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům (viz. § 198 odst. 1 o. z.), jakož i zveřejnit bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení dle § 198 odst. 1 o. z. s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší, než tři měsíce od druhého zveřejnění. Tuto výzvu dle § 198 odst. 2 o. z. je likvidátor povinen zveřejnit opět bez ohledu na stav majetnosti likvidované právnické osoby. Povinností likvidátora je komunikace s věřiteli právnické osoby, když účelem likvidace je vyrovnání dluhů likvidované právnické osoby, vypořádání jejího majetku a naložení s likvidačním zůstatkem (§ 187 odst. 1 o. z.). Likvidátorovi též přísluší všechny úkony související s datovou schránkou likvidované právnické osoby, přičemž i u nemajetné právnické osoby bývá značný obsah nutné komunikace ve vztahu k orgánům veřejné moci resp. orgánům státu. V rámc