12 Cmo 1/2021-114 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o ponechání jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 23. 9. 2019, č. j. 54 Cm 268/2019-10 v platnosti a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 6195,20 Kč. Podle odůvodnění rozsudku se žalobkyně domáhala zaplacení směnečné pohledávky ve výši 28 567 Kč s příslušenstvím. Soud vyhověl žalobě shora označeným směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný včasné námitky. Uvedl v nich, že směnka byla vystavena k zajištění pohledávky ze spotřebitelské smlouvy, a to původně ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , Anonymizováno, a následně dohody o uznání dluhu ze dne 23. 7. 2008, č. , Anonymizováno, (dále jen „dohoda“), jejímž předmětem bylo narovnání vztahů ze smlouvy o úvěru. Žalovaný má za to, že dohoda je neplatná z důvodu její nesrozumitelnosti a rozporu s dobrými mravy. Rozporná jsou nejen ustanovení dohody, ale i další jednání žalobkyně v jejich souhrnu – použití zajišťovacích instrumentů (blankosměnky včetně způsobu a rozsahu jejího vyplnění), sjednaná rozhodčí doložka i způsob uplatnění nároku u soudu. Dle předžalobní výzvy ze dne 5. 8. 2019 představuje směnečná suma smluvní pokutu dle bodu 4.1 dohody. Nárok na pokutu však nevznikl, neboť smluvní ujednání bylo obsaženo ve smluvních podmínkách, které nebyly opatřeny podpisem obou smluvních stran. Jde navíc o formulářovou smlouvu, na jejímž obsahu se žalovaný nemohl podílet. Smluvní ujednání jsou sepsána nečitelným písmem a jsou nesrozumitelná. Ujednání o smluvní pokutě jsou v rozporu s dobrými mravy, když smluvní pokuta měla být sjednána pro případ prodlení s úhradou „závazku z dohody o uznání dluhu“, ale současně již při uzavření dohody byla smluvní pokuta vyčíslena a zahrnuta do konečného závazku a tím i do jednotlivých splátek. Pokuta byla sjednána v excesívní výši, neboť její výše činí 25 % závazku, a to bez ohledu na dobu prodlení, navíc je úročena smluvním úrokem ve výši 0,2 % denně. Dále žalovaný namítl, že v rozporu s dobrými mravy je i rozsah vyplnění směnky, když žalobkyně vyplnila směnečnou sumu, datum splatnosti i místo placení. Pokud jde o datum splatnosti, nárok na příslušenství nemohl vzniknout ke dni 4. 8. 2019, neboť k tomuto datu nebyl žalovaný o vyplnění data splatnosti na směnce informován, ani mu směnka nebyla předložena k placení. Uplatnění nároku na příslušenství je tedy zneužitím práva. Účelem vyplnění platebního místa, které je v , adresa, , je změna místní příslušnosti soudu k tíži žalovaného, od jehož bydliště je tak vzdálené 140 km. Smluvní ujednání jsou neplatná, neboť jde o zneužívající smluvní klauzuli ve spotřebitelské smlouvě. Skutečnosti uváděné žalovaným včetně zajištění blankosměnkou spolu s uznáním dluhu, vyplňovacím prohlášením, rozhodčí doložkou, formou smluvních ujednání, výše pokuty, navyšování jistiny o příslušenství, z něhož je vymáhána pokuta a zajištění dvěma různými směnkami, jsou nekalými praktikami, které jsou v rozporu s dobrými mravy a zároveň jsou nepřiměřenou zneužívající podmínkou. Směnkou zajištěný závazek nevznikl. Žalovaný ve svých námitkách odkázal i na řadu soudních rozhodnutí. Ve svém podání, které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 9. 3. 2020, dále vznesl námitku promlčení práva vyplnit směnku i práva na její zaplacení.2. Žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla dne 23. 7. 2008 uzavřena dohoda o uznání dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal uhradit jej do tří pracovních dnů a pro případ, že tak neučiní, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 28.567 Kč a dohodnuto, že může svůj dluh splácet. Vzhledem k tomu, že do tří dnů nebyl dluh uhrazen, vzniklo právo na smluvní pokutu, která uhrazena nebyla. Dohoda je platná, je z ní jasné, co je uznáváno a za jakých podmínek. Je vytištěna na jednom papíru formátu A4, který je potištěn z obou stran, na první straně podepsán oběma stranami a je zde odkaz na zadní stranu. Výše smluvní pokuty je přiměřená, žalovanému bylo za částku odpovídající 25 % dluhu umožněno dluh 3 roky splácet. K tomu žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Směnka byla vyplněna v souladu s čl. 6 dohody. Jde o směnku s doložkou „bez protestu“, proto tvrzení o tom, že dlužníkovi nebyla předložena, nejsou relevantní. Směnečné vyplňovací prohlášení není zneužívající klauzulí, směnka byla vystavena dříve, než začal platit zákon o spotřebitelském úvěru a nebyla indosována. Žalobkyně proto navrhla, aby byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti.3. Soud ve věci rozhodl podle ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení ústního jednání na základě listinných důkazů, předložených účastníky řízení. Uvedl, že v projednávané věci předložila žalobkyně směnku vlastní, jejímž vystavením ve smyslu ust. § 75 a násl. ZSŠ se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit dne 3. 8. 2019 částku 28 567 Kč. Na směnce je mimo jiné uvedeno „dohoda č. , Anonymizováno, .“ Z dohody stejného čísla, uzavřené dne 23. 7. 2008 mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, bylo zjištěno, že žalovaný uznal svůj závazek vůči žalobkyni ve výši 114 271 Kč a zavázal se jej uhradit do tří pracovních dnů od podpisu dohody. Pro případ prodlení s úhradou závazku se zavázal zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 28 567 Kč. Úhrada byla sjednána v 36 měsíčních splátkách. Dále bylo zjištěno, že žalovaný vystavil a předal žalobkyni blankosměnku bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a platebního místa, na řad věřitele, s doložkou „bez protestu.“ V případě prodlení s úhradou závazku ve výši 142 838 Kč byl věřitel oprávněn vyplnit na blankosměnce částku nepřesahující dlužnou smluvní pokutu a příslušenství dle dohody a domáhat se uspokojení z blankosměnky. Jako údaj splatnosti mělo být vyplněno libovolné datum po dni splatnosti jakéhokoliv závazku dlužníka dle této dohody a jako platební místo libovolný údaj. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.4. Na základě shora uvedených zjištění soud uzavřel, že žalovanému se nepodařilo prokázat „vliv jeho námitek na směnečný závazek.“ Uvedl předně, že k námitce promlčení, uplatněné ve vyjádření ze dne 9. 3. 2020 nemohl s ohledem na ust. § 175 odst. 4 o. s. ř. přihlížet. Včasné námitky žalovaného vyhodnotil jako nedůvodné. S námitkou absolutní neplatnosti dohody se neztotožnil, pokud jde o rozhodnutí, na něž žalovaný odkazoval, tato se nezabývají stejnou situací, která je v tomto řízení, a tedy z nich nelze vycházet. Ustanovení dohody jsou srozumitelná, jasná a v době jejího podpisu neexistoval žádný právní předpis, který by zakazoval zajistit takovou dohodu blankosměnkou. Pokud jde o rozsah vyplnění blankosměnky, postupovala žalobkyně podle smluvních ujednání, která plynou z dohody. Dohoda je jasná, srozumitelná, čitelná, podepsána samotným žalovaným. K námitce nepředložení směnky k placení soud uvedl, že směnka byla předložena k placení nejpozději v rámci zaslání směnečného platebního rozkazu. Z provedených důkazů, „viz tvrzení účastníků“, bylo zjištěno, že směnka byla vystavena jako zajišťovací blankosměnka k dohodě, tedy k žádnému spotřebitelskému úvěru. Žalovanému byla sjednáním dohody poskytnuta možnost uznaný závazek uhradit do 3 pracovních dnů, s tím, že pokud tak neučiní, byla sjednána dohoda o splátkách dluhu včetně sjednané smluvní pokuty. Pokud jde o namítanou výši pokuty, která měla být v rozporu s dobrými mravy, soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1641/2018 a 20 Cdo 1449/2018 uvedl, že v tomto řízení jde o smluvní pokutu ve výši 28 567 Kč, uznaný závazek ve výši 114 271 Kč, kdy sjednáno bylo 36 měsíčních splátek. Šlo tak o smluvní pokutu ve výši „25 % rozložených do 3 let.“ Takové ujednání soud shledal v souladu se shora odkazovanou judikaturou i s dobrými mravy. Rovněž dohodu o vyplnění blankosměnky shledal určitou a jasnou, nikoli v rozporu s dobrými mravy. Uzavřením dohody o uznání dluhu „nešlo o žádné další uzavření spotřebitelského úvěru.“ Z uvedených důvodů rozhodl soud o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti.5. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání. Napadenému rozhodnutí předně vytkl, že je nepřesvědčivé, nesrozumitelné a nepřezkoumatelné. Odůvodnění se jeví jako souhrnné, je popsán obsah předložených a provedených důkazů, avšak z odůvodnění není patrné, o které důkazy soud opřel své rozhodnutí, jak se vypořádal s důkazy nesvědčícími pro závěr soudu a zejména, jaké skutečnosti z každého provedeného důkazu vyvodil. Dále soudu prvního stupně vytkl, že své rozhodnutí zatížil přepjatým formalismem. Odkázal na ustálenou judikaturu, podle níž nelze v případě spotřebitelského úvěru posuzovat práva a povinnosti ze smlouvy odděleně od použitých zajišťovacích prostředků a sjednaných sankcí; ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. je proto nutno vykládat tak, že nedovolenými (zneužívajícími) klauzulemi jsou v první řadě taková ujednání, na jejichž obsah nemohl mít spotřebitel žádný vliv. V daném případě měl soud za to, že kauzou směnky je dohoda o u