12 Cmo 158/2021-419 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že žalovaný není nemajetný, jeho finanční i majetkové poměry jsou standardní, jeho partnerka, se kterou žije ve společné domácnosti, je také zaměstnána, přičemž jejich společný příjem představuje částku 47 821 Kč, přičemž bankovní účet žalovaného vykazoval za prosinec 2020 zůstatek ve výši 48 120 Kč. Z tohoto důvodu soud I. stupně vyhodnotil žádost o osvobození od soudních poplatků za nedůvodnou.2. Žalovaný podal proti usnesení soudu prvního stupně včasné odvolání, ve kterém uvedl, že soud I. stupně při posouzení návrhu žalovaného pominul exekuci vedenou na žalovaného ve výši 23 000 000 Kč a půjčku poskytnutou zaměstnavatelem. Z hlediska případného přenosu povinnosti k zaplacení soudního poplatku za odvolání na třetí osobu ( partnerku žalovaného) odkázal na Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 3112/17, kdy taková úvaha je zcela nepřiměřená. Soud I. stupně při svém rozhodnutí tak upřednostnil zájem státu nad zájmy žalovaného na spravedlivý proces.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212, 212a o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti nebo zcela osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a takové rozhodnutí musí být náležitě odůvodněno.5. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku znemožněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Důkazní břemeno ohledně prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudního poplatku tíží žadatele, který je povinen uvést rozhodné skutečnosti pro přiznání osvobození. Je třeba přihlédnout k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším okolnostem (včetně toho, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu). Jedním z předpokladů pro přiznání osvobození je i posouzení skutečnosti, zda se nejedná o svévolné či bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Zásadním předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků je splnění povinnosti žadatele týkající se osvědčení jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Povinnost k doložení rozhodných skutečností tíží žadatele, nikoli soud (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. Azs 343/2004-50 publikovaný pod č. 537/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Při splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků lze účastníku na základě jeho návrhu i ustanovit zástupce.6. Jedním z předpokladů přiznání osvobození od soudních poplatků je splnění jedné z podmínek uvedených v ust. § 138 o. s. ř. a to, že se nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. V daném stadiu odvolacího řízení po vydání nepravomocného rozsudku nelze předjímat, zda bude žalovaný úspěšný se svým odvoláním proti rozsudku.7. Z obsahu spisu a to zejména z Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaného bylo zejména zjištěno, že žalovaný je v pracovním poměru u společnosti , Anonymizováno, , kde v rámci „business development“ vykonává inženýrskou činnost s čistým průměrným měsíčním výdělkem 22 821 Kč. Žije ve společné domácnosti s nezletilým synem a partnerkou, která je zaměstnána u , Anonymizováno, s průměrným čistým měsíčním výdělkem 25 000 Kč. Žalovaný nevykázal žádné další příjmy z podnikání ani nepobírá dávky sociální podpory. Žalovaný nemá žádný nemovitý ani movitý majetek, cennosti, cenné papíry, nemá žádné úspory, příjmy ani výnosy z majetku, vlastní pouze menší obchodní podíly, na které jsou vydány exekuční příkazy. Má vyživovací povinnost na 2 nezletilé děti a k 4. 11. 2020 vykazoval dluh z titulu exekučního příkazu ve výši 18 912 078 Kč a z titulu půjčky vůči společnosti , Anonymizováno, ve výši 125 000 Kč. Partnerka je vlastníkem pozemku a motorového vozidla , Anonymizováno, .8. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalovaný vykonává funkci jednatele ve společnostech , právnická osoba, (IČ: , IČO, ) a , Anonymizováno, (IČ: , IČO, ) společně s , Jméno žalovaného, a , Anonymizováno, , kteří jsou také jedinými společníky těchto firem. Žalovaný je rovněž jediným společníkem a jednatelem ve společnosti , právnická osoba, . (IČ: , IČO, ).9. Je třeba konstatovat, že žalovaný patří do kategorie osob, kteří jsou výdělečně činní, schopni si pravidelně získat finanční prostředky z pracovního či jiného poměru a nejsou odkázáni na sociální pomoc od státu, což žalovaný ostatně ani netvrdí. Pokud získal od svého zaměstnavatele zápůjčku ve výši 70 000 a Kč 120 000 Kč, byl zde jistě i důvodný předpoklad jejího reálného splacení, když žalovaný se zavázal ji splácet v prvních splátkách v dubnu a květnu 2020 po 20 000 Kč a následně po 15 000 Kč. Za situace, kdy žalovaný vykonává funkci jednatele ve společnosti , právnická osoba, . a zejména je jedním ze tří jednatelů v rodinných firmách , Anonymizováno, a , právnická osoba, , lze důvodně předpokládat, že s vykonáním funkce statutárního orgánu je spojena finanční odměna, a že žalovaný tuto podnikatelskou činnost nevykonává „bezplatně“. Ostatně výkon funkce jednatele ve třech firmách nezmínil ve svém prohlášení o majetkových poměrech.10. Tím, že žalovaný žije ve společné domácnosti s osobou výdělečně činnou, jsou jistě dány lepší předpoklady pro sdílení nákladů spojených s bydlením, se stravou, s ošacením, s péči o děti, aniž lze dovodit přenesení povinnosti k úhradě soudního poplatku na druhou osobu.11. Vzhledem k tomu, že žalovaný sám doložil existenci zápůjčky, kterou byl schopen splácet po částkách splátkách 15 000 – 20 000 Kč měsíčně a k datu vydání daného rozhodnutí je po její sjednané splatnosti a lze důvodně předpokládat její splacení, pak samotný soudní poplatek představuje částku v úrovni cca 3 splátek.12. V neposlední řadě je žalovaný po celé řízení více jak 3 roky zastoupen advokátem, aniž ze sociálních důvodů žádal o ustanovení zástupce za podmínek § 30 o. s. ř.13. Na základě výše uvedených zjištění a s přihlédnutím k podnikatelským aktivitám žalovaného i k samotné výši soudního poplatku dospěl odvolací soud k závěru, že na straně žalovaného nejsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Jelikož návrh na osvobození od soudního poplatku nebyl shledán oprávněným (část údajů žalovaný zatajil), odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.14. O náhradě nákladů odvolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§ 151 o. s. ř.).