12 Cmo 159/2020-160 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně směnečný platební rozkaz ze dne 17. 8. 2018, č. j. 34 Cm 250/2018-29 jednak zrušil co do povinnosti zaplatit směnečný peníz ve výši 237 880,77 Kč s 6 % úrokem z částky 237 880,77 Kč ode dne 19. 9. 2017 do zaplacení a v tomto rozsahu řízení zastavil (bod I. písm. a) výroku) a co do povinnosti zaplatit směnečný peníz ve výši 134 380,79 Kč s 6 % úrokem z této částky ode dne 22. 3. 2018 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 447,94 Kč (bod I. písm. b) výroku), jednak ponechal v platnosti co do povinnosti zaplatit směnečný peníz ve výši 4 991 883,62 Kč s 6 % úrokem z částky 5 229 764,39 Kč ode dne 22. 3. 2018 do 18. 9. 2018 a z částky 4 991 883,62 Kč ode dne 19. 9. 2018 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 17 432,56 Kč (bod I. písm. c) výroku) a žalovanému uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 143 264 Kč (bod II. výroku).2. Proti rozsudku, konkrétně bodu I. písm. c) a bodu II. výroku, podal žalovaný včasné odvolání.3. V průběhu odvolacího řízení uzavřeli žalobkyně a žalovaný smír, který soudu v písemné podobě předložili, a navrhli jej schválit. Současně omluvili svou účast na jednání dne 18. 3. 2021.4. Odvolací soud postupoval podle § 99 odst. 1, 2 o. s. ř. Protože uzavření smíru nebránila povaha věci a smír nebyl v rozporu s právními předpisy, odvolací soud podle § 220 odst. 2 za použití § 223 o. s. ř. změnil napadený rozsudek tak, že směnečný platební rozkaz se v rozsahu, v němž byl odvoláním napadeným rozsudkem ponechán v platnosti, zrušuje a schvaluje se uzavřený smír ve znění uvedeném ve výroku tohoto usnesení. Jelikož obsahem smíru bylo i ujednání o náhradě nákladů řízení, nebylo o nich odvolacím soudem rozhodováno ve smyslu § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř., resp. § 224 odst. 2 o. s. ř.).