12 Cmo 160/2020-255 — Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 28. 2. 2020, č. j. 47 Cm 63/2019-134 rozhodl soud prvního stupně o ponechání jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 17. 7. 2019, č. j. 47 Cm 63/2019-128 v platnosti a o povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 184 404 Kč.2. Všichni žalovaní napadli včas podaným odvoláním.3. Žalobkyně, která k 1. 6. 2021 změnila obchodní firmu na , Anonymizováno, , podáním ze dne 7. 9. 2021 vzala žalobu v celém rozsahu zpět s ohledem na mimosoudní vyřešení věci dohodou o narovnání, uzavřenou mezi účastníky dne 1. 9. 2021. Uvedla, že závazky žalovaných z dohody již byly uhrazena v čl. II bodu 2 dohody se účastníci vzdali práva na náhradu nákladů řízení.4. Souhlas žalovaných se zpětvzetím žaloby (§ 222a odst. 2 o. s. ř.) lze dovodit z čl. II dohody o narovnání.5. Z § 96 o. s. ř. vyplývá, že žalobce může vzít zpět žalobu kdykoli za řízení až do pravomocného ukončení řízení, resp. do okamžiku, kdy nabude právní moci rozhodnutí, jímž se řízení končí. Návrh lze vzít tedy zpět i poté, co o něm soud prvního stupně rozhodl. Je-li žaloba vzata zpět až po zahájení odvolacího řízení, rozhoduje o zpětvzetí odvolací soud (§ 222a o. s. ř.).6. Odvolací soud v souladu s ust. § 222a odst. 1 o. s. ř. zrušil soudem prvního stupně ve věci vydaný směnečný platební rozkaz a rozsudek a řízení zastavil.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 2 druhé věty a § 224 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na dohodu účastníků, kteří se v dohodě o narovnání práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdali, nebyla náhrada přiznána žádnému z nich.