12 Cmo 188/2021-344 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. Podle odůvodnění žalovaný podal návrh na osvobození od soudních poplatků v návaznosti na výzvu soudu ke splnění poplatkové povinnosti z podaného odvolání proti rozsudku ve věci ze dne 28. 5. 2021, č. j. 56 Cm 117/2018-307. Ohledně majetkových poměrů žalovaného soud z prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále také jen „prohlášení“) zjistil, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije v domácnosti sám, je nemajetný a nepobírá žádný příjem. Nedoložil, z čeho hradí své základní životní potřeby. Soud dále zhodnotil, že nebrání-li žadateli o osvobození od soudních poplatků v práci nebo jiné výdělečné činnosti zdravotní důvody nebo jiné objektivní okolnosti, nelze nemajetnost jako důsledek absence příjmů z pracovního nebo obdobného poměru uvádět jako důvod pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatky. Jelikož žalovaný své poměry neosvědčil věrohodně, soud prvního stupně osvobození od soudních poplatků nepřiznal.2. Žalovaný napadl usnesení včas podaným odvoláním. Uvedl, že v podání ze dne 14. 6. 2021 namítal podjatost soudkyně a chybnou protokolaci, která s námitkou podjatosti souvisí. Tyto námitky měly být vyřízeny před rozhodováním soudu o návrhu žalovaného na moderaci jeho poplatkové povinnosti. Soud se nepřiznáním osvobození snaží vyhnout rozhodnutí o své podjatosti. Žalobce vůči žalovanému vedl nedůvodně řadu časově náročných řízení, spojených se značnými náklady, které žalovaného finančně vyčerpaly. Žalovaný je bez majetku a bez prostředků, na jaře byl nucen kvůli dluhům prodat dům. K prohlášení přiložil čestné prohlášení, kterým osvědčil, že žádný majetek nemá. Soud má možnost si dotazem na banky a finanční úřad zjistit pravdivost jeho tvrzení. Dále sdělil, že výdělečně činný být nemůže, neboť „místo práce musel žalobce (správně žalovaný) absolvovat nekončící řadu výslechů, výpovědí, konzultací atp.“ Pokud žalovaný k prohlášení nedoložil, z čeho hradí své základní životní potřeby, byl to soud, kdo pochybil, když žalovaného k upřesnění těchto skutečností nevyzval. Žalovaný uzavřel, že nemá žádný majetek, ani příjem, své potřeby „hradí z půjček nebo spoléhá na dobrodiní ostatních“.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. O námitce podjatosti, vznesené žalobcem v podání ze dne 14. 6. 2021 bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2021, č. j. Nco 111/2021- 341 o nevyloučení soudkyně Krajského soudu v Praze Mgr. Pavly Peltrámové z projednávání a rozhodování této věci. Tvrzení žalobce, že napadené usnesení bylo vydáno vyloučenou soudkyní, je tedy nedůvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud dále zjistil, že žalovaný podal včasné odvolání proti rozsudku ze dne 28. 5. 2021, č. j. 56 Cm 117/2018-307. Usnesením ze dne 13. 7. 2021, č. j. 56 Cm 117/2018-325 byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání ve výši 160 000 Kč. Návrhem ze dne 16. 7. 2021 žalovaný požádal o osvobození od povinnosti platit soudní poplatek. Soud žalovaného vyzval k vylíčení jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrů zasláním prohlášení.6. Z prohlášení odvolací soud zjistil, že žalovaný je svobodný, žije sám, není zaměstnán „z osobních důvodů“, příjmy z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, příjmy z podnikání či jiné samostatně výdělečné činnosti žalovaný neuvedl, tak jako neuvedl ani případné dávky z hmotného a sociálního zabezpečení, ani další příjmy či osobní majetek. Žalovaný sdělil, že nemá movitý ani nemovitý majetek, „díky této kauze byl donucen vynaložit veškeré své úspory za právní úkony“, je proto bez prostředků. Závazky taktéž neoznačil. Závěrem prohlášení žalovaný shrnul, že absolvoval řadu výpovědí na policii týkající se několika kauz, které se podepsaly na jeho psychickém stavu. K prohlášení nedoložil ničeho.7. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků vymezuje ustanovení § 138 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Poplatková povinnost spojená se soudním řízením vyplývá pro účastníky ze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Účastníku vzniká ze zákona bez ohledu na jeho aktuální majetkovou situaci. Výjimky z této zásady jsou upraveny v ustanovení § 11 citovaného zákona, přičemž v posuzovaném případě se o žádný z případů tam uvedených nejedná. Smyslem moderačního oprávnění soudu ve smyslu § 138 o. s. ř. není řešit aktuální finanční situaci poplatníka, ale zabránit tomu, aby bylo pouze z důvodu nemajetnosti komukoli odepřeno právo na přístup k soudu zaručené Listinou základních práv a svobod. Podmínkou pro poskytnutí osvobození je naplnění obou zákonných předpokladů upravených ve shora citovaném ustanovení. Účastník, který žádá přiznání osvobození od soudních poplatků, musí doložit, že jeho majetkové poměry jsou natolik nepříznivé, že takový postup odůvodňují, a současně, že poplatný úkon nepředstavuje zřejmě bezúspěšné uplatnění či bránění práva.8. Pokud jde o úspěšnost odvolání, nelze ji předjímat. Je možné, že žalovaný v odvolacím řízení uspěje, vyloučen však není ani výsledek opačný. Výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedeném návrhu lze tedy považovat tento předpoklad za splněný.9. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků byla Nejvyšším soudem ČR zdůrazněna v celé řadě jeho rozhodnutí (viz usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud ČR opakovaně zdůraznil povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (např. usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaný v posuzované věci nesplnil. Pokud žalovaný nemá žádné příjmy, neuvedl ani nevysvětlil, z čeho hradí náklady na své základní životní potřeby – na stravu, ošacení a bydlení. V rámci odvolání žalovaný obecně konstatoval, že své potřeby hradí z půjček nebo „spoléhá na dobrodiní ostatních“. V prohlášení ovšem žalovaný mezi závazky neuvedl ničeho, nepodělil se ani o konkrétní výši tvrzených půjček, modelu jejich splácení atp. Zůstává tak nadále neobjasněno, z jakých prostředků žalovaný skutečně žije.10. Zcela pak v prohlášení absentuje jakákoliv informace o tom, že žalovaný jako vlastník pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , jehož součástí je stavba s číslem popisným , Anonymizováno, , rodinný dům v , adresa, a jako vlastník pozemku parc. č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, druh pozemku zahrada, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, na základě kupní smlouvy ze dne 20. 4. 2021 převedl své vlastnické právo na nabyvatele pana , Anonymizováno, . Ani ohledně této skutečnosti žalovaný neprojevil v prohlášení snahu se o tuto informaci podělit, přitom podstatnou náležitostí koupě ve smyslu § 2079 a násl. zák. č. 89/2021 Sb., občanský zákoník je ujednání o kupní ceně. Své majetkové poměry tak žalovaný hodnověrným způsobem v prohlášení nevyjevil.11. Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1589/2014 k rozhodování o osvobození od soudních poplatků mimo jiné uvedl, že „…I když je věcí osobního rozhodnutí každého, zda hodlá pracovat, nemůže být zohledněna nemajetnost jako důsledek skutečnosti, že nepracuje z vlastního rozhodnutí. Nebrání-li proto žadateli o osvobození od soudních poplatků v práci nebo v jiné výdělečné činnosti zdravotní důvody nebo to, že přes evidenci u příslušného úřadu práce práci nesehnal, nebo jiné objektivní okolnosti, nelze nemajetnost jako důsledek absence příjmů z pracovního nebo obdobného poměru uvádět jako důvod pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatky…“ Žalovaný pouze povšechně prohlásil, že nepracuje z osobních důvodů. Zdravotní důvody jako překážku k výkonu povolání nedoložil, když pouze obecně tvrdil podlomenost psychického zdraví. Vážně míněnou a v praxi naplněnou snahu opatřit si prostředky k živobytí výdělečnou činností žalovaný také netvrdil, ani neprokázal.12. Nakonec, k výtce žalovaného, že měl soud prvního stupně k upřesnění tvrzení ohledně majetkových poměrů žalovaného dále vyzývat, případně si pravdivost jeho tvrzení zjišťovat, odvolací soud podotýká, že povinnost hodnověrn