12 Cmo 228/2021-279 — Vrchní soud v Praze

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 14. 12. 2020, č. j. 37 Cm 108/2019-207 (bod I. výroku) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). V odůvodnění uvedl, že žalovaný podal proti rozsudku odvolání. Na výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku za odvolání požádal žalovaný o osvobození od soudního poplatku, které mu nebylo přiznáno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 7. 2021. Žalovaný byl opětovně vyzván k zaplacení soudního poplatku v náhradní lhůtě. Soudní poplatek zaplacen nebyl. Soud postupoval podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen ZoSP) a po marném uplynutí lhůty určené k zaplacení poplatku odvolací řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud § 146 odst. 2 o. s. ř.2. Žalovaný napadl usnesení včasným odvoláním, v němž navrhl usnesení zrušit a vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud prvního stupně nezohlednil, že žalovaný zaslal dne 13. 8. 2021 další návrh na osvobození od soudních poplatků, o němž nebylo dosud rozhodnuto, a v němž byly uvedeny nové skutečnosti. Rovněž v něm uvádí na pravou míru skutečnosti uvedené v usnesení odvolacího soudu ze dne 26. 5. 2021, č. j. 12 Cmo 110/2021-262. Nesprávně byla rovněž vyčíslena výše soudního poplatku, když částka odpovídající 5 % jistiny neodpovídá částce 903 375 Kč. Rozdílná částka figuruje i v rámci výzvy k úhradě soudního poplatku. Proto podává i námitky proti usnesení, jímž byl žalovaný k úhradě soudního poplatku vyzván.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.4. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalovaný součástí odvolání proti rozsudku učinil návrh na osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 15. 4. 2021, č. j. 30 Cm 108/2019-254, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, č. j. 12 Cmo 110/2021-262, byl návrh na osvobození od soudních poplatků za odvolání proti rozsudku zamítnut. Rozhodnutí nabyla právní moci dne 14. 7. 2021. Usnesením ze dne 16. 8. 2021, č. j. 30 Cm 108/2019-267 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 903 375 Kč do patnácti dnů od doručení usnesení za současného poučení, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno. Usnesení bylo žalovanému, resp. jeho právnímu zástupci, doručeno dne 16. 8. 2021.5. Primárně se odvolací soud zabýval tvrzením žalovaného, že dne 13. 8. 2021 zaslal soudu prvního stupně v pořadí druhou žádost o osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesdělil nic bližšího o způsobu doručování, vyzval jej odvolací soud usnesením ze dne 27. 10. 2021, č. j. 12 Cmo 228/2021-276, které bylo žalovanému, resp. jeho právnímu zástupci doručeno dne 3. 11. 2021, aby ve lhůtě pěti dnů od doručení usnesení uvedl, jakým způsobem byla žádost doručována, předložil důkazy prokazující její odeslání za současného opětovného předložení této žádosti. Výzva zůstala bez reakce. Za situace, kdy tvrzení žalovaného zůstalo v rovině ničím nedoloženého tvrzení, neshledal odvolací soud důvod se jím zabývat, obzvláště když obsahem spisu žádná taková žádost není.6. Poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, vzniká podáním odvolání, přičemž poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 4 odst. 1 písm. b) a § 7 odst. 1 ZoSP). Z citovaných ustanovení pro žalovaného vyplývala povinnost zaplatit soudní poplatek již v okamžiku, kdy odvolání proti rozsudku podal, tj. dne 12. 1. 2021. Vzhledem k tomu, že svou poplatkovou povinnost nesplnil, (a to ani poté, co byl jeho návrh na osvobození od soudních poplatků pravomocně zamítnut), byl soudem usnesením ze dne 16. 8. 2021 vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 903 375 Kč ve lhůtě patnácti dnů od doručení výzvy za současného poučení o následcích nesplnění výzvy spočívající v zastavení odvolacího řízení. Touto výzvou tak byla žalovanému v podstatě poskytnuta další lhůta k zaplacení soudního poplatku. Žalovaný ani v této dodatečné lhůtě soudní poplatek nezaplatil a vyvolal tak nedostatek podmínky řízení, které bylo poté soudem prvního stupně v souladu se zákonem zastaveno (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991, ZoSP).7. K výhradě týkající se nesprávně uvedené výše soudního poplatku za odvolání považuje odvolací soud za nutné uvést, že postupu soudu prvního stupně spočívajícímu v zastavení řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku by nebylo možné vytknout nesprávnost ani v případě, že by ve výzvě k zaplacení soudního poplatku byla jeho výše uvedena nesprávně, pokud by žalovaný, jako tomu bylo v daném případě, na výzvu nijak nereagoval, např. nezaplatil soudní poplatek v jiné, dle jeho názoru správné výši (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4438/2015). Nicméně o takový případ nejde, neboť žalovaný přehlíží, že žalobou byl uplatněn nejen nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 18 007 466, ale i směnečné odměny ve výši 60 024. V takovém případě soudní poplatek činí 5 % ze součtu zmíněných nároků, což odpovídá částce 903 375 Kč, k jejímuž zaplacení byl žalovaný usnesením ze dne 16. 5. 2021 vyzván.8. S ohledem na shora uvedené shledal odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správným a podle ustanovení § 219 o. s. ř. jej potvrdil s tím, že nákladový výrok potvrdil ve správném znění, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně již bylo rozhodnuto v odvoláním napadeném rozsudku.9. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal, když žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly.