12 Cmo 256/2021-102 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením zastavil soud prvního stupně podle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., zákon o soudních poplatcích, odvolací řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ve věci samé pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání.2. V odůvodnění uvedl, že žalovanému vznikla podáním odvolání proti rozsudku dle § 4 odst. 1 písm. b) cit. zák. poplatková povinnost. Protože žalovaný poplatek spolu s podáním odvolání nezaplatil, vyzval jej soud v souladu s § 9 odst. 1 cit. zák. k jeho zaplacení ve lhůtě 15 dnů. V návaznosti na výzvu, která byla žalovanému doručena dne 26. 7. 2021, požádal žalovaný o osvobození od soudních poplatků. Učinil tak však až dne 16. 8. 2021 kdy již soudem stanovená lhůta, která počala běžet 27. 7. 2021 (§ 57 odst. 1 o. s. ř.), a skončila dnem 10. 8. 2021, marně uplynula. S odkazem na zákonnou úpravu a soudní judikaturu soud uzavřel, že k opožděné žádosti žalovaného nelze přihlížet. Dále vyložil, že za situace, kdy žádost o osvobození od soudních poplatků byla podána opožděně, nevyzval žalovaného k doložení žádosti v listinné podobě s vlastnoručním podpisem, neboť opožděnost žádosti o moderaci nelze zhojit a soud by stejně musel přistoupit k zastavení odvolacího řízení.3. Protože žalovaný soudní poplatek za odvolání ve stanovené lhůtě nezaplatil a ani v této lhůtě nepožádal o osvobození od soudních poplatků, soud dle § 9 odst. 1 cit. zák. po marném uplynutí lhůty určené k zaplacení poplatku odvolací řízení zastavil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.4. Žalovaný ve včas podaném odvolání navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí (nesprávně v podání označené jako rozsudek) zrušil. Odvolání odůvodnil odkazem na své podání z 15. 8. 2021 (žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků).5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Žalovanému vznikla podáním odvolání proti rozsudku v souladu s § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích poplatková povinnost. S podáním odvolání tuto povinnost nesplnil. Soud prvního stupně postupoval zcela v souladu s dle § 9 odst. 1 cit. zák., když k úhradě poplatku žalovaného vyzval a stanovil mu pro její splnění lhůtu. V této soudem stanovené lhůtě žalovaný soudní poplatek nezaplatil a ani nepodal žádost o osvobození od poplatkové povinnosti. Žádost podal žalovaný až po jejím marném uplynutí.7. Z § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Stejně tak nelze přihlížet k opožděné žádosti o přiznání osvobození. Tudíž žádostí, tedy ani posuzováním majetkových poměrů žalovaného z hlediska moderace poplatkové povinnosti, se soud nemohl jakkoliv zabývat ani k ní přihlížet. Z uvedených důvodů nelze soudu prvního stupně vytknout, že, pokud jde o žádost žalovaného o přiznání osvobození, nepostupoval podle § 43 odst. 1 o. s. ř. a nevyzýval žalovaného k odstranění vad tohoto jeho podání, které nebylo řádně podepsáno, protože ani v případě, že by vady podání odstraněny byly, nemohlo by to nic změnit na povinnosti soudu zastavit odvolací řízení.8. Postup soudu prvního stupně byl zcela v souladu se zákonnou úpravou a odvolací soud proto napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil9. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle §224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a žalobci žádné náklady nevznikly. Náhrada nákladů proto nebyla přiznána žádnému z účastníků.