12 Cmo 328/2020-83 — Vrchní soud v Praze

1. Shora citovaným usnesením soud prvního stupně zamítl námitku nedostatku pravomoci Městského soudu v Praze. Námitku, uplatněnou v rámci námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 29.7.2020, č.j. 7 Cm 79/2020-19, žalovaný založil na tvrzení, že pravomoc soudu je nutno posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 z 12. 12. 2012, o pravomoci a o uznávání a o výkonu rozsudku v občanských a obchodních věcech (dále jen ,Nařízení Brusel I bis), neboť se jedná o spor s tzv. cizím prvkem. Dle čl. 25 Nařízení Brusel I bis si účastníci v čl. 7 odst. 6 smlouvy, uzavřené mezi nimi, na jejímž základě byla sporná směnka vystavena a předána, sjednali (výlučnou ) pravomoc soudů Slovenské republiky k rozhodování veškerých sporů, které na základě smlouvy vzniknou.2. Žalobce ve vyjádření k námitkám žalovaného popřel, že by mezi účastníky byla uzavřena žalovaným tvrzená smlouva. Podepsal pouze protokol o odevzdání směnky vlastní, jímž pouze potvrdil převzetí této směnky. Smlouvu vědomě nepodepsal právě z důvodu, aby případné spory byly řešeny českými soudy. Uvedl, že příslušnost soudu v projednávané věci je nutno posuzovat podle oddílu 2 Nařízení Brusel I bis, neboť předmětný spor se řídí čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel I bis.3. Soud konstatoval, že rozhodující význam pro určení mezinárodní pravomoci, resp. příslušnosti soudu v civilních věcech má Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), které nahrazuje dřívější Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 (nařízení Brusel I). Soud prvního stupně tvrzení žalovaného o uzavření dohody o příslušnosti dle čl. 25 Nařízení Brusel I. bis neshledal prokázané, neboť žalovaný smlouvu mezi účastníky, jejíž součástí by byla taková dohoda, nepředložil. S odkazem na závěry, přijaté Vrchním soudem v Praze v usnesení ze dne 27. 1. 2009 sp. zn. 5 Cmo 473/2008 dále dovodil, že v případě směnečných žalob je třeba příslušnost soudu posuzovat podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis. Podle tohoto ustanovení osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Ustanovení dopadá i na nároky ze směnek, které sice mají povahu jednostranného právního úkonu, avšak vznikají na základě dohody (směnečné smlouvy) výstavce a remitenta.4. Soud tak uzavřel, že příslušnost soudu se řídí čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel I bis a Městský soud v Praze je tedy soudem příslušným k rozhodování ve věci, neboť žaloba byla podána podle místa plnění ze směnky. Věcná příslušnost byla stanovena podle ust. § 9 odst. 2 písm. j) o. s. ř. a místní příslušnost podle ust. § 87 písm. e) o. s. ř. Z uvedených důvodů námitku nedostatku pravomoci Městského soudu v Praze jako nedůvodnou zamítl.5. Žalovaný ve včas podaném odvolání navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, řízení zastavil a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému. S odkazem na odvolací důvody, vymezené v ust. § 205 odst. 2 písm. b), e), f) a g) o. s. ř. vytkl soudu, že nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a předloženým důkazům, argumentací žalovaného ohledně nedostatku pravomoci soudu se nezabýval. Formálně se ztotožnil s argumentací žalobce, kterou žalovaný považuje za dezinterpretaci jednotlivých ustanovení protokolu o odevzdání směnky. Žalovaný zdůraznil, že v protokolu žalobce potvrdil všechny v něm uvedené skutečnosti, včetně uzavření smlouvy dne 19. 2. 2020. Protokol byl sepsán na základě čl. 3 odst. 2 smlouvy. Soudem přijatý závěr, že žalovaný neprokázal uzavření smlouvy mezi účastníky nemůže obstát. Zcela pominul písemné prohlášení obchodníka zastřešujícího komunikaci mezi žalobcem a žalovaným ohledně potvrzení skutečnosti, že žalobce si obě vyhotovení smlouvy ponechal. Jedná se o důkaz, který dosud v řízení nebyl proveden. Soudem zjištěný skutkový stav proto není úplný. Proces uzavírání smluv o vystavení směnek a navazujících protokolů o odevzdání směnek a další směnečné dokumentace, stejně jako proces předání konkrétní směnky do dispozice klienta žalovaného zabezpečují specializované společnosti. V případě žalobce se jednalo o společnost , právnická osoba, , se sídlem v , Anonymizováno, . Předkládá výňatek ze své emailové komunikace, v němž jej zaměstnankyně společnosti , Anonymizováno, informuje, že žalobce disponuje podepsanou smlouvou, kterou účelově zadržuje a podmiňuje její vydání úhradou směnky. Tento důkaz vyvrací tvrzení žalobce, že smlouvu neuzavřel. V důsledku nesprávných a neúplných skutkových zjištění dospěl soud prvního stupně také k nesprávnému právnímu závěru, že je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí této směnečné věci. Dohodou účastníků byla dle čl. 25 bodu 1 Nařízení Brusel I bis založena pravomoc soudů Slovenské republiky. Námitka nedostatku pravomoci Městského soudu v Praze je proto důvodná.6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení (ust. § 212 a § 212a o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).7. Soud prvního stupně postupoval zcela správně, když pravomoc (mezinárodní příslušnosti) českých soudů posuzoval podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný je zahraniční právnickou osobou se sídlem ve , Anonymizováno, a jedná se tak o spor s cizím prvkem.8. Předmětem přezkumu odvolacího soudu je posouzení otázky, zda v projednávané věci žalovaný prokázal své tvrzení o uzavření dohody o příslušnosti soudů , Anonymizováno, ve smyslu čl. 25 Nařízení Brusel I bis. Z tohoto ustanovení vyplývá, že dohodnou-li se strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Taková dohoda o příslušnosti musí být uzavřena písemně nebo ústně s písemným potvrzením nebo ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, případně v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí. Dohoda o příslušnosti, která je součástí smlouvy, je považována za dohodu nezávislou na ostatních ustanoveních smlouvy a její platnost nelze zpochybnit pouze z důvodu neplatnosti smlouvy.9. Odvolací soud vyšel z obsahu spisu. Uzavření dohody o příslušnosti soudů , Anonymizováno, se žalovaný dovolal v podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a doložil jej návrhem smlouvy o vystavení vlastní směnky a dohody o započtení pohledávek ze dne 19. 2. 2020 a protokolem o odevzdání vlastní směnky z téhož dne. Z podaného odvolání vyplývá, že návrh smlouvy i protokol vypracoval žalovaný a prostřednictvím společnosti , právnická osoba, jej doručil žalobci. Protokol podepsaný žalobcem i žalovaným dne 19. 2. 2020 byl soudu předložen. Smlouva podepsaná oběma smluvními stranami soudu předložena nebyla, byl předložen pouze návrh smlouvy, podepsaný žalovaným. Uzavření smlouvy, resp. akceptaci návrhu smlouvy, jejíž obě vyhotovení si žalobce dle žalovaného účelově ponechal, dovozuje žalovaný z čl. 1 protokolu, v němž je uvedeno, že smluvní strany uzavřely dne 19. 2. 2020 smlouvu o vystavení vlastní směnky a dohody o započtení pohledávek. Dále uzavření smlouvy dovozuje žalovaný z emailu společnosti , právnická osoba, ze dne 22. 6. 2020. Z něj odvolací soud zjistil, že v něm ohledně nevrácených dokumentů zaměstnankyně uvedené společnosti , Anonymizováno, sděluje žalovanému, že žalobce (klient , Anonymizováno, ) u jednorázových smluv dokumentaci nepovažoval za jasnou a odmítl smlouvu podepsat i přes žalovaným poslané vysvětlení. Společnost pochybila s urgencí dodání smlouvy v souvislostí se situací kolem nemoci Covid. Dále se v emailu uvádí, že žalobce podepsanou smlouvu dodá ihned po vyplacení zbylých osmi milionů ke dni 30. 6. 2020. Současně se v emailu uvádí, že podle názoru právníků, s nimiž společnost spolupracuje, je hlavním podkladem pro jakýkoliv spor směnka samotná a dodání podepsaných smluv to neovlivní.10. Na základě shora uvedených listin neshledal odvolací soud tvrzení žalovaného o uzavření písemné dohody o výlučné příslušnosti (pravomoci) soudů Slovenské republiky k rozhodování sporu z předmětné směnky prokázáno. Z tvrzení žalovaného vyplývá, že návrh smlouvy, jejíž součástí je návrh samostatné dohody o výlučné příslušnosti soudů , Anonymizováno, dle čl. 25Nařízení Brusel I bis, jakož i návrh protokolu vypracoval žalovaný dne 19. 2. 2020 a pr