12 Cmo 47/2021-121 — Vrchní soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl v bodě I. výroku o ponechání směnečného platebního rozkazu ze dne 25. 5. 2019 čj. 49 Cm 33/2020-26 v platnosti a v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 35 138,40 Kč.2. Podle odůvodnění se žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu žalobce domáhal původně na společnosti , Anonymizováno, a na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 268 731,51 Kč ze směnky, vystavené společností , Anonymizováno, dne 5. 8. 2016 na řad žalobce, na směnečný peníz 268 731,51 Kč, opatřené doložkou bez protestu, splatné dne 2. 1. 2019, avalované žalovaným. Na směnku nebylo plněno.3. Ve vztahu k žalovanému 1) byl směnečný platební rozkaz zrušen a věc byla vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí.4. V námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaný uvedl, že sporná směnka, která byla vystavena jako blankosměnka, zajišťovala pohledávky žalobce ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, . Pravidla pro její vyplnění byla sjednána v bodě 8.1 úvěrové smlouvy, podle něhož jako směnečná suma mohla být doplněna částka nepřevyšující pohledávky splatné ke dnu splatnosti blankosměnky. Na základě výzvy žalobce byla zajištěná úvěrová pohledávka v červnu 2018 uhrazena. Žalobce proto nebyl oprávněn směnku doplnit. Směnka je neplatná z důvodu absence slibu zaplatit určitou peněžitou sumu. Za neoprávněné považuje i náklady řízení, neboť v době zaslání předžalobní výzvy již byla směnkou zajištěná pohledávka zaplacena a směnka ještě nebyla splatná.5. Žalobce ve vyjádření k námitkám žalovaného potvrdil, že v červnu 2018 přijal platbu ve výši 253 791,94 Kč z účtu č. , č. účtu, , která měla být využita na úhradu pohledávky. tato částka však byla vrácena na uvedený účet na základě zajišťovacího příkazu Policie ČR ze dne 27. 6. 2018. Navíc platba byla provedena osobou odlišnou od disponenta tohoto účtu. Žalobce sice platbu obdržel, ale nebyl oprávněn s prostředky disponovat. Poskytnutím součinnosti Policii ČR plnil si své zákonné povinnosti a to mu nemůže být přičítáno k tíži. Úhradu pohledávky by žalovaný musel důkazně podložit formou kvitance či jinými doklady. Dále pak poukazuje na samostatnost směnečného závazku, odděleného od závazku, který byl důvodem vystavení směnky. Z přiložených listin plyne, že směnka byla vystavena jako zajišťovací instrument k úvěrové smlouvě a je zjevná její ekonomická kauza. Směnka obsahuje číselný údaj směnečného peníze. To postačuje. Žaloba byla podána oprávněně, směnečná suma nebyla uhrazena na základě výzvy ani po podání žaloby. Žalobci právem náleží náhrada nákladů řízení.6. Z provedeného dokazování (prvopis směnky, předžalobní výzva ze dne 29. 6. 2018 včetně připojeného poštovního archu, smlouva o úvěru č. , tel. číslo, a prohlášení avalisty ze dne 5. 8. 2016, usnesení Policie ČR ze dne 5. 9. 2019 č. j. , Anonymizováno, ) soud zjistil, že směnku vlastní vystavila společnost , Anonymizováno, dne 5. 8. 2016 na řad žalobce, na směnečný peníz 268 731,51 Kč, se splatností dne 2. 1. 2019. Směnka je opatřena doložkou bez protestu a je opatřena avalem , Jméno žalovaného, . Dle smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , uzavřené mezi žalobcem a výstavcem směnky dne 5. 8. 2016 sloužila předmětná směnka, vystavená dle bodu 7 smlouvy jako zajišťovací blankosměnka, avalovaná , Jméno žalovaného, , k zajištění úvěru. Avalista smlouvu podepsal jako jednatel výstavce. V bodu 8.1.1 smlouvy výstavce udělil bance právo vyplnit předanou blankosměnku o údaj směnečné sumy, data splatnosti, platebního místa a doložky bez protestu. V prohlášení avalisty ze dne 5. 8. 2016 žalovaný prohlásil, že připojil svůj podpis na směnky vystavené za podmínek výše uvedené smlouvy o úvěru s úmyslem převzít směnečné rukojemství. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván dne 29. 6. 2018, výzva byla odeslána poštou. Podle výpisu ze žalobcova účtu č. , č. účtu, byla dne 25. 6. 2018 na tento účet připsána částka 253 791,94 Kč, poukázaná společností , právnická osoba, . Dle sdělení banky měla být tato částka přeúčtována na úvěrový účet společnosti , Anonymizováno, , vedený žalobcem. Policie ČR usnesením ze dne 5. 9. 2019 č. j. , Anonymizováno, rozhodla o vydání peněžních prostředků ve výši 253 791,94 Kč z bankovního účtu č. , č. účtu, společnosti , právnická osoba, . s odůvodněním, že při předmětné transakci bylo zneužito vstupní heslo k uživatelskému účtu jediného disponenta účtu, , Anonymizováno, . Policie ČR usnesením ze dne 9. 12. 2019 trestní věc podezření ze spáchání trestných činů neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku a neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací, kterých se měl dopustit , Jméno žalovaného, , odložila. Policie má za prokázané, že transakci , Anonymizováno, provedl de facto se souhlasem , Anonymizováno, , což je okolností vylučující protiprávnost jeho jednání.7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu neshledal soud námitkovou obranu žalovaného důvodnou.8. Námitku neplatnosti směnky vyhodnotil jako nedůvodnou. Grafickou podobu směnky je nutno nahlížet v celém kontextu. Směnka bezpodmínečný závazek výstavce směnky zaplatit žalobci dne 2. 1. 2019 směnečnou sumu ve výši 268 731,51 Kč obsahuje. Absence slovního vyjádření směnečné sumy nečiní směnku neplatnou.9. Nedůvodnou shledal také námitku, že směnkou zajištěná pohledávka z úvěru byla uhrazena a žalobce nebyl oprávněn blankosměnku doplnit. V řízení bylo provedenými důkazy prokázáno, že částka ve výši 253 791,94 Kč byla poukázána a na příslušný účet připsána dne 25. 6. 2018 v souladu s instrukcemi ve výzvě žalobce k plnění. Tyto finanční prostředky však byly zajištěny na základě příkazu Policie ČR ze dne 27. 6. 2018 a na základě zjištění, že platba byla zadána jinou osobou než disponentem účtu, byly dne 10. 12. 2019 vráceny oprávněné osobě. Z tohoto důvodu nelze platbu považovat za řádné plnění nesplacené pohledávky z úvěru. Policejní orgán tuto platbu považoval za neoprávněnou transakci, byť provedenou se souhlasem poškozeného , Anonymizováno, S ohledem na vrácení finanční prostředků na účet společnosti , právnická osoba, . dluh z úvěru nebyl uhrazen. Žalobce žádné plnění neobdržel a byl oprávněn blankosměnku v chybějících údajích dle smlouvy doplnit. Žalovaný na základě usnesení a závěrů policejního orgánu si měl být vědom, že k úhradě dluhu a zániku závazku nedošlo.10. Právní poměry účastníků posoudil podle zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ) a o.s.ř. Žalovaný jako směnečný rukojmí je stejně jako výstavce směnky přímým dlužníkem a je zavázán jako ten, za koho se zaručil. Protože směnku neuhradil, jeho směnečný závazek avala nadále trvá.11. Soud z uvedených důvodů podle ust. § 175 odst. 4 o. s. ř. rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti a v řízení úspěšnému žalobci přiznal podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení.12. Žalovaný ve včas podaném odvolání a jeho doplnění navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že směnečný platební rozkaz zruší. V úvodu zrekapituloval, že předmětná směnka byla vystavena jako zajišťovací blankosměnka ke smlouvě o úvěru č. , Anonymizováno, , uzavřené dne 5. 8. 2016. Úvěrový dlužník byl k úhradě úvěru na účet specifikovaný ve výzvě vyzván dne 14. 2. 2018. Dne 25. 6. 2018 žalobce obdržel platbu, poukázanou v souladu s výzvou. Podle § 1957 obč. zák. plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, je dluh splněn připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele. Jde o hmotně právní skutečnost, která nastala, a důsledkem byl zánik zajištěné pohledávky. Závěr soudu, že dluh uhrazen nebyl, pokud finanční prostředky po provedeném šetření policejních orgánů byly vráceny na účet společnosti , právnická osoba, ., považuje za nesprávný. Soud se totiž nevypořádal s povahou rozhodnutí policejního orgánu a jeho hmotně právními následky ani se závěry orgánu PČR k předmětné platbě. Zkoumání okolností blokace či vrácení platby nemůže mít vliv na hmotněprávní splnění dluhu. S odkazem na závěry v rozhodnutí , Anonymizováno, uvádí, že rozhodnutí vydané podle ust. § 80 zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád, neřeší otázku vlastnictví k věci, nemá pro tuto otázku konstitutivní ani deklaratorní význam a nebrání tomu, aby se jiná osoba, především vlastník věci, domáhala vydání věci podle občanskoprávních předpisů. Zdůraznil, že usnesením PČR č. j. , Anonymizováno, ze dne 9. 12. 2019 bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že předmětná platba nebyla provedena neoprávněně, když byla provedena se souhlasem společnosti , právnická osoba, . Usnesení nemá deklaratorní ani konstitutivní účinky, a pokud byla platba vrácena, bylo věcí žalobce požadovat vydání platby od společnosti , právnická osoba, , která se takto bezdůvodně obohatila. Mohl případně také uplatnit právo na náhradu škody vůči státu za nesprávný úřední postup. O vrácení platby rozhodl policejní orgán předčasně při nedostatečně zjištěném s