12 Cmo 57/2021-219 — Vrchní soud v Praze

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně zastavil odvolací řízení (bod I. výroku) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod II. výroku). V odůvodnění uvedl, že žalovanému č. 2 byla dne 7. 1. 2021 doručena výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání proti rozsudku ze dne 12-. 5. 2020, č. j. 56 Cm 9/2019-132. Soud postupoval podle § 9 odst. 1 a odvolací řízení zastavil, neboť soudní poplatek za odvolání nebyl žalovaným ve stanovené lhůtě, tj. do 22. 1. 2021 zaplacen. Náklady odvolacího řízení žádnému z účastníků nevznikly.2. Žalovaný č. 2 napadl usnesení včasným odvoláním, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že postup soudu prvního stupně, který po žalovaném č. 2 vymáhá zaplacení soudního poplatku za odvolání i přesto, že žalovaný č. 2 je fakticky nemajetný, je v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, resp. právem na přístup k soudu.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného č. 2 není důvodné.4. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalovaný č. 2 podal odvolání proti rozsudku ze dne 12. 5. 2020, č. j. 56 Cm 9/2019-132. Usnesením ze dne 1. 6. 2020, č. j. 56 Cm 9/2019-140a) byl žalovaný č. 2 poprvé vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 15 491 Kč, za současného poučení o zastavení řízení v případě nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení výzvy. Žalovaný č. 2 opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků, které mu nebylo usnesením ze dne 9. 7. 2020, č. j. 56 Cm 9/2019-153, které nabylo právní moci dne 30. 9. 2020, přiznáno. Řízení o jeho v pořadí druhé žádosti o osvobození od soudních poplatků bylo zastaveno (usnesením ze dne 20. 10. 2020, č. j. 56 Cm 9/2019-195, které nabylo právní moci dne 5. 1. 2021).5. Poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, vzniká podáním odvolání, přičemž poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 4 odst. 1 písm. b) a § 7 odst. 1 ZoSP). Z citovaných ustanovení pro žalovaného č. 2 vyplývala povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání již v okamžiku, kdy odvolání proti rozsudku podal, tj. dne 27. 5. 2020. Vzhledem k tomu, že svou poplatkovou povinnost nesplnil, byl soudem usnesením ze dne 1. 6. 2020 vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 15. 491 Kč ve lhůtě patnácti dnů od doručení výzvy za současného poučení o následcích nesplnění výzvy spočívající v zastavení odvolacího řízení. Touto výzvou tak byla žalovanému č. 2 v podstatě poskytnuta další lhůta k zaplacení soudního poplatku. Žalovaný č. 2 ani v této dodatečné lhůtě, ani v průběhu následujících osmi měsíců, kdy bylo rozhodováno o jeho dvou žádostech o osvobození od soudních poplatků, soudní poplatek za odvolání nezaplatil a vyvolal tak nedostatek podmínky řízení, které bylo poté soudem prvního stupně v souladu se zákonem zastaveno (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).6. Obranou žalovaného č. 2 týkající se jeho faktické nemajetnosti se odvolací soud nezabýval, neboť usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení (§ 212a odst. 6 o. s. ř.). O žádostech žalovaného č. 2 o osvobození od soudních poplatků založených na jeho faktické nemajetnosti již soudy obou stupňů pravomocně rozhodly. Předmětem odvoláním napadeného usnesení bylo pouze splnění podmínky řízení.7. S ohledem na shora uvedené shledal odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně věcně správným a podle ustanovení § 219 o. s. ř. jej potvrdil.8. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2 žádnému z nich právo na jejich náhradu nepřiznal, když žalovaný č. 2 nebyl v odvolacím řízení úspěšný a úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly.