12 Cmo 91/2020-76 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 19. 7. 2019, č. j. 54 Cm 170/2019-10 a v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 12 651,63 Kč.2. V odůvodnění soud návrhu žalobce směnečným platebním rozkazem vyhověl žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 46 589 Kč z vlastní směnky, vystavené žalovaným dne 26. 6. 2010 na řad žalobce, splatné dne 4. 6. 2019.3. Ve včas podaných námitkách žalovaný uvedl, že se jedná o blankosměnku, která zajištovala nároky žalobce z dohody o uznání dluhu č. , Anonymizováno, , kterou považuje zcela neplatnou. K jejímu uzavření došlo v rámci rozhodčího řízení, zahájeného žalobcem na základě rozhodčí doložky, sjednané v úvěrové smlouvě, uzavřené se žalovaným dne 3. 3. 2008 ve znění dodatku ze 7. 3. 2008. Podle této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Na základě rozhodčího nálezu, vydaného rozhodcem , Anonymizováno, v rozhodčím řízení, byla vedena exekuce, která skončila k 10. 5. 2019 uhrazením celé dlužné částky. Na poskytnutý úvěr žalovaný žalobci takto uhradil nejméně 269 553,06 Kč. V průběhu rozhodčího řízení, v němž nebylo rozhodnuto o námitkách žalovaného, směřujících do nepřiměřené výše smluvní pokuty, byla žalovanému žalobcem předložena dohoda o uznání dluhu, která současně s příslibem dalšího pokračování splátek obsahuje uznání těchto smluvních pokut žalovaným. To svědčí o podvodném úmyslu žalobce. V dohodě se žalovaný kromě nesplacené části úvěru a odměny za jeho poskytnutí, navýšených o smluvní pokutu ve výši 82 776 Kč, zavazuje uhradit ještě další smluvní pokutu ve výši 46 589 Kč. Tato částka v kolonce 12 odpovídá částce doplněné do směnky a je zřejmé, že směnka měla tuto smluvní pokutu zajištovat. Smluvní podmínky, které jsou součástí dohody o uznání dluhu a jsou co do obsahu obtížně srozumitelné a pro velikost písma nečitelné, žalovaný nepodepsal. Způsob určení smluvní pokuty, sjednané v bodě 4. 1 pro případ prodlení žalovaného s úhradou závazků z dohody není v dohodě ani smluvních podmínkách specifikován. Toto ujednání je v rozporu s dobrými mravy s ohledem na skutečnost, že sjednání této pokuty předchází smluvní pokuta ve výši 82 776 Kč, představující již 136% jistiny. Bod 7. 3 smluvních podmínek obsahuje ujednání, opravňující věřitele pro případ prodlení žalovaného s úhradou konečného závazku z dohody vyplnit blankosměnku v údaji směnečného peníze, data splatnosti a platebního místa a uplatnit ji. Tohoto ujednání si však žalovaný při podpisu směnky nebyl vědom, ujednání je neplatné pro neurčitost a nemožnost splnění, neboť žalovaný neměl možnost zjistit, kdy a kde má směnku zaplatit. Žalobce jako datum splatnosti vyplnil datum 4. 6. 2019, tedy datum následující devět let po uzavření dohody, kdy již byl žalovaný oprávněně přesvědčen, že všechny závazky žalobci splatil. Dohodu o uznání dluhu včetně dohody o vyplnění blankosměnky považuje za neplatnou. Pojem smluvní odměna, obsažený v úvěrové smlouvě, je obsažen také v dohodě o uznání dluhu, v níž původní příslušenství je jistinou pohledávky. Ujednání o smluvní odměně je neplatné. Vrchní soud , Anonymizováno, v rozhodnutí 11 VSOL 45/2012-129 takové ujednání o smluvní odměně shledal neplatné pro rozpor s dobrými mravy a s ust. § 56 odst.1 obč. zák., neboť k újmě spotřebitele znamená značnou nerovnost v právech a povinnostech. V rozporu s dobrými mravy bylo již jednání žalobce, který pravděpodobně využil neznalost žalovaného o institutu uznání dluhu a v době probíhajícího rozhodčího řízení mu nabídl splátkový kalendář a příslibem oddálení exekuce, ačkoliv věděl, že žalovaný neuznává ani původně sjednanou smluvní pokutu. Podle závěrů, přijatých Ústavním soudem v nálezu ze dne 26. 6. 2010 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a aplikovatelných v této věci je v případě neplatnosti dohody o uznání dluhu neplatné také v ní obsažené ujednání o smluvní pokutě a zajištění blankosměnkou. Na žalovaného se vztahují zákonná ustanovení o ochraně spotřebitele a jako na spotřebitele na něj má být nahlíženo i v rámci směnečného řízení. Směnečná dohoda o vyplnění blankosměnky je tedy rovněž smlouvou spotřebitelskou. S odkazem na soudní judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu, dále v námitkách specifikovanou, a na Směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách na úpravu v ust. § 56 odst. 1 a 55 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. dovozuje, že zakázaným ujednáním, způsobujícím značnou nerovnováhu v právech povinnostech, je smluvní ujednání o vyplnění blankosměnky v případě, kdy směnečná dohoda neobsahovala žádné konkrétní omezení ohledně práva žalobce vyplnit směnečnou sumu a datum splatnosti. V této souvislosti se dovolává závěrů, přijatých Krajským soudem v , adresa, v rozsudku ze dne 29. 3. 2018 sp. zn. 3 Icm 4131/2017-43, podle nichž rizika blankosměnek vystavených na řad věřitele nepochybně průměrný spotřebitel není schopen náležitě posoudit ani se jim bránit a ze směnky, vyplněné věřitelem na základě neplatné dohody o vyplnění blankosměnky není dlužník povinen plnit. I kdyby dohoda nebyla neplatná, jednalo by se o zneužití práva dle ust. § 8 zák. 89/2012 Sb. s ohledem na neúměrné navýšení závazků dlužníka ukryté do směnečné smlouvy. Závěry, přijaté soudem v citovaném rozsudku se uplatní i v této věci. Ze směnky tedy žalovaný není povinen plnit.4. Žalobce ve vyjádření k námitkám uvedl, že žalovanému v minulosti poskytl úvěr, který nebyl řádně splácen. Pohledávka z úvěru byla uplatněna v nalézacím řízení, v jehož průběhu byla uzavřena dohoda, v níž žalovaný dluh uznal a zavázal se jej uhradit do tří pracovních dnů s tím, že pokud tak neučiní, může jej včetně smluvní pokuty splácet v 60 splátkách. To není v rozporu s dobrými mravy. Smluvní pokuta zaplacena nebyla a byla tedy vymáhána až v exekučním řízení. Žalovaný nemusel dohodu uzavírat, nešlo o poskytnutí úvěru, ale o řešení dluhu. Žádný zákon využití směnky pro případ dohody o uznání dluhu v rozhodné době nezakazoval.5. Na základě provedeného dokazování (spornou směnkou, dohodou o uznání dluhu ze dne 26. 6. 2010 č. 9100221453, smlouvou o revolvingovém úvěru č. 9100221453 ze dne 3. 3. 2008, a dodatkem k této smlouvě ze dne 7. 3. 2008, rozhodčím nálezem , Anonymizováno, ze dne 22. 7. 2010 a návrhem na nařízení exekuce dle tohoto rozhodčího nálezu, vyrozuměním soudního exekutora o právní moci usnesení o zastavení exekuce, vyčíslením exekuce z 12. 7. 2019) soud uzavřel, že směnka, o jejíž pravosti nebyl důvod pochybovat, byla vystavena jako zajišťovací blankosměnka k dohodě o uznání dluhu, sjednané mezi účastníky, tedy nikoliv ke spotřebitelskému úvěru. Žalovanému byla sjednáním dohody poskytnuta možnost uznaný závazek uhradit do tří pracovních dnů, a pokud tak neučiní, byla sjednána dohoda o splátkách dluhu včetně sjednané smluvní pokuty. Ohledně rozporu smluvní pokuty s dobrými mravy odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1641/2018, sp. zn. 20 Cdo 1449/2018. Vzhledem k tomu, že výše smluvní pokuty činila 25% a byla rozložena do pěti let, nelze ji v intencích citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu shledat neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. K žalovaným namítanému jednání žalobce, který návrh dohody žalovanému předložil v době probíhajícího nalézacího rozhodčího řízení, soud uvedl, že bylo na žalovaném, zda takovou dohodu uzavře. Nejednalo se o smlouvu o spotřebitelském úvěru, žádný předpis nezakazoval zajištění závazků z takové dohody blankosměnkou. Dohoda o vyplnění blankosměnky jako součást dohody o uznání dluhu byla sjednána určitě a srozumitelně, soud ji neshledal v rozporu s dobrými mravy. Výší smluvní pokuty, sjednané v úvěrové smlouvě se nezabýval, neboť posouzení podmínek úvěrové smlouvy není předmětem řízení.6. Námitky neshledal důvodné a proto ponechal soud směnečný platební rozkaz v platnosti. O nákladech námitkového řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal úspěšnému žalobci.7. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, v němž navrhl napadený rozsudek změnit tak, že se směnečný platební rozkaz zrušuje v celém rozsahu a žalobci se ukládá povinnost k náhradě nákladů řízení. Vytkl soudu, že se dostatečně nevypořádal s jeho námitkami proti směnečnému platebnímu rozkazu a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud prvního stupně v odůvodnění přijal závěr, že směnka byla vystavena jako blankosměnka k zajištění dohody o uznání dluhu, a nikoliv ke spotřebitelskému úvěru. Nic takového žalovaný v námitkách netvrdil, dovolával se však ochrany vyplývající z jeho postavení spotřebitele, neboť dohoda o uznání dluhu byla nepochybně smlouvou spotřebitelskou. S námitkou žalovaného, zda ujednání obsažená v této dohodě nejsou jednostranně nevýhodná v neprospěch spotřebitele a tudíž neplatná, se soud nezabýval vůbec. Na posouzení dohody o uznání dluhu se vztahují závěry Krajského soudu v , adresa, ve věci sp. z