12 Cmo 97/2021-100 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně žalovaným uložil v bodě I. výroku povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 832 640 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. od 2.3.2020 do zaplacení a úrokový výnos ve výši 9,6% p.a. z částky 800 000 Kč od 2.3.2020 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a v bodě II. výroku povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 93 106 Kč.2. Žalovaní podali proti rozsudku včasné odvolání, v němž pouze odkázali na ust. § 205 odst. 2 písm. g) a e) o. s. ř. a v něm vymezené odvolací důvody. V intencích ust. § 212a odst. 2 tedy odvolání neobsahovalo žádný odvolací důvod a žalovaní byli proto usnesením č. j. 7 Cm 49/2020-96 ze dne 22. 3. 2021 vyzváni k odstranění vad podaného odvolání ve lhůtě 5 dnů, v rozsahu a způsobem v usnesení specifikovaným. Byli současně poučeni o důsledcích nesplnění výzvy, spočívajících v odmítnutí odvolání. Výzva byla společné právní zástupkyni žalovaných doručena 24. 3. 2021 a nebylo na ni reagováno.3. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 211 a 43 odst. 2 o. s. ř. a odvolání žalovaných odmítl, neboť vady odvolání brání možnosti v řízení pokračovat.4. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a 146 odst. 3 o. s. ř. žalobci, jemuž by náležela náhrada nákladů, žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, a proto nebyla náhrada přiznána žádnému z účastníků.