14 Cmo 101/2021-101 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zastavení řízení (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 10 712 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.) a dále rozhodl o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč žalobci (výrok III.).2. Výrok II. soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 146 odst. 2 větu první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, tím, že žalobce vzal žalobu zpět, neboť došlo k uspokojení uplatněného nároku. Soudu byla dne 28. listopadu 2019 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost umožnit žalobci nahlédnout do v žalobě blíže specifikovaných listin a dále informovat žalobce o dalších v žalobě konkretizovaných skutečnostech. Podáním doručeným soudu dne 5. dubna 2020 vzal žalobce žalobu částečně zpět, neboť v převážné části došlo po podání žaloby k uspokojení uplatněného nároku. Soud tak řízení v uvedené části zastavil. Při ústním jednání konaném dne 21. září 2020 vzal žalobce po vyjádření žalovaného žalobu v další části zpět a následně pak podáním doručeným soudu dne 17. 2. 2021 vzal žalobce žalobu zpět ve zbylém rozsahu, neboť žalovanou povinnost splnila žalovaná v říjnu 2020. Soud prvního stupně tedy řízení dle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalobci přiznal jejich náhradu, neboť uplatněný nárok byl žalovaným uspokojen v průběhu řízení po podání žaloby, jak vyplývá z podání žalovaného ze dne 28. února 2020 i z protokolu o jednání ze dne 21. září 2020. Náklady vynaložené žalobcem v celkové výši 10 712 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, odměny za zastoupení advokátem ve výši 4 x 1 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), tj. příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření ze dne 4. dubna 2020, účast při ústním jednání dne 21. září 2020 a sepis zpětvzetí žaloby ze dne 17. února 2020, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 4 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši 1 512 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.3. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, navrhuje, aby jej odvolací soud změnil tak, že se žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.4. Odvolatelka má za to, že ke zpětvzetí žaloby a zastavení řízení nedošlo z důvodu chování a jednání jednatele žalované, ale že se na zastavení řízení podílel minimálně z poloviny svým jednáním sám žalobce. Odvolatelka tvrdí, že žalobce vědomě a dlouhodobě zadržoval účetní doklady včetně bankovních výpisů za účetní období do konce roku 2017, a předmětem žádané informační povinnosti byly i listiny, které měl a zadržoval právě žalobce, jak ostatně zjistila právní zástupkyně žalované při setkání společníků dne 27. ledna 2020. Všechny bankovní výpisy a stavy pokladen za období 2015 – 2017 se měly - dle odvolatelky - nacházet v krabici s doklady, kterou obdržela právní zástupkyně žalované dne 23. září 2020 v kanceláři právního zástupce žalobce. Odvolatelka má tedy za to, že většina v žalobě vznesených dotazů je ze strany žalobce čistě šikanózních, neboť žalobci je stav společnosti dlouhodobě a dostatečně znám. Z těchto důvodů tudíž žalovaná ani nebyla schopna na většinu dotazů žalobce odpovědět, když žádnými doklady na rozdíl od žalobce nedisponovala. Teprve až ve chvíli, kdy žalovaná všechny potřebné listiny od žalobce obdržela, mohla je naskenovat a v této formě zaslat elektronicky zpět žalobci dne 29. října 2020, a ten posléze vzal žalobu zpět. Odvolatelka je tedy přesvědčena, že žaloba minimálně v rozsahu týkajícím se vyžadovaných listin za období let 2015 – 2017 byla zbytečná, a že jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by odvolací soud měl ohledně nákladů řízení rozhodnout jinak než soud prvního stupně a zohlednit podíl žalobce na zastavení řízení.5. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil tak, že skutečnosti v něm tvrzené pokládá za zcela nedůvodné a účelové a navrhuje, aby odvolací soud výrok II. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.6. Žalobce má za to, že odvolání žalované opětovně dokazuje naprosté nepochopení povinností jednatele ve vztahu k obchodnímu vedení společnosti. Odvolání stojí na domněnce, že žalobce disponoval veškerými informacemi o stavu společnosti, jakož i podklady, které dokonce dle tvrzení odvolatelky zadržoval. Taková tvrzení žalobce striktně odmítá, pokládá je za účelová a svědčící o naprosté ignoraci či neschopnosti dostát zákonným povinnostem jednatele, jakož i o naprostém chaosu, který v účetnictví a archivnictví společnosti je jejím jednatelem vyvolán. Žalobce plně odkazuje na svá tvrzení uvedená v žalobě, ve které jsou rovněž uvedeny dotazy a požadavky na poskytnutí listin, které žalobci ze strany žalované ani přes předchozí písemné výzvy dle § 155 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech /zákon o obchodních korporacích, dále jen „ZOK“/nebyly poskytnuty, což samo o sobě potvrzuje fakt, že žaloba byla podána důvodně a teprve až na základě postupné součinnosti ze strany žalované v průběhu řízení byla žaloba vzata zpět. Žalobce připomíná povinnosti jednatele vůči společnosti i vůči samotným společníkům vyplývající mimo jiné z § 196 ZOK a uvádí, že jednatel tyto povinnosti mnoho let neplnil, nevedl řádně účetnictví a evidenci majetku, nesvolával valnou hromady a ani neinformoval společníky o stavu společnosti. K tomu žalobce připomíná, že jakkoli může jednatel společnosti (byť dle žalobce nepravdivě a účelově) tvrdit, že neměl údajně všechny podklady pro podání informací, jsou tato tvrzení s přihlédnutím k povinnostem jednatele vést a spravovat řádně účetnictví společnosti zcela irelevantní, navíc za situace, kdy si společnost mohla všechny žalobcem požadované výpisy z účtu vyžádat u bank.7. Po přezkoumání usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212 o. s. ř.) odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Z předloženého spisu se podává žaloba doručená soudu prvního stupně dne 28. listopadu 2019, v níž žalobce uplatnil své právo na informace dle § 155 ZOK, specifikuje své dotazy týkající se stavu společnosti a konkretizuje listiny, které žádá od společnosti předložit, s odůvodněním, že jednatel společnosti je nečinný, od založení společnosti v roce 1999 nesvolává valné hromady, nejsou schvalovány účetní závěrky a společníkům nejsou poskytovány žádné informace o chodu společnosti. K žalobě je mimo jiné přiložena výzva ze dne 18. října 2018 adresovaná společnosti, v níž žalobce žádá jednatele společnosti o poskytnutí všech informací týkajících se společnosti. Po podání žaloby probíhala mezi stranami jednání, na jejichž základě vzal žalobce žalobu částečně zpět pro částečné uspokojení uplatněného nároku a soud prvního stupně tak usnesením ze dne 26. června 2020, č. j. 44 Cm 114/2019-44, v požadovaném rozsahu řízení zastavil. Z protokolu o jednání ze dne 21. září 2020 se podává, že žalobce vzal žalobu v další části zpět a následně pak podáním ze dne 17. února 2020 (správně 2021 – pozn. odvolacího soudu) i ve zbylé části, neboť došlo ze strany žalované k úplnému splnění požadovaného nároku. Soud prvního stupně proto vydal odvoláním napadené usnesení a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení, neboť k uspokojení nároku došlo až v průběhu nadepsaného řízení.9. Obecně platí, že náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno a jejím smyslem je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. dubna 2003, sp. zn. II. ÚS 563/01). Pokud tedy soud zastavuje řízení, zabývá se v souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno.10. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).11. V poměrech projednávané věci dospěl odvolací soud ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, neboť jak z předloženého spisu, tak ze všech vyjádření žalobce i žalované vyplývá, že žaloba byla podána důvodně a k uspokojení nároku došlo až teprve v průběhu řízení. Ostatně ze sbírky listin obchodního rejstříku (dostupného na www.justice.cz) odvolací soud zjistil, že společnost založená v roce 1999 až do ledna 2021 nepořádala žádné valné hromady (byť se ze společenské smlouvy podává, že má být konána nejméně 2x ročně)