14 Cmo 150/2021-0 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zahájil řízení bez návrhu za účelem dosažení stavu zápisu v obchodním rejstříku se stavem skutečným (výrok I.), v jím vedeném obchodním rejstříku, v oddílu C, vložce číslo 220785 vymazal statutární orgán společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „společnost“) společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jíž při výkonu funkce zastupuje , Anonymizováno, , narozený , Anonymizováno, , bytem , adresa, , se dnem zápisu změny dnem právní moci usnesení (výrok II.), společnosti uložil povinnost zaplatit státu soudní poplatek 2 000 Kč ve lhůtě tří dnů (výrok III.).2. Své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 78 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), § 152 odst. 2, § 155 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 46 odst. 1, 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/ a § 8 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona (dále jen „živnostenský zákon“) tím, že právní moci usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2020, č. j. MSPH 95 INS 3993/2016-B-58, tj. dnem 4. listopadu 2020, zanikla , Anonymizováno, způsobilost být členem voleného orgánu, tedy i být zmocněncem právnické osoby jako člena voleného orgánu kapitálové společnosti, neboť u něj existuje překážka provozování živnosti. Poplatkovou povinnost odůvodnil odkazem na § 2 odst. 1 písm. e/, § 4 odst. 1 písm. i/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.3. Proti tomuto usnesení podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil, popř. rozhodl tak, že „se napadené rozhodnutí nevydává“.4. Poukazuje na § 153 až § 156 o. z., i na komentářovou literaturu k citovaným ustanovením; má za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně je minimálně předčasné, neboť soud prvního stupně nezkoumal splnění notifikační povinnosti zakotvené v § 153 odst. 1 o. z., či to, zda nastala situace předvídaná § 153 odst. 3 o. z.5. Odvolací soud se nejprve posuzoval, zda je odvolání proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně přípustné.6. Podle § 78 odst. 1 z. v. r. se řízení zahajuje na návrh. Má-li být dosažena shoda mezi zápisem skutečnosti a skutečným stavem, lze řízení zahájit i bez návrhu.7. Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí Okresního soudu nebo rozhodnutí Krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.8. Podle § 218 písm. c) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.9. Nadepsané řízení je řízením o statusových věcech právnických osob /§ 2 písm. e), § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)/; rejstříkové řízení je řízení svojí povahou nesporné. Podle § 13 odst. 3 z. ř. s. proti usnesení o zahájení řízení bez návrhu není odvolání přípustné; je tak zřejmé, že proti výroku I. napadeného usnesení odvolání přípustné není, a proto odvolací soud za použití § 218 písm. c) o. s. ř. a § 1 odst. 2, 3 z. ř. s. odvolání proti výroku I. napadeného rozhodnutí odmítl.10. Odvolací soud pak přezkoumal usnesení soudu prvního stupně ve zbývajícím rozsahu (tedy výroky II. a III.), a dospěl k závěru, že odvolání směřující vůči těmto výrokům není z níže důvodné.11. Podle § 8 odst. 2 věta druhá živnostenského zákona živnost nemůže provozovat fyzická nebo právnická osoba, a to po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů.12. Podle § 46 odst. 1 z. o. k. členem orgánu obchodní korporace nemůže být ten, kdo není bezúhonný ve smyslu zákona o živnostenském podnikání, a ani ten, u koho nastala skutečnost, která je překážkou provozování živnosti.13. Podle § 154 o z. je-li členem voleného orgánu právnické osoby jiná právnická osoba, zmocní fyzickou osobu, aby ji v orgánu zastupovala, jinak právnickou osobu zastupuje člen jejího statutárního orgánu.14. Podle § 155 odst. 1 o. z. byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo. Ztratí-li člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě oznámí bez zbytečného odkladu.15. Z obsahu rejstříkového spisu a úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu C, vložky 220785 se podává, že společnost vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne 30. července 2002 a má zapsaného jednatele – společnost , Anonymizováno, , IČO , IČO, , se dnem vzniku funkce 6. března 2020, přičemž jako osoba, která ji při výkonu funkce zastupuje je zapsán , Anonymizováno, , k zápisu jeho osoby do obchodního rejstříku došlo dne 11. července 2020. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2020, č. j. MSPH 95 INS 3993/2016-B-58, které nabylo právní moci dne 4. listopadu 2020, bylo mj. rozhodnuto o zrušení konkurzu na majetek dlužníka , Anonymizováno, z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující.16. Statutárním orgánem společnosti může být jiná právnická osoba, jež při výkonu funkce člena voleného orgánu zastupuje buď zmocněnec na základě smlouvy o zastoupení (zmocněncem musí být výlučně fyzická osoba), anebo člen jejího statutárního orgánu; každá zastupující osoba musí být dle § 152 odst. 2 o. z. svéprávná. Citované ustanovení však obsahuje pouze základní podmínku pro výkon funkce člena voleného orgánu; zákon o obchodních korporacích (jako lex specialis) v § 46 stanoví další podmínky, které musí člen voleného orgánu obchodní korporace splňovat, aby mohl vykonávat svou funkci. Mezi tyto podmínky zákon řadí i bezúhonnost ve smyslu živnostenského zákona, jakož i absence překážky provozování živnosti. Úprava zakotvená v § 153 o. z. se pro obchodní korporace v situaci, je-li úpadek dotčené osoby řešen konkursem, nepoužije; je tomu tak proto, že její použití vylučuje § 46 odst. 2, jež je ustanovením speciálním (shodně viz. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 137 s.). Argumentace odvolatelky tak není přiléhavá.17. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, včetně výroku III. o povinnosti společnosti zaplatit soudní poplatek mající oporu v zákoně o soudních poplatcích.18. Společnost je jediným účastníkem odvolacího řízení, proto nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.