14 Cmo 191/2021-22 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zahájil řízení o zrušení společnosti , právnická osoba, /dále jen „společnost“/ (výrok I.), společnosti ustanovil procesního opatrovníka , Anonymizováno, , advokáta, sídlem , Anonymizováno, (výrok II.), společnost zrušil a nařídil její likvidaci (výrok III.), likvidátorem jmenoval společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (výrok IV.), společnosti uložil povinnost zaplatit státu na účet soudu prvního stupně soudní poplatek 2 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci usnesení (výrok V.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).2. Proti výroku V. tohoto usnesení podal , Anonymizováno, odvolání, navrhuje, aby odvolací soud odvoláním napadený výrok změnil tak, že se povinnost k zaplacení soudního poplatku společnosti neukládá. Argumentuje tím, že se již řadu let „není jeho vůlí, ani přáním“ být společníkem společnosti, avšak v důsledku „nedostupnosti tehdejší jednatelky“ nedošlo „k relevantním krokům“.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (primárně) posuzoval, zda je odvolatel v poměrech projednávané věci osobou oprávněnou k podání předmětného odvolání.4. Podle § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/ účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.5. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. v platném znění odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.6. K podání odvolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (mutatis mutandis srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, jež jsou veřejnosti přístupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).7. Při posuzování subjektivní přípustnosti odvolání pak tedy nelze přehlédnout, že odvolateli nebyla odvoláním napadeným výrokem uložena (poplatková) povinnost, nepřísluší mu proto jakkoliv proti (společnosti) uložené poplatkové povinnosti brojit. Jinak řečeno rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku se nedotýká poměrů odvolatele, a proto podané odvolání není subjektivně přípustné.8. Proto odvolací soud odvolání odmítl dle § 218 písm. b) za současné aplikace § 218c zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/.9. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 23 věty první zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř.