14 Cmo 261/2021-0 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením uložil společnosti , Anonymizováno, , IČO , IČO, (dále jen „společnost“) pořádkovou pokutu ve výši 5 000 Kč s uvedením příslušných platebních dispozic.2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 104 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“) tím, že společnost v soudem stanovené lhůtě a ani později nepředložila k založení do sbírky listin účetní závěrky za roky 2010 až 2020; přitom taková povinnost vyplývá z § 66 z. v. r.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.4. Odvolatelka argumentuje změnami ve vlastnické struktuře ve společnosti, „probíhající pandemií Covid-19 a vládou vyhlášenými omezeními“ a poklesem objemu zakázek společnosti (a s tím související omezení její činnosti). S ohledem na uvedené požádala o osvobození od soudních poplatků.5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Z předloženého rejstříkového spisu se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně. Ze sbírky listin v elektronické podobě dostupné na www.justice.cz je patrné, že společnost skutečně účetní závěrky za roky 2010 až 2020 rejstříkovému soudu k založení do sbírky listin do dnešního dne nepředložila.7. Shora uvedené skutečnosti odvolatelka nerozporuje, stejně jako fakt, že účetní závěrky do sbírky listin obchodního rejstříku dlouhodobě nezakládá.8. Povinnost společnosti zveřejňovat účetní závěrky jejich uložením do sbírky listin jednoznačně vyplývá z § 21a zákona o účetnictví a § 66 z. v. r. Konečně tuto svoji povinnost odvolatelka ani nezpochybňuje. Zveřejňování účetních závěrek přispívá - zejména u kapitálových obchodních společností - k tvorbě transparentního podnikatelského prostředí. Účetní závěrka je cenným zdrojem informací pro potenciální investory, věřitele, dodavatele, odběratele, banky, ale také třeba pro konkurenční společnosti, které k účetním závěrkám svých konkurentů přihlíží při tvorbě optimální podnikatelské strategie - tato možnost je pochopitelně vzájemná, ovšem předpokladem je důsledné plnění řešené povinnosti. Význam této povinnosti podtrhuje též harmonizační úsilí Evropské unie stran zveřejňování (mimo jiné) účetních závěrek. Důležitost důsledného plnění této povinnosti potvrzuje možnost sankcionování jejího porušování nejen ze strany rejstříkových soudů, jak je tomu v projednávané věci, ale též finančními úřady (§ 37a odst. 1 písm. l/ zákona o účetnictví). V mezních případech je dovozována za zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění též odpovědnost trestněprávní (§ 254 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákona) a podle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, lze za zmíněný trestný čin trestat také danou právnickou osobu.9. Odvolací soud má za to, že důvody pro uložení pořádkové pokuty společnosti byly v době rozhodování soudu prvního stupně dány, a nadále trvají. K tomu odvolací soud upozorňuje, že u účetních závěrek a výročních zpráv je podle § 31 odst. 2 zákona o účetnictví 10 letá archivační povinnost, a že je to jednatel, kdo ve společnostech s ručením omezeným zajišťuje (mimo jiné) řádné vedení předepsané evidence a účetnictví (viz § 196 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech /zákon o obchodních korporacích/), včetně zákonem předepsané archivace, a též zveřejňování zákonem předepsaných listin ve sbírce listin obchodního rejstříku (srov. též § 106 odst. 2 z. v. r.).10. Odvolatelkou namítaná změna vlastnické struktury společnosti, či omezení činnosti společnosti, této odpovědnosti nezbavuje, ani nezprošťuje společnost dané povinnosti. K námitkám odvolatelky se sluší dodat, že společnost od svého vzniku (od dne 14. dubna 2010), tj. po dobu více než 10 let, svou povinnost založit požadované listiny do sbírky listin obchodního rejstříku nesplnila ani jednou. Na řečeném nemůže ničeho zvrátit ani námitka společnosti poukazující na „probíhající pandemii Covid – 19 a vládou vyhlášená omezení“, neboť nejenže v době výzvy soudu prvního stupně (ani v době rozhodování soudu prvního stupně) nebyla v platnosti žádná (protiepidemiologická) opatření, jež by splnění zákonem stanovené povinnosti společnosti bránila, nadto společnosti netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, která by jí ve splnění povinnosti bránily.11. Nelze ani přehlédnout, že do doby rozhodování odvolacího soudu uplynuly (další) 2 měsíce, v jejichž průběhu společnost svou povinnost nesplnila (jak se podává z informací dostupných na www.justice.cz); ostatně společnost ani netvrdí, že by svou povinnost – byť dodatečně – splnila (či byla připravena splnit), ani to, co jí nyní ve splnění povinnosti brání.12. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně k dosažení shora uvedeného legitimního cíle správně aplikoval § 104 z. v. r.13. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).14. Vzhledem k tomu, že společnost v tomto okamžiku netíží poplatková povinnost, nebyl důvod rozhodovat o její žádosti o osvobození od soudních poplatků. Na vysvětlenou se sluší dodat, že případné přiznané osvobození od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.) se vztahuje k poplatkové povinnosti plynoucí ze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“), jež tíží poplatníky soudního poplatku (viz § 2 ZSop), nevztahuje se však na pořádkovou pokutu udělenou dle § 104 z. v. r., jež je speciálním případem pořádkového opatření.