14 Cmo 264/2021-39 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zastavil řízení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobou ze dne 6. května 2021 se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost poskytnout jí informace jako společníkovi žalované ve smyslu § 155 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích). Jelikož spolu s podanou žalobou nebyl zaplacen soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 14. července 2021 k jeho zaplacení ve stanovené 30denní lhůtě. Výzva byla žalobkyni doučena dne 16. července 2021. Ve stanovené lhůtě nebyl soudní poplatek za podanou žalobu zaplacen, a proto soud prvního stupně předmětné řízení s odkazem na § 9 odst. 1 zákona č. 549/19991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „Zsop“) řízení zastavil s tím, že o následcích nezaplacení soudního poplatku byla žalobkyně poučena.3. O nákladech řízení rozhodl dle § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že žalobkyně sice zastavení řízení zavinila, avšak žalované dosud žádné náklady řízení nevznikly.4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Odvolatelka rekapituluje informace, jejichž poskytnutí na žalované požadovala. Soudu prvního stupně vytýká, že přehlédl, že podáním ze dne 24. července 2021 vzala žalobu výslovně zpět. Dle odvolatelky není postup soudu prvního stupně správný. Žalobkyně soudní poplatek pro právní jistotu totiž zaplatila, a to vylepením kolkových známek. Nezaplacení soudního poplatku tudíž nemohlo být důvodem pro zastavení nadepsaného řízení.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Podle § 9 odst. 1 Zsop nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.8. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobkyně se žalobou podanou dne 6. května 2021 domáhala, aby žalované byla uložena povinnost poskytnout jí tam specifikované informace jako společníkovi žalované společnosti. Spolu se žalobou nebyl zaplacen soudní poplatek, a proto soud prvního stupně žalobkyni usnesením ze dne 14. července 2021 vyzval s náležitým poučením k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč ve stanovené 30denní lhůtě. Výzva byla žalobkyni doručena dne 16. července 2021. Soudní poplatek nebyl v soudem stanovené lhůtě zaplacen. Stanovená 30denní lhůta k zaplacení soudního poplatku žalobkyni uplynula dne 16. srpna 2021. Soud prvního stupně proto po marném uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku za žalobu vydal odvoláním napadené usnesení. Podáním ze dne 23. července 2021, soudu prvního stupně došlým dne 24. července 2021 do datové schránky, vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět. Zpětvzetí žaloby bylo přiřazeno k řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 79 Cm 153/2019, jak jej označila sama žalobkyně. Z obsahu tohoto podání však jednoznačně vyplývá, že se vztahuje k předmětnému řízení. Listina byla tudíž chybně založena v nesprávném soudním spise. Odvolatelkou tvrzená úhrada soudního poplatku za podanou žalobu v kolcích se však z předloženého spisu, ani ze spisu vedeného pod sp. zn. 79 Cm 153/2020, nepodává. Odvolatelka toto své tvrzení o splnění poplatkové povinnosti nijak nedoložila.9. Je třeba zdůraznit, že odvolatelka zcela pomíjí, že v souladu s § 4 odst. 1 písm. a) Zsop jí vznikla poplatková povinnost již podáním žaloby (tj. dne 6. května 2021). Zpětvzetí žaloby učiněné žalobkyní podáním ze dne 23. července 2021 není důvodem pro zánik již vzniklé poplatkové povinnosti, ta trvá. Dle stanoviska občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. července 1996, sp. zn. Cpjn 68/95 a Opjn 1/95, uveřejněného pod č. 49/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek „zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu na zahájení řízení (§ 96 o. s. ř.) přichází v úvahu jen tehdy, když byl soudní poplatek zaplacen, nebo když nelze řízení zastavit pro nesplnění poplatkové povinnosti proto, že soud již začal jednat ve věci samé. Rozhodnout o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby ještě předtím, než začalo být ve věci jednáno, lze pouze v řízení, v němž došlo ke splnění poplatkové povinnosti.“ (srov. komentář k 96 o. s. ř., publikovaný v systému ASPI). Jinak řečeno odstranitelný nedostatek podmínky řízení v podobě nezaplacení soudního poplatku má "přednost" při zastavování řízení před zpětvzetím žaloby.10. Je zřejmé, že v nadepsané věci vzala žalobkyně svou žalobu zcela zpět, aniž by však splnila (a to ani přes výzvu učiněnou soudem prvního stupně) svoji poplatkovou povinnost. Soud prvního stupně, i přes to, že podání obsahující zpětvzetí žaloby bylo chybně založeno v jiném soudním spise, nepochybil, pakliže řízení pro nezaplacení soudního poplatku za podanou žalobu dle § 9 odst. 1 Zsop zastavil.11. Správný je i postup soudu prvního stupně, pokud jde o rozhodování o nákladech řízení. Aplikace § 146 odst. 2 o. s. ř. byla namístě, neboť v důsledku nezaplacení soudního poplatku žalobkyní za žalobu to byla právě žalobkyně, kdo z procesního hlediska zavinil, že řízení muselo být zastaveno; žalované, jež by jinak měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení však (jak se podává z obsahu spisu) žádné náklady nevznikly.12. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že v něm úspěšné žalované náklady řízení nevznikly.