14 Cmo 274/2021-47 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením schválil konečnou zprávu o průběhu likvidace společnosti , Anonymizováno, , IČO , IČO, , dále jen „společnost“ /výrok I./, likvidátoru zaniklé společnosti , Anonymizováno, přiznal odměnu za provedenou likvidaci společnosti ve výši 6 000 Kč /výrok II./ a náhradu hotových výdajů likvidace ve výši 3 347 Kč /výrok III/.2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 7 odst. 1 a 2 a § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob /dále jen „nařízení“/ tím, že odměna ve výši 6 000 Kč je v poměrech provedené likvidace zcela přiměřená. Soud prvního stupně, vědom si ustálené judikatury Vrchního soudu v Praze, kterou cituje, týkající se otázky odměny likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců, má za to, že danou judikaturu nelze bez dalšího vztáhnout na projednávanou věc. S ohledem na neúměrnou délku likvidace společnosti, která existovala jen formálně bez jakéhokoliv zjištěného majetku, s minimem závazků, s jednoduchou vlastnickou strukturou, činící více než čtyři roky (běžná délka likvidace obdobného typu je dle soudu prvního stupně maximálně 2 roky) a s ohledem na skutečnost, že likvidátor neučinil žádné nadstandardní úkony, by přiznání likvidátorem uplatňované odměny ve výši 10 000 Kč bylo zcela nedůvodné. Likvidátor neprovedl likvidaci v adekvátním časovém horizontu, z čehož soud prvního stupně učinil závěr, že likvidátor při likvidaci nepostupoval s plnou zodpovědností. Likvidátorem nárokovanou odměnu ve výši 10 000 Kč mu nelze přiznat pouze na základě skutečnosti, že je zapsán v seznamu insolvenčních správců, aniž by soud zohlednil konkrétní průběh likvidace. Co do náhrady hotových výdajů likvidace soud prvního stupně vyšel z likvidátorem doloženého soupisu nákladů, částku požadovanou likvidátorem považoval za přiměřenou.3. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor odvolání, navrhuje, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně v části výroku týkajícího se odměny likvidátora tak, že se likvidátorovi přiznává odměna ve výši 10 000 Kč.4. Odvolatel nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že odměna likvidátora v přiznané výši odpovídá náročnosti provedených úkonů při likvidaci. Odvolatel vytýká soudu prvního stupně, že napadené rozhodnutí řádně neodůvodnil, když nevyhověl návrhu na přiznání odměny za výkon činnosti likvidátora v nárokované výši 10 000 Kč a přiznal toliko 6 000 Kč, čímž se navíc výrazně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze, který za provedení obdobných likvidací pravidelně přiznává 10 000 Kč; rozhodnutí považuje za nikoli spravedlivé. Odvolatel jmenovitě vypočítává úkony, které při provedení likvidace společnosti učinil, s tím, že celkem jde o cca 40 hodin práce. Odkázal na (řadu) usnesení Vrchního soudu v Praze, jimiž mu byla za obdobnou likvidaci (trvající obdobnou dobu) přiznána odměna 10 000 Kč. Argumentaci soudu prvního stupně, že standardně je mu přiznávána za obdobné likvidace odměna ve výši 6 000 Kč, je liché, neboť například ve věci obdobné likvidace mu byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. července 2021, č. j. 83 Cm 2811/2016-23, přiznána odměna právě ve výši 10 000 Kč.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Z konečné zprávy o průběhu likvidace ze dne 1. června 2021 se podává, že společnost je nekontaktní, i přes výzvy likvidátora neposkytla účetnictví ani další potřebnou součinnost. Společnost již delší dobu nevyvíjí žádnou podnikatelkou činnost. Oznámení o vstupu společnosti do likvidace odvolatel zveřejnil v Obchodním věstníku ve dnech 29. července 2019 a 12. srpna 2019 a současně vyzval věřitele likvidované společnosti, aby ve stanovené lhůtě přihlásili své pohledávky. Z dostupných zdrojů a registrů bylo likvidátorem zjištěno, že společnost nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek a na základě výzev věřitelům a příslušným orgánům nebyly likvidátorem zjištěny ani žádné pohledávky za třetími osobami. Likvidační zůstatek společnosti má nulovou hodnotu. Společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 8. června 2021.7. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.8. V poměrech projednávané věci byl odvolatel jmenován likvidátorem společnosti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2017, č. j. 83 Cm 2749/2016-5.9. Dle § 7 odst. 1 nařízení skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč, dle odst. 2 hradí-li stát odměnu likvidátora, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z likvidačního zůstatku.10. Podle právě citovaného § 7 odst. 1 nařízení v situaci, která nastala v poměrech projednávané věci, kdy likvidační zůstatek nedostačuje k úhradě odměny likvidátora, činí odměna likvidátora 1 000 Kč. Zvýšení této odměny záleží na okolnostech případu.11. V dané věci jde o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná obchodní společnost existuje jen formálně bez jakéhokoliv zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s jednoduchou vlastnickou strukturou. Odvolateli je třeba přisvědčit v tom, že v takovýchto případech se rozhodovací praxe odvolacího soudu ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč (viz např. usnesení ze dne 27. března 2017, sp. zn. 7 Cmo 74/2016, ze dne 1. března 2018, sp. zn. 14 Cmo 396/2017, či ze dne 6. září 2018, sp. zn. 14 Cmo 267/2018, či aktuálně ze dne 16. září 2021, sp. zn. 14 Cmo 211/2021). Podle odvolacího soudu je totiž třeba mít na zřeteli, že insolvenční správce musí splňovat řadu kvalifikačních předpokladů a dalších podmínek pro výkon této činnosti, vyplývajících zejména ze zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, vyhlášky č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců, nyní i vyhlášky č. 121/2019 Sb., o materiálním vybavení a standardech výkonu funkce insolvenčního správce. Počítá-li § 191 odst. 4 o. z. se záložní možností jmenování insolvenčního správce do funkce likvidátora, pak jistě při vědomí shora uvedených souvislostí, které je následně třeba zohlednit při stanovení výše jeho odměny.12. Soudu prvního stupně lze přisvědčit v závěru, že odměnu ve výši 10 000 Kč nelze likvidátorovi přiznat pouze na základě skutečnosti, že je zapsán v seznamu insolvenčních správců, bez ohledu na průběh konkrétní likvidace.13. Jak již odvolací soud zmínil, v daném případě šlo o typově jednoduchou likvidaci jen formálně existující společnosti bez majetku. Likvidátor však okamžikem svého povolání do funkce nabyl působnosti statutárního orgánu společnosti, přičemž dle § 193 o. z. za řádný výkon této funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu. Při výkonu funkce je povinen postupovat s péčí řádného hospodáře a za porušení této povinnosti je rovněž povinen k náhradě vzniklé jak majetkové tak nemajetkové újmy dle § 53 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). U právnických osob rušených rozhodnutím soudu a jsoucích povětšinou fakticky bez majetku či bez podstatného majetku, je likvidátor povinen postupovat podle § 199 odst. 1 o. z., a sestavit ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací rozvahu a soupis jmění právnické osoby. Nemá-li k dispozici účetnictví, je třeba, aby toto bylo rekonstruováno, což likvidátor provedl právě v daném případě. Likvidátor učinil všechny úkony nutné ke zjištění majetku právnické osoby a jeho případného stavu, což představuje celou řadu lustrací v příslušných evidencích a databázích. Likvidátor musel přistoupit rovněž k lustraci v obchodním rejstříku ohledně případných majetkových účastí likvidované obchodní společnosti, k celé řadě dotazů na banky ohledně případného účtu společnosti a k dalším úkonům, které likvidátor uvádí ve své závěrečné zprávě.14. Odvolací soud, vědom si úkonů, k nimž je likvidátor povinen, a které likvidátor řádně učinil, jak vyplývá z konečné zprávy o průběhu likvidace, má tudíž za to, že likvidace trvající čtyři roky nepředstavuje v porovnání s délkou likvidací v obdobných případech žádný exces, který by bylo bez dalšího třeba penalizovat snížením odměny likvidátora. Jde o dobu soudy pravidelně (ještě) akceptovanou. Je třeba zohlednit i to, že jde o činnost, kterou musí likvidátor časově i jinak zkoordinovat se svojí další či