14 Cmo 56/2021-31 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeném usnesení zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, jímž se „žalobce“ domáhal, aby byla „žalovanému“ uložena povinnost:- zdržet se právních jednání, která zavazují společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „společnost“) k poskytnutí peněžitého plnění převyšujícího částku 100 000 Kč jednorázově, nebo částku 500 000 Kč v rozmezí dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců nebo k poskytnutí ekvivalentního plnění v cizí měně bez předchozího souhlasu valné hromady,- zdržet se vyplácení jakýchkoliv finančních plnění ve svůj prospěch z bankovního účtu společnosti bez souhlasu valné hromady,- zdržet se vyplácení jakýchkoliv finančních prostředků z bankovního účtu společnosti ve prospěch společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, ,- zdržet se vyplácení jakýchkoliv finančních prostředků z bankovního účtu společnosti ve prospěch , právnická osoba, , narozeného , Anonymizováno, , bytem , adresa, ,- zdržet se výběru v hotovosti z bankovního účtu společnosti,- zdržet se uzavírání jakýchkoliv smluv jménem společnosti bez souhlasu valné hromady,- dodržovat společenskou smlouvu společnosti v plném rozsahu (výroky I. až VII.).2. „Žalobci“ uložil povinnost zaplatit státu soudní poplatek 1 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci (výrok VIII.).3. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 157 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění do 31. prosince 2020 /dále jen „z. o. k.“/ tím, že „žalobce“ není k podání společnické žaloby aktivně legitimován, nesvědčí mu tak aktivní legitimace k podání návrhu na nařízení předběžného opatření. Poplatkovou povinnost odůvodnil odkazem na zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.4. Odvolací soud dále (již) užívá označení účastníků předmětného řízení tak, jak se podává z § 74 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy „navrhovatelé“ a „účastníci“ (nikoli „žalobci“ a „žalovaní“).5. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověl.6. Odvolatel nesporuje, že k podání společnické žaloby je aktivně legitimována společnost (nikoli společník), soud prvního stupně však přehlédl, že již v návrhu na nařízení předběžného opatření jednoznačně deklaroval, že bude podávat „žalobu“ na vyloučení jednatele z výkonu funkce dle § 65 a násl. z. o. k., nikoli žalobu společnickou, jak nesprávně uzavřel soud prvního stupně. K podání návrhu na vyloučení jednatele z výkonu funkce je, coby společník společnosti, aktivně legitimován (odkazuje na závěry přijaté Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 21. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 2227/2016). Předběžným opatřením má být zamezeno svévolnému nakládání s finančními prostředky společnosti.7. Vrchní soud v Praze přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k následujícím závěrům.8. Z obsahu spisu se podává, že navrhovatel se návrhem podaným u soudu prvního stupně dne 10. prosince 2020 domáhal vydání předběžného opatření výše uvedeného znění s tím, že , Jméno advokáta B, (dále jen „účastník“), coby jednatel společnosti porušuje (zákonné a smluvní) povinnosti (překročení zástupčího oprávnění, provádění plateb přesahující částku 100 000 Kč z účtu společnosti bez souhlasu valné hromady, vyplácení odměn či úhrady cestovních náhrad jednateli bez smlouvy o výkonu funkce jednatele, porušování zákazu konkurence, střet zájmů). V bodu III. návrhu navrhovatel výslovně avizuje, že má v úmyslu podat „žalobu“ na vyloučení jednatele z výkonu funkce dle § 65 a násl. z. o. k.9. Závěr soudu prvního stupně, na němž (stručně) vystavěl své rozhodnutí, tedy že navrhovateli nesvědčí aktivní legitimace k podání žaloby ve věci samé (společnické žaloby) tak nemůže z tohoto důvodu obstát.10. Odvolací soud se však i přes uvedené zabýval otázkou, zda bylo možno návrhu na nařízení předběžného opatření vyhovět za situace, byl-li návrh podán jen (toliko) vůči statutárnímu orgánu společnosti (jednateli), za situace, kdy účastníkem řízení o takovém návrhu není společnost samotná, tedy subjekt, jejímuž statutárnímu orgánu (jednateli) má být výkon jednatelského oprávnění zakázán; to vše v situaci, kdy navrhovatel avizuje, že se návrhem ve věci samé bude domáhat vyloučení jednatele z výkonu funkce pro porušování povinností (právě) v této společnosti.11. K vyřešení této otázky je na místě uvést, že institut vyloučení z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace je upraven v § 63 až § 67 z. o. k., v nichž se promítá veřejný zájem na tom, aby funkci členů statutárních orgánů obchodních korporací nevykonávaly (alespoň po určitou dobu) osoby, které kvalifikovaným způsobem (předvídaným ustanoveními § 64, resp. § 65 z. o. k.) porušily povinnosti s touto funkcí spojené. Jsou-li splněny zákonné podmínky, soud rozhodne o tom, že konkrétní člen statutárního orgánu nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo v ní být osobou v obdobném postavení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. září 2016, sp. zn. 14 Cmo 360/2015, uveřejněné pod číslem 1/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; dále jen „R 1/2018“). Právní mocí rozhodnutí o vyloučení přestává být osoba, které se rozhodnutí týká, členem statutárního orgánu ve všech obchodních korporacích (§ 66 odst. 1 z. o. k.), a současně vůči ní působí po dobu vyloučení překážka výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace (§ 66 odst. 2 z. o. k.).12. Řízení o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce bylo (do 29. září 2017) řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 2 písm. e) a § 85 písm. a) z. ř. s. (srov. R 1/2018). Od účinnosti části druhé zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (tj. od 30. září 2017), jde o řízení výslovně uvedené v § 3 odst. 2 písm. b) a § 85 písm. b) z. ř. s. Lze je zahájit i bez návrhu, což nad rámec pravidla vyjádřeného v § 13 odst. 1 z. ř. s. výslovně zdůrazňují i ustanovení § 63 odst. 1 a § 65 odst. 1 z. o. k.13. Zákon výslovně neupravuje účastenství v tomto řízení. Účastníky řízení jsou proto podle § 6 odst. 1 z. ř. s. navrhovatel (bylo-li řízení zahájeno návrhem) a ti, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno. Účastníkem řízení je tudíž nepochybně osoba, která má být rozhodnutím soudu vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace a dále – s ohledem na důsledek předvídaný ustanovením § 66 odst. 1 z. o. k. (srov. výše) – i všechny obchodní korporace, v nichž dotyčná osoba vykonává (podle informací dostupných soudu, zejména podle zápisu v obchodním rejstříku) funkci člena statutárního orgánu (k účastenství těchto obchodních korporací srov. i úpravu obsaženou v § 67 odst. 2 z. o. k.). Srov. dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 2227/2016, uveřejněné pod číslem 53/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní.14. Je tak zřejmé, že žádá-li navrhovatel, aby bylo (jím navrhovaným) předběžným opatřením jednateli společnosti uložena povinnost zdržet se (jím specifikovaných) právních jednání jménem společnosti (jednání za společnost), pak je nepochybné, že takový požadavek se (zásadním způsobem) dotýká právní sféry této společnosti. Není-li společnost, jejímuž statutárnímu orgánu (jednateli) má být uložena povinnost (stručně řečeno) zdržet se jednání za společnost, účastníkem řízení o takovém návrhu, není možno takovému návrhu na nařízení předběžného opatření vyhovět.15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud usnesení soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. potvrdil, byť z jiných než soudem prvního stupně uváděných důvodů.