2 Cmo 224/2021-137 — Vrchní soud v Praze

Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalované osvobození od soudního poplatku.Konstatoval přitom, že žalovaná podala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně z 12. 5. 2021, č. j. 55 Cm 182/2020-29, kdy svoji žádost podala v reakci na výzvu soudu prvního stupně z 16. 6. 2021, č. j. 55 Cm 182/2020-94 k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 18 015 Kč se splatností 15 dnů.Vyšel z toho, že žalovaná nemá žádnou vyživovací povinnost, příjem z podnikání ve výši 9 617 Kč měsíčně, platí úvěr ze stavebního spoření ve výši 4 000 Kč měsíčně, kontokorent ve výši 8 000 Kč měsíčně u , Anonymizováno, , nedoplatek u ČSSZ ve výši 3 000 Kč měsíčně, nedoplatek u ČPZP ve výši 3 000 Kč měsíčně, výdaje na sociálním pojištění 2 588 Kč měsíčně, zdravotní pojištění 2 393 Kč měsíčně, místní poplatky 500 Kč měsíčně, nájemné 3 000 Kč měsíčně.Dovodil, že žalovanou předložené a vyplněné prohlášení o majetkových poměrech není věrohodné, neboť tato nevyjasnila, z jakých prostředků hradí své závazky, svoje běžné osobní potřeby, jídlo, ošacení, telekomunikační poplatky, když vlastní mobilní telefon a prostředky na úhradu internetu, kdy má emailovou adresu při tvrzeném měsíčním příjmu cca 9 600 Kč. Na tom nic nemění i případné snížení příjmů v období epidemie koronaviru, které není ničím osvědčeno.Proti tomuto usnesení podala žalovaná včasné odvolání a navrhla jeho změnu tak, že jí bude přiznáno osvobození od soudního poplatku. Nepřiznání osvobození považuje za odepření práva žalované na spravedlivý proces a práva na přístup k soudu. Odkázala na to, že při hrazení běžných výdajů je odkázána i na pomoc známých, vůči kterým má také splatné závazky. Bylo by nespravedlivé nepřiznat jí osvobození kvůli dílčím nepřesnostem formálního rázu, které nemají vliv na popis jejích majetkových a výdělkových poměrů. Jejich měsíční výši je nemožné vyčíslit. Poukázala rovněž na to, že jí byl vyměřen i další soudní poplatek v dalším soudním řízení u soudu prvního stupně pod č. j. 55 Cm 181/2020. Vyměřený soudní poplatek je téměř dvojnásobný než její měsíční příjem.Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Vyšel z okolností, ze kterých vycházel již soud prvního stupně.Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovanou uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.Vzhledem k tomu, že žalovaná podala včasné a odůvodněné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, lze považovat za splněný předpoklad, že se v dané věci nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné bránění práva.Co se týká poměrů účastníka, je nutno přisvědčit soudu prvního stupně v tom, že základním předpokladem k tomu, aby mohlo být vyhověno návrhu poplatníka soudního poplatku na přiznání poplatkové úlevy je, že tento poplatník poskytne soudu pravdivé a zcela vyčerpávající informace o svých poměrech. Se soudem prvního stupně lze souhlasit v závěru, že žalovaná dostatečným způsobem věrohodně neosvětlila své majetkové poměry, když nelze zjistit, jak jsou její veškeré pravidelné měsíční výdaje kryty z jím tvrzeného příjmu. Pokud žalovaná tvrdila, že se její příjem snížil v důsledku pandemie koronaviru, pak své tvrzení ničím neprokazuje, když daňové přiznání za rok 2020 neprokazuje tvrzené snížení jejího příjmu, ale pouze stávající příjem za daný kalendářní rok. Není také nijak osvědčeno tvrzené podnikání žalované v oblasti pohostinství formou stánkového prodeje, natož skutečnost jak se toto promítá do dosahovaných příjmů žalované, případně od jaké doby takové podnikání je realizováno. Tvrzená další poplatková povinnost není ničím doložena. I kdyby však doložena byla, je tato bez významu pro případné osvobození od poplatkové povinnosti v projednávané věci, neboť nelze jakékoliv soudní řízení upřednostnit.Soud prvního stupně tak správně uzavřel, že žalovaná věrohodným a dostatečným způsobem neosvědčila své poměry a neosvědčila tak druhý z předpokladů pro přiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků, a to ani zčásti.Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.