2 Cmo 28/2021-186 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému 1. osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 22. 6. 2020, č. j. 30 Cm 61/2019-154, který v této věci činí 41 398 Kč. Uvedl, že nelze předem vyloučit úspěch žalovaného 2. v odvolacím řízení. Proto jej soud vyzval usnesením ze dne 24. 9. 2020, č. j. 30 Cm 61/2019-168, aby uvedl skutečnosti, pro které navrhuje přiznání osvobození od soudního poplatku a aby tyto skutečnosti osvědčil potřebnými doklady. První žalovaný této výzvě nevyhověl ani v soudem stanovené lhůtě a ani později. Neprokázal tak splnění podmínek pro přiznán úlevy na soudních poplatcích, když jeho poměry nebylo možné žádným způsobem prověřit.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 1. a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu. Uvedl, že jeho výdělková, majetková a osobní situace je od okamžiku výskytu koronavirového onemocnění a s tím souvisejících restrikcí podnikatelské činnosti vládou České republiky velmi neuspokojivá. Pro stejné překážky nemohl ani vyhovět výzvě soudu a doložit svoje poměry. Mimoto i za situace, kdy soudu nebyly potřebné doklady předloženy, měl soud návrhu na osvobození od soudních poplatků vyhovět, když překážky na jeho straně jsou objektivní povahy. Postup soud shledává v tomto směru nadbytečně formalistický.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Přitom vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené soud prvního stupně a které mají oporu v obsahu spisu.4. Co se týká označení účastníků, odkazuje odvolací soud na bod 9. odůvodnění svého usnesení ze dne 24. 4. 2020, č. j. 2 Cmo 63/2020-139.5. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným 1. uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové i jím dříve zmiňované okolnosti zdravotního stavu. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.6. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.7. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného 1., jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný 1. skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.8. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že je v každém případě jednoznačnou povinností toho, kdo se domáhá poplatkové úlevy, aby v plném rozsahu a beze zbytku osvědčil, že splňuje předklady pro přiznání této výhody. Neosvědčí-li poplatník soudního poplatku vůbec nic, nelze, jak správně uvedl soud prvního stupně, žádným způsobem zhodnotit důvodnost jeho návrhu. Není potom ani možné dospět k závěru, že poplatníku soudního poplatků lze podle shora citovaného § 138 odst. 1 o. s. ř. navrhované osvobození přiznat.9. Existence pandemie COVID-19 je okolností notoricky známou, kterou by nebylo ani nutné osvědčovat. Stejně tak je ovšem obecné známé, že dopady důsledků této pandemie nejsou ani zdaleka plošné. Jsou fyzické a právnické osoby, kde tyto dopady jsou významné, někdy až likvidační. Existuje ovšem i velmi široký okruh subjektů, na které byl dopad pandemie koronaviru jen zcela zanedbatelný anebo dokonce žádný. Není dokonce ani nijak málo takových subjektů, kterým pandemie viru COVID-19 přinesla nečekaný rozvoj a prospěch.10. Z toho vyplývá, že existenci pandemie viru COVID-19 není nutno jako okolnost notoricky známou osvědčovat. Je však zcela nezbytné tvrdit a osvědčit zda vůbec a případně jaké byly dopady pandemie do zcela konkrétních poměrů jednotlivého účastníka řízení, který se domáhá přiznání osvobození od soudních poplatků.11. Žalovaný 1. svojí pasivitou způsobil, že soud prvního stupně nemohl jeho poměry žádným způsobem přezkoumat. Pak ovšem nemohl ani nikdy dospět k závěru, že tento splnil výše uvedený druhý předpoklad pro přiznání úlevy na soudních poplatcích.12. Jelikož se na tomto stavu nic nezměnilo ani v rámci odvolacího řízení, když ani za jeho trvání žalovaný 1. o jeho poměrech vůbec nic konkrétního netvrdil a tím méně cokoliv osvědčil, odpovídá napadené usnesení soudu prvního stupně i nadále poměrům této věci.13. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.