2 Cmo 323/2020-651 — Vrchní soud v Praze

V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 135 652 Kč s 6% úrokem od 5. 9. 2019 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 452 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 73 015,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).Proti němu podali oba žalovaní včasné odvolání, ve kterém napadli rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Důvodem pro podání odvolání byl tvrzený nesprávně zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně, neboť jím nebyly provedeny důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a na základě provedených důkazů tak soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, rozhodnutí dále spočívá na nesprávném právním posouzení.Žalobce se k podanému odvolání nevyjádřil.V průběhu odvolacího řízení jeho účastníci shodně navrhli, aby odvolací soud schválil smír ohledně předmětu sporu, jehož text zároveň odvolacímu soudu předložili.Odvolací soud přezkoumal předložený návrh smíru podle § 211 a § 220 odst. 2 o. s. ř. a dospěl k závěru, že ve smyslu § 99 o. s. ř. v daném sporu uzavření smíru připouští povaha věci a dále, že navržený smír není v rozporu s právními předpisy, proto jej schválil včetně dohody stran ohledně nákladů řízení před soudy obou stupňů.Podle § 220 odst. 2 o. s. ř. byl zároveň změněn rozsudek soudu prvního stupně.