2 Cmo 330/2020-28 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalobci osvobození od soudního poplatku ze žaloby, který v této věci činí 365 417 Kč. Uvedl, že žaloba podaná v této věci není zjevně svévolným anebo bezúspěšným uplatněním práva. Soud žalobce vyzval usnesením ze dne 31. 8. 2020, č. j. 7 Cm 98/2020-17, aby uvedl skutečnosti a předložil listiny potvrzující, zda jeho aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry odůvodňují přiznání osvobození od předmětného soudního poplatku. Protože žalobce na tuto výzvu nijak nereagoval, nebyly jeho poměry nijak osvědčeny, a proto nebylo možné dospět k závěru, že splnil podmínky pro přiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl zcela shodně s tím, co uváděl již v návrhu na přiznání poplatkové úlevy, že žalovaná se nachází v úpadkové situaci, ale žalobu bylo nutné podat s ohledem na hrozící promlčení nároku dnem 21. 8. 2020. Při tom do 31. 8. 2020 nesměl s ohledem na právní úpravu podat návrh na zahájení insolvenčního řízení. Byl tak státem donucen podniknout neefektivní a zbytečný krok při vymáhání pohledávky. Považoval proto za nepřiměřeně tvrdé, aby musel stejnému státu proto hradit soudní poplatky s tím spojené. V odvolání soudu také vytkl, že se těmito důvody v napadeném usnesení nijak nezabýval.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Z insolvenčního rejstříku odvolací soud zjistit, že vůči žalované není žádné insolvenční řízení vedeno.5. Dále zjistil, že vlastní směnka, nároky ze které jsou předmětem tohoto řízení a kde žalovaná je pravděpodobně rukojmím za výstavce sporné směnky, byla splatná 21. 8. 2017. Byla vystavena na řad , Anonymizováno, . Na žalobce byla indosována dne 11. 8. 2020. Rubopis směnky na žalobce je opatřen doložkou „sine obligo“.6. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.7. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Tuto okolnosti je nezbytné právě v této věci zdůraznit. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.8. Z obsahu spisu je zřejmé, že nárok uplatněný žalobou v této věci, není zjevně svévolným anebo bezúspěšným uplatněním práva. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalobce skutečně v tomto řízení uspěje zejména nyní, když ještě není známá případná obrana žalované. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.9. Co se týká druhého z předpokladů, potom § 138 odst. 1 o. s. ř. jej váže zcela jednoznačně na poměrů účastníka. Žalobce ovšem o své poměry návrh na osvobození od soudních poplatků nijak neopírá. Zcela zřetelně se domáhá přiznání poplatkové výhody proto, že se domnívá, že jde o tvrdost zákona. I kdyby tomu tak bylo, tedy bylo-li by možné uzavřít, že žalovaná je v úpadkové situaci, nebylo by možné proto žalobce od poplatkové povinnosti osvobodit, když nejde o důvod spočívající v jeho poměrech, které by mu bránily využít Listinou základních pro a svobod dané právo obrátit se na soud. Proto lze jen na okraj poznamenat, že v případě, kdyby to vůbec bylo pro rozhodnutí o předmětném návrhu významné, musel by žalobce soudu osvědčit, že žalovaná vskutku je v úpadkovém stavu. To osvědčeno žádným způsobem nebylo. Nebyla k tomu uplatněna ani jakákoliv tvrzení, která by mohla na úpadkovou situaci žalované ukazovat.10. Konečně žalobci nebylo by možné přiznat osvobození od soudního poplatku v žádném případě proto, že nechal na sebe převést směnku krátce před její splatností, tedy v situaci, kdy se jedná o směnku nuznou, déle od splatnosti nesplácenou, a kdy proto musel již při nabývání směnky žalobce dobře vědět, že jinak než žalobou nelze o inkasu směnky vůbec uvažovat. Potom již při nabytí směnky patrně předem počítal, že uplatní návrh na poplatkovou výhodu. Tedy šlo by o učebnicový příklad podnikání na účet státu. Podaří-li se žalobci něco ze směnky získat, bude to jen jeho profit, nezíská-li nic, nic neriskuje, náklady státu spojené s tímto řízením zůstanou k tíži státu.11. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.