2 Cmo 342/2020-148 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 7. 7. 2020, č. j. 7 Cm 106/2018-119, který v této věci činí 180 600 Kč. Uvedl, že usnesením ze dne 31. 8. 2020, č. j. 7 Cm 106/2018-156 vyzval žalovaného, aby uvedl skutečnosti a předložil listiny prokazující, zda jeho aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků. Výzva byla doručena dne 2. 9. 2020. Žalovaný však na výzvu nereagoval a až do vydání napadeného usnesení soudu nic nedoložil.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že výzva byla doručena pouze jeho právnímu zástupci. Žalovaný s ohledem na stávající pandemii nestihl soudu zaslat soudem požadované prohlášení. Také lhůtu 20 dnů stanovenou soudem považuje za nepřiměřeně krátkou s ohledem na komplikovanost vyplňování předmětného prohlášení a nutnost opatřit dokladů za situace, kdy úřady měly omezený provoz. I za běžných poměrů považuje za přiměřenou lhůtu 30 dnů. V době pandemie měla být mnohem delší. V rozhodném období neměl žalovaný možnost kontaktu z důvodu komplikovaného onemocnění právního zástupce žalovaného koronavirem.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Odvolací soud zjistil, že žalovaný již jednou v průběhu tohoto řízení navrhoval, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudního poplatku, a to v souvislosti s dovoláním žalovaného proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 7. 2019, č. j. 2 Cmo 128/2019-79. Již tehdy, zcela shodně s tím, jak je tomu i v tomto případě, jen uváděl, že splňuje předpoklady pro přiznání navrhovaného osvobození od soudního poplatku. Ani tehdy přes vyčerpávající výzvu soudu prvního soudu nic konkrétního k předpokladům pro přiznání poplatkové úlevy ani dodatečně neuvedl a vůbec nic o svých poměrech nedoložil. To vše ještě před koncem roku 2019, kdy po žádné pandemii nebylo ještě ani památky. Soudní poplatek z dovolání žalovaný nakonec zaplatil. Dovolání nicméně bylo Nejvyšším soudem usnesením ze dne 29. 4. 2020 odmítnuto jako nedůvodné.5. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.6. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.7. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného, jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.8. Co se týká poměrů účastníka, je nutno předně konstatovat, že lhůta, kterou soudy stanoví k doplnění podání účastníků řízení, to v tomto případě znamená k doplnění návrhu na přiznání osvobození od soudního poplatku, je lhůtou soudcovskou. Z toho vyplývá, že soud může tuto lhůtu jakkoliv prodloužit, je-li to potřebné. Prodloužení může se stát i opakovaně. O potřebě prodloužení lhůty se ovšem soud musí dozvědět, což se pravidelně stává tak, že účastník, který je soudem k doplnění jeho podání vyzván, požádá soud o prodloužení lhůty s uvedením důležitých důvodů pro takové prodloužení. V soudní praxi je zcela běžné, že účastníci řízení o prodloužení lhůt k doplnění návrhu na přiznání poplatkové úlevy žádají a soudy, shledají-li tyto žádosti o prodloužení důvodnými, jim stejně běžně vyhovují. Dále je nutno uvážit, že lhůty stanovené soudy k doplnění podání účastníků řízení nejsou lhůtami propadnými. Proto rovněž v těch případech, kdy je podání účastníkem doplněno sice po soudem stanovené lhůtě, ale dříve, než soud o příslušném návrhu rozhodne, soudy i k těmto opožděným doplněním vždy přihlížejí. To platí zcela i pro návrhy podané podle § 138 odst. 1 o. s. ř. Rozhodování o těchto návrzích navíc není rozhodnutím ve věci samé. Potom se v souvislosti s rozhodováním o těchto návrzích neuplatní zásada neúplné apelace a bez jakýchkoli omezení je proto možné tyto návrhy doplňovat i v rámci odvolacího řízení.9. Pro lhůty pro doplnění návrhů na přiznání osvobození od soudních poplatků není žádná doba stanovena ani podpůrně a není známá ani žádná judikatura, která by dovozovala obecně zcela určitou délku této doby. Nedávalo by to ostatně žádný smysl, když především záleží, nakolik je příslušné podání nedostatečné a jak mnoho je nutno je doplnit. Odvolací soud je přesvědčen, že soudem prvního stupně použitá lhůta 20 dnů je pro doplňování návrhu tohoto druhu obecně vyhovující. Jestliže by jednotlivě nedostačovala, je vždy možné, jak již uvedeno shora, požádat o její prodloužení. Protože žalovaný ani původně a ani nyní o svých poměrech netvrdil vůbec nic, neměl soud prvního stupně žádný důvod se domnívat, že zmíněná obecně vyhovující lhůta by snad byla v tomto konkrétním případě nevyhovující. Ostatně i odvolání obsahuje jen velmi obecné úvahy a neuvádí nic konkrétního, proč by nebylo možné lhůtu 20 dnů dodržet. Neuvádí také vůbec nic o tom, proč žalovaný, když tvrdí, že nemohl soudu ve stanovené lhůtě vyhovět, neučinil tak alespoň dodatečně anebo nepožádal soud o prodloužení lhůty. Při tom soud prvního stupně vydal napadené usnesení až po více než měsíci po té, kdy byla výzva žalované straně doručena. Konečně odvolání zcela mlčí o tom, proč žalovaný neuvádí potřebné skutečnosti ani v odvolání a proč je ani v rámci odvolacího řízení nedokládá. Při tom odvolací soud rozhoduje po více než pěti měsících od doručení výzvy soudu prvního stupně.10. Proto vývody projednávaného odvolání jsou zcela liché. I v návaznosti na dosavadní postup žalovaného v tomto řízení je ostatně zřejmé, že i tento předmětný návrh na osvobození od soudních poplatků je především obstrukcí, která sleduje zejména co nejzazší oddálení rozhodnutí v této věci.11. Protože ani v rámci odvolacího řízení se nic nezměnilo na skutečnosti, že žalovaný ani v rámci tohoto odvolacího řízení neuvedl nic konkrétního o tom, proč by mu měla příslušet navrhovaná poplatková výhoda, a tím méně k tomu cokoliv sebemenšího doložil, nadále zcela obstojí závěr soudu prvního stupně, že žalovaný neosvědčil druhý z předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků, a to ani co se částečného osvobození dotýká.12. Je zcela nepochopitelné, jak by mohlo případné onemocnění právního zástupce omezovat žalovaného v jeho kontaktech. Ostatně žádný právní zástupce nemůže znát osobní, majetkové a výdělkové poměry účastníka řízení úplněji, než tento účastník sám. Rovněž v řízení nijak nezastoupení účastníci zcela běžně předkládají řádně vyplněná Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a dokládají potřebné skutečnosti a to velmi často i ve lhůtách kratších, než stanovil soud prvního stupně v tomto řízení. Proto je zcela bez významu, že konečně ani toto tvrzené onemocnění právního zástupce žalovaného nebylo žalovanou stranou nijak doloženo.13. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.