2 Cmo 345/2020-534 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 Cm 114/2018-282, který v této věci činí 1 045 938 Kč. Vyšel ze žalovaným předloženého Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech, kde ten uvedl, že jeho příjmy po odečtení daně z příjmu za poslední tři roky byly nulové. Nevlastní nemovitý majetek. Z movitých věcí větší hodnoty uvedl jen automobily , Anonymizováno, z roku 2006 a , Anonymizováno, z roku 2012. Zůstatek účtu uvedl ve výši 2 136 Kč na účtu u , Anonymizováno, . Uvedl pohledávku po splatnosti za společností , Anonymizováno, ve výši 1 061 151 Kč a za společností , Anonymizováno, ve výši 45 000 Kč. Není jasné, zda jsou pohledávky vymáhány. Žalobce předložil účetní uzávěrky a přiznání k dani z příjmů právnických osob.2. Konstatoval, že žalovaný, třebaže byl k tomu soudem vyzván, nepředložil pravomocné platební výměry správce daně a neozřejmil okolnosti ohledně počtu bankovních účtů, kterými disponuje. Soud si tak nemohl učinit žádnou představu o hospodaření žalovaného. Proto neshledal důvody pro přiznání navrhovaného osvobození.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu. Uvedl, že má účet pouze u , Anonymizováno, , jak zjistil i insolvenční správce. Předložený doklad o pohybu na účtu odpovídá tomu, že má s bankou smluveno internetové bankovnictví. Žalovaný již dříve poukázal na spory, které vede. Pohledávka vůči společnosti , Anonymizováno, je uplatněna v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod spisovou značkou 20 C 214/2017. Pohledávka za společností , Anonymizováno, je ve fázi předžalobní upomínky. Platební výměry vydává finanční úřad jen poplatníkům, kteří jsou fyzickými osobami, právnickým osobám jen v případě daňové kontroly, která zjistí pochybení. Konečně žalovaný uvádí, že toto řízení nezavinil, když uplatněná směnka je anitidatovaná a neplatná. Marně upozorňoval na trestní odpovědnost z toho vyplývající. Nezavinil ani devastující účinky neprávem podaného insolvenčního návrhu. Soud také nevzal v úvahu stav nouze vyhlášený v důsledku pandemie.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].5. Odvolací soud vyšel předně z okolností, ze kterých vycházel již soud prvního stupně.6. Z obsahu spisu vyplývá, že na základě insolvenčního návrhu společnosti , Anonymizováno, byl usnesením Městského soud v Praze dne dne 6. 12. 2019, č. j. MSPH 92 INS 458/2019-A-46 zjištěn úpadek žalovaného. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2020, č. j. MSPH 92 INS 458/2019, 1 VBSPH 22/2020-A-63 bylo usnesení Městského soudu v Praze změněno tak, že insolvenční návrh se zamítá. Žalovaný tedy není v úpadku a ani v insolvenci.7. Z rozvahy žalovaného k 31. 12. 2017 plynou jeho aktiva celkem 24 648 000 Kč, z toho dlouhodobý hmotný majetek 15 479 000 Kč a dlouhodobý finanční majetek 7 247 000 Kč. Z rozvahy žalovaného k 31. 12. 2018 se podávají aktiva ve výši 19 006 000 Kč, z toho dlouhodobý hmotný majetek 4 723 000 Kč a dlouhodobý finanční majetek 12 737 000 Kč.8. Z výkazu zisku a ztrát za rok 2017 se podávají tržby z prodeje 46 000 Kč, ztráta z hospodaření 246 000 Kč při čistém ročním obratu 218 000 Kč. Za rok 2018 činily tržby z prodeje 10 000 Kč, finanční výnosy 11 000 Kč, ztráta z hospodaření byla 345 000 Kč při čistém ročním obratu 36 000 Kč.9. Účetní uzávěrka za rok 2019 předložena nebyla a není k dispozici ani ve sbírce listin obchodního rejstříku.10. Přiznání k dani z příjmů žalovaného za roky 2017 a 2018 uvádějí hospodářský výsledek shodně s účetnictvím.11. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.12. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.13. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného, jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.14. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že soud prvního stupně zcela nesprávně staví na nepředložení platového výměru správce daně. Tento požadavek, který soud zjevně převzal z obdobného Prohlášení určeného ovšem fyzickým osobám je v této souvislosti nepřípadný. Tiskopis prohlášení, který soud žalovanému zaslal k vyplnění, v části II. s ničím takovým nepočítá. Požadavek na platební výměr správce daně zná naproti tomu obdobný tiskopis určený fyzickým osobám.15. Žalovaný ovšem část II. Prohlášení vyplnil zjevně nesprávně. Z jeho účetnictví se podává, že nemá nulové příjmy. Žalovaný zde podléhá klamu u podnikatelských subjektů běžnému, že zdrojem úhrady soudních poplatků je pouze zisk z podnikání. Soudní poplatky jsou ve skutečnosti typickou výdajovou položkou, jejímž prostřednictvím se v porovnání s výnosy teprve hospodářský výsledek stanoví. Nicméně zjištěné výnosy žalovaného za roky 2017 a 2018 jsou tak nepatrné, že v Prohlášení nesprávně uvedená nulová hodnota příjmů žalovaného nehraje vůbec žádnou roli. Není důvodu se domnívat, že klesající trend výnosů, který ukazují zmíněné roky, byl v roce 2019 jiný, o roce 2020 ani nemluvě.16. Z toho vyplývá, že příjmy žalovaného jsou zcela nedostatečné ve vztahu k předmětnému soudnímu poplatku.17. Zjištěním o hospodaření žalovaného odpovídají také vykázané pohyby na účtu u , Anonymizováno, a stejná ujištění činí nepravděpodobným i jiné účty, nehledě na to, že ani na nich by nemohly být významné obraty.18. Sporným bodem tak zůstávají nezanedbatelná aktiva žalovaného. Ta sice rovněž mají klesající tendenci, ale ani tak nejsou zanedbatelná. Jejich povaha, zejména co se týká dlouhodobého hmotného majetku, zůstává značně nejasná, když z hmotného majetku žalovaný připouští pouze vlastnictví dvou automobilů a vlastnictví nemovitostí výslovně vylučuje. Dlouhodobý finanční majetek dokonce z roku na rok vzrostl. Proč tato aktiva, která jsou několikanásobkem předmětného soudního poplatku, nemohou sloužit jako zdroje jeho úhrady, zůstalo zcela nejasným. Toto je základní zcela neobjasněná okolnost, co se poměrů žalovaného dotýká. Jen otázku pohledávek žalovaný v odvolání vysvětlil. Také ty, které přiznal, jsou však jenom pouhým zlomkem celkových aktiv žalovaného.19. Soud prvního stupně si nemohl neuvědomovat okolnost tak notoricky známou, jakou je existence pandemie Covid-19. Stejně jako je obecně známá tato pandemie a není ji nutno tedy samu osvědčovat, tak stejně obecně je známo, že důsledky této pandemie nejsou v žádném případě plošné. Existují celé obory podnikání (typicky hostinská činnost, ubytovací služby a vůbec služby orientované na turistický a cestovní ruch), kde dochází k devastaci celých odvětví. Neméně častým případem jsou oblasti, kde se pandemie Covid-19 neprojevila vůbec anebo jen zcela marginálně. Žádnou výjimkou však nejsou ani profese ba celé obory podnikání, ve kterých stejná okolnost přinesla nečekaný a nebývalý rozkvět. Tam, kde se tato pandemie projevuje negativně, může být její působení samozřejmě i dostatečným důvodem pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Nejde-li ovšem obory, kde je devastující účinek pandemie notoricky známou skutečností, je nutno tvrdit, jaké negativní důsledky pandemie případně jednotlivě přináší a samozřejmě tyto negativní dopady osvědčit. Protože v případě žalovaného z ničeho nevyplývá, že podniká v některém z oborů, kde jsou negativní dopady pandemie Covid-19 okolností obecně známou, a protože nic o dopadech pandemie na jeho činnost netvrdil a tím méně osvědčil, nelze v jeho případě s negativn