2 Cmo 352/2020-117 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudních poplatků z odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2020, č. j. 7 Cm 77/2019-85, kterým byl vůči žalovanému (dříve označenému jako žalovaný 2.) ve vztahu k žalobkyni ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 21. 6. 2019, č. j. 7 Cm 77/2019-21. Na výzvu soudu prvního stupně k zaplacení soudního poplatku z podaného odvolání ve výši 89 493 Kč požádal žalovaný podáním ze dne 1. 9. 2020 o osvobození od soudních poplatků. Uvedl, pokud jde o splnění podmínek pro přiznání poplatkové úlevy, že v daném stadiu řízení nelze úspěšnost a důvodnost podaného odvolání předjímat a nelze předem konstatovat, že odvolání je svévolným a zřejmě bezúspěšným bráněním práva. Pokud jde o majetkové poměry žalovaného byl žalovaný vyzván usnesením ze dne 2. 9. 2020, č. j. 7 Cm 77/2019-100, aby ve lhůtě k tomu stanovené uvedl skutečnosti a předložil listiny potvrzující, zda jeho aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudního poplatku ve smyslu § 138 o. s. ř. Žalovaný na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 23. 9. 2020 a 8. 10. 2020, ve kterých uvedl, že je v pracovním poměru u společnosti , Anonymizováno, , ve které pobírá měsíční příjem 25 016 Kč. Z označeného příjmu hradí sjednané úvěrové závazky ve výši 2 766 Kč na splátku kreditní karty ČS a 5 857 Kč na splátku spotřebitelského úvěru ČS. Je proti němu vedeno exekuční řízení pro částku 880 236 Kč. Žalovaný předložil výpisy z veškerých účtů vedených u peněžních ústavů na jeho jméno za posledních šest měsíců, výpis z katastru nemovitostí, dle kterého nejsou v katastru na žalovaného evidována žádná vlastnická ani jiná věcná práva. Žalovaný nevlastní žádné motorové vozidlo, nemá žádnou vyživovací povinnost, není ženatý a nesdílí s nikým společnou domácnost. Soud prvního stupně po zhodnocení předložených listin ve spojení s tvrzeními žalovaného o jeho majetkové situaci, zejména zdůraznil, že základním předpokladem pro osvobození účastníka od placení soudních poplatků je úplné a pravdivé vylíčení jeho majetkových poměrů. Tomu žalovaný nedostál, když neuvedl všechny rozhodné skutečnosti a nedoložil veškeré listiny. Předně nedoložil náklady na bydlení a zajištění bytové stránky, pokud nevlastní žádnou nemovitost a nemá žádnou nájemní smlouvu, tj. není jeho bytová otázka zajištěna prostřednictvím institutu, není ženat, s nikým nesdílí společnou domácnost, není soudu zřejmé, jak a kde bydlí. Z čeho jsou hrazeny náklady na právní zastoupení, když ani ty nebyly nikterak zohledněny v předložených listinách. Z uvedeného dovodil soud prvního stupně závěr, že žalovaný nedoložil své majetkové poměry uceleně. Navíc ani netvrdil, že by se do nepříznivé finanční situace dostal z důvodů nezávislých na jeho jednání. Proto bylo rozhodnuto, jak shora již uvedeno.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jeho změnu tak, že návrhu žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků bude vyhověno. V úvodu podaného odvolání rekapituloval podstatnou část odůvodnění napadeného usnesení, se kterou se neztotožnil. Pokud se týče otázky nákladů na bydlení, žalovaný opakoval, že soudu sdělil, že takové náklady nemá a má za to, že není povinen sdělovat, jakým způsobem se bydlení zajišťuje, když to nemá vliv na jeho majetkové poměry, navíc ani doplňující dotaz soudu v tomto smyslu mu nebyl zaslán. Pokud jde o náklady právního zastoupení uvedl, že na takovou skutečnost se soud prvního stupně netázal, pokud žalovaný k dané otázce ničeho neuvedl, má se zato, že takový výdaj není. Pokud jde o finanční situaci žalovaného a výtku soudu, jakým způsobem se do nepříznivé situace dostal, uvedl, že z jeho tvrzení a celého řízení je zjevné, že má původ v době před předmětným řízením. Požadavek soudu, aby žil žalovaný tak, aby měl finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku, považuje, i vzhledem k výši vyměřeného soudního poplatku za odvolání, za krajně nepřiměřený. Žalovaný je přesvědčen, že splňuje předpoklady pro přiznání úplného osvobození od soudních poplatků. Dovolává se judikatury, podle které objektivní nedostatek finančních prostředků se nesmí stát překážkou v přístupu k soudu.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).4. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.5. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Tyto okolnosti je nezbytné právě v této věci zdůraznit. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady. Uvedeným odvolací soud reagoval zejména na tu část podaného odvolání, kde žalovaný zdůrazňuje, že objektivní nedostatek finančních prostředků se nesmí stát překážkou přístupu k soudu a účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu6. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného podle podaného odvolání v této věci, není zjevně svévolným anebo bezúspěšným uplatněním práva. Není možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný skutečně uspěje s podaným odvoláním, nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.7. Co se týká druhého z předpokladů, potom § 138 odst. 1 o. s. ř. jej váže zcela jednoznačně na poměry účastníka. Žalovaný v odvolacím řízení své majetkové poměry více neobjasnil, odvolací soud tedy vycházel z již zjištěných majetkových poměrů, jak konstatoval soud prvního stupně. Jediným zjištěným příjmem byl měsíční příjem z pracovního poměru ve výši 25 016 Kč a jako pravidelné měsíční závazky byla označena částka 2 766 Kč a 5 857 Kč, obě jako splátky úvěrů. Vedle uvedeného jako závazek žalovaného bylo poukázáno na exekuční řízení pro částku 880 236 Kč. Odvolací soud je zcela za jedno se soudem prvního stupně, že žalovaný nevyjevil úplně své majetkové poměry ve smyslu usnesení soudu ze dne 2. 9. 2020, č. j. 7 Cm 77/2019-100, když zejména neoznačil náklady na bydlení. Jeho bytová otázka nebyla nijak zprůhledněna. Pokud žalovaný argumentoval v odvolání tím, že když nemá žádné nákladové položky na bydlení, je jeho věcí, jak tuto část svého života zajišťuje, je nutné připomenout, že při posouzení majetkových poměrů uchazeče o přiznání osvobození jde i o věrohodnost popsaných majetkových poměrů, čemuž přístup žalovaného nepřispívá. Mimo jiné byl vyzván žalovaný i k tomu, aby uvedl i další výdaje, které má, nic takové žalovaný neoznačil, byť náklady na zajištění základních životních potřeb má každý jednotlivec. Žalovaný se omezil na přiznání příjmu z pracovního poměru a zcela jednoznačné závazky. Z předložených tvrzení je pak možné skutečně uzavřít, že žalovaný nevylíčil své majetkové poměry úplně, pravdivě a věrohodně. Z uvedeného důvodu mu nelze osvobození od soudních poplatků přiznat, a to ani částečně, jak umožňuje § 138 odst. 1 o. s. ř.8. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.