2 Cmo 377/2020-212 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil odvolací řízení o odvolání žalovaného 1. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2017, č. j. 50 Cm 140/2016-60 (výrok I.) a dále rozhodl tak, že žalobce a žalovaný 1. nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).2. Důvodem pro zastavení řízení dle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. byla ta skutečnost, že žalovaný 1. na výzvu soudu z 13. 6. 2017, č. j. 50 Cm 140/2016-72 nezaplatil soudní poplatek z odvolání a jeho žádost o osvobození od placení soudního poplatku byla zamítnuta usnesením ze dne 8. 1. 2019, č. j. 50 Cm 140/2016-156 ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2019, č. j. 2 Cmo 298/2017-169, po níž byl žalovaný 1. přípisem z 10. 12. 2019 (č. l. 172) vyzván v dodatečné 15ti denní lhůtě k úhradě soudního poplatku za odvolání, na niž již nereagoval. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., když řízení bylo zastaveno pro chování žalovaného 1., žalobci však náklady odvolacího řízení nevznikly.3. Proti výroku I. usnesení podal žalovaný 1. včasné odvolání, ve kterém poukázal na to, že zastavením řízení mu vznikne značná újma podle § 9 odst. 4 zák. č. 549/1991 Sb., která je zřejmá z merita věci. Majetková situace korporace byla špatně vyhodnocena, korporace přišla o finanční prostředky, jejichž prostřednictvím rozvíjela svoji podnikatelskou činnost.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a násl. o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že toto není důvodné.5. Podle § 2 odst. 1 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb. (dále jen ZSOP) je poplatníkem poplatku za řízení před soudem prvního stupně navrhovatel, není-li dále stanoveno jinak. Podle § 4 odst. 1, písm. b) téhož zákona vzniká poplatková povinnost podáním odvolání. Podle § 7 odst. 1 ZSOP je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Podle § 9 odst. 1 ZSOP, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů, výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle § 9 odst. 4 písm. c) ZSOP pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odst. 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit.6. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný 1. podal včasné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně z 12. 4. 2017, č. j. 50 Cm 140/2016-60. Usnesením z 13. 6. 2017, č. j. 50 Cm 140/2016-72 byl vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 735 769 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, přičemž byl zároveň poučen, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno. Dne 16. 6. 2017 podal žalovaný 1. žádost o osvobození od placení soudního poplatku, o níž bylo rozhodnuto nejprve usnesením z 8. 8. 2017, č. j. 50 Cm 140/2016-99, které bylo zrušeno Vrchním soudem v Praze usnesením ze dne 11. 7. 2018, č. j. 2 Cmo 298/2017-113 a následně usnesením z 8. 1. 2019, č. j. 50 Cm 140/2016-156 ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2019, č. j. 2 Cmo 155/2019-169 tak, že žádost o osvobození od placení soudního poplatku byla zamítnuta. Přípisem z 10. 12. 2019 (č. l. 172) byla žalovanému 1. stanovena dodatečné lhůta k zaplacení soudního poplatku za odvolání, a to 15 dnů od doručení výzvy. Výzva byla doručena do datové schránky žalovaného 1. fikcí dne 21. 12. 2019.7. Žalovanému 1. vznikla poplatková povinnost podáním odvolání proti rozsudku z 12. 4. 2017. Vzhledem k tomu, že s jeho podáním nezaplatil soudní poplatek za odvolání, vyzval ho soud prvního stupně k jeho zaplacení usnesením z 13. 6. 2017, č. j. 50 Cm 140/2016-72, doručeným 16. 6. 2017, ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Soudní poplatek nebyl zaplacen, ač byl žalovaný 1. poučen o důsledcích spojených s nezaplacením soudního poplatku a tuto povinnost nesplnil ani v dodatečně stanovené 15ti denní lhůtě k zaplacení soudního poplatku, které plynula od doručení výzvy dne 21. 12. 2019, poté kdy bylo pravomocně rozhodnuto o nepřiznání osvobození od placení soudního poplatku.8. Protože žalovaný 1. nesplnil svoji poplatkovou povinnost spojenou s podáním odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a nesplnil ji ani v soudem stanovené lhůtě, neshledal odvolací soud důvodu pro změnu napadeného usnesení. Nesplnění poplatkové povinnosti je dle § 9 odst. 1 ZSOP důvodem pro zastavení řízení.9. Žalovaný 1. v dodatečně stanovené 15ti denní lhůtě k zaplacení soudního poplatku z odvolání, která plynula od 21.12.2019 neosvědčil ani netvrdil žádné relevantní skutečnosti, které by měly vést soud prvního stupně k postupu dle § 9 odst. 4 písm. c) ZSOP, ničeho netvrdil ani v podaném odvolání.10. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, aniž se zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro nezaplacení soudního poplatku ve smyslu § 9 odst. 4 písm. c) ZSOP.11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 146 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný 1. zavinil zastavení odvolacího řízení, neboť nezaplatil soudní poplatek, žalobci však žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.