ECLI: ECLI:CZ:VSPH:2021:2.Cmo.4.2021.1 Datum: 2021-02-15 Předmět: o 4 808 288 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020 č. j. 13 Cm 16/2016-168 Ustanovení: ["§ 138 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 212 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 212a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 214 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 219 z. č. 99/1963 Sb."] []
O co šlo: o 4 808 288 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020 č. j. 13 Cm 16/2016-168 (["§ 138 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 212 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 212a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 214 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 219 z. č. 99/1963 Sb."])
1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze 16. 6. 2020, č. j. 13 Cm 16/2016-143, který v této věci činí 241 2540 Kč. Vyšel z toho, že žalovaný žije ve společné domácnosti s manželkou, na které je finančně závislý. Nevlastní nemovitosti ani žádné motorové vozidlo. Vykázal zůstatky na účtech u , Anonymizováno, ke dni 17. 11. 2020 ve výši 2 717,20 Kč, 15 208,22 Kč, 22,53 Kč a 251,03 Kč a na účtu u , Anonymizováno, k 6. 11. 2020 ve výši 32,32 Kč. Příjmy ze samostatné výdělečné činnosti uvedl částkou 28 000 Kč měsíčně. Mezi měsíčními výdaji uvedl 5 000 Kč za daně, 3 000 Kč na sociální pojištění, 2 000 Kč na zdravotní pojištění, 100 Kč na místní poplatky a 1 800 Kč jako nájemné. Vlastní jen mobilní telefon a je společníkem společnosti , Anonymizováno, Žalovaný uváděl, že má s manželkou rozdělené společné jmění. Neuvedl proto ani její majetek ani příjmy. Uváděl, že podporuje matku a bratra na vysoké škole.2. Soud předně konstatoval, že žalovaný, třebaže byl k tomu soudem vyzván, nepředložil výpisy z účtů za šest měsíců zpětně, když nelze vyjít pouze z okamžitého stavu na účtech, nýbrž je nezbytné posoudit rovněž vývoj obratů na nich. Mimoto neuvedl ještě účet u , Anonymizováno, č. , č. účtu, a nedoložil výpis z něho. Přes výzvu soudu, jak to má učinit, nedoložil nijak tvrzený příjem ze samostatné výdělečné činnosti. Rovněž navzdory výzvě soudu nevylíčil žádným způsobem poměry manželky, příjmové ani majetkové. Při tom s ní žije ve stejné domácnosti a je na ní, jak sám uvádí, finančně závislý. Za pochybné soud považoval i tvrzení žalovaného, že podporuje svého bratra , Anonymizováno, . Zde vyšel z toho, že tento bratr je vlastníkem obytné budovy ve , Anonymizováno, , kde má žalovaný bydliště. Tento objekt je využíván ke krátkodobým ubytováním turistů, tedy má z něho bratr žalovaného značné příjmy. Nepovažoval proto za prokázané, že žalovaný splňuje předpoklady pro přiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho zrušení a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že žalovaný řádně požádal o prodloužení lhůty k předložení soudem požadovaných dokladů a to i s přihlédnutím k vyhlášenému nouzovému stavu. Žalovaný přesto předložil soudu listiny, které byl schopen opatřit. Nelze mu přičítat k tíži, jestliže nedoložil listiny ohledně osob blízkých opět s ohledem na vyhlášený lockdown, kdy nelze spravedlivě požadovat, aby tyto osoby se vzdalovaly ze svého bydliště a navazovaly kontakty, které mají být naopak omezovány. Neprávem soud poukazuje na ekonomické využití nemovitosti ve vlastnictví bratra žalovaného, když právě pronajímatelé objektů využívaných k rekreaci byli vládními opatřeními dotčeni nejvíce a zůstali prakticky bez příjmů. Jestliže nebyly předložené listiny dostatečné, měl soud žalovaného vyzvat k jejich doplnění.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].5. Odvolací soud vyšel předně z okolností, ze kterých vycházel již soud prvního stupně.6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný v rámci původně blanketního odvolání proti rozsudku vydanému soudem prvního stupně v této věci požádal o osvobození do soudního poplatku z tohoto odvolání, aniž uvedl jakékoliv okolnosti, o které tento návrh opíral. Soud prvního stupně jej proto vyzval usnesením ze dne 24. 9. 2020, č. j. 13 Cm 16/2016-151, aby ve lhůtě 20 dnů předložil vyplněné a podepsané Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, jehož tiskopis mu současně doručil. V tomto usnesení soud zcela jasně uvedl, že má mimoto předložit výpisy ze všech účtů za posledních šest měsíců a že příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti má osvědčit pravomocným platebním výměrem správce daně. Stejně zřetelně jej vyzval, aby uvedl výdělkové a majetkové poměry manželky, s níž žije ve společné domácnosti. Toto usnesení bylo žalované straně doručeno dne 2. 10. 2020.7. Dne 22. 10. 2020 požádal žalovaný o prodloužení této lhůty. K tomuto podání připojil vyplněný tiskopis Prohlášení. Soud prvního stupně lhůtu žalovanému prodloužil do 20. 11. 2020. Dne 19. 11. 2020 žalovaný předložil listiny, jak z nich soud prvního stupně vycházel. Nic dalšího, a to ani v rámci odvolacího řízení, žalovaný nepředložil.8. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.9. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.10. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného, jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Zde nelze přehlédnout, že odvolací důvody z podstatné části spočívají na skutcích, jež nejsou součástí včasných námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, jak byl vydán soudem prvního stupně v této věci. Je to však možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.11. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že soud prvního stupně velmi správně konstatoval, že elementárním předpokladem k tomu, aby mohlo být vyhověno návrhu poplatníka soudního poplatku na přiznání poplatkové úlevy je, že tento poplatník poskytne soudu pravdivé a zcela vyčerpávající informace o svých poměrech. Ani soud nemůže se zákonnou poplatkovou povinnosti nakládat ledabyle a výjimku z ní může poskytnout jen tehdy, jestliže je soudu plně osvědčeno, že jsou předpoklady pro takové rozhodnuti bezezbytku splněny. Je vždy představitelné, že se ke splnění této povinnosti budou klást do cesty poplatníkovi soudního poplatku rozmanité překážky. Pandemie koronaviru a opatření s tím spojená jsou pouze jedním z takových možných případů. Přesto ani pro případ, že poplatník není schopen takové překážky překonat ani v případně přiměřeně prodloužené lhůtě, nelze jen proto připustit, že nedoloženému návrhu na poplatkovou výhodu bude přesto vyhověno. Opak by musel stanovit zákonodárce buď obecně anebo pro konkrétní typ překážky. Ani v souvislosti v pandemií Covid-19 se tak nestalo. Proto i kdyby skutečně opatření přijaté s touto pandemií bránila žalovanému ve splnění řečené povinnosti, nebylo by možné jen proto od osvědčování předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků upustit. Již zde lze předeslat, že žalovaný se za tato vládní opatření jen skrývá a že o žádnou skutečnou překážku v tomto případě nejde.12. Zcela lichá je výhrada uvedená v odvolání, že soud měl žalovaného nějak ještě dále poučovat, jaké potřebné okolností má uvádět a jak je má osvědčovat. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. 9. 2020 velmi pregnantně poskytlo žalovanému v tomto směru více než dostatečné vodítko, jak postupovat a žalovaný, když předkládal nedostatečné doklady (výpisy z účtů) a zamlčoval významné okolnosti (poměry manželky), velmi dobře věděl, že postupuje v rozporu s tím, co soud v uvedeném usnesení popsal jako potřebné.13. Soud prvního stupně zcela správně poukázal na důvodnost požadavku, aby výpisy z účtů zahrnuly delší časový úsek. Jinak nelze vyloučit zejména možnost, že aktuální zůstatek bude uměle upraven. Významný je také počet a výše obratů, tedy výše prostředků, které prostřednictvím účtů procházejí. Je zcela evidentní, že mohl-li žalovaný získat okamžikový výpis ze svých účtů, mohl stejně snadno získat i výpisy za delší časové období. To platí i v případě, že nemá ke svým účtům dálkový přístup, což dnes významný počet klientů bank má. Ani osobní návštěva banky nebyla vyloučena, když činnost bankovního sektoru nijak omezena nebyla ani v důsledku koronavirové pandemie. Jde o zjevnou neochotu žalovaného tyto informace soudu zpřístupnit.14. Jaká překážka moh
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.